Divná společnost - pokračujem! Jupíí!

to je samé tajemství a vysvětlení žádné!!!

Olja napsal:

to je samé tajemství a vysvětlení žádné!!!

Jaktooo?! co na tom nechápeš, mileráda objasním...

omfg... ja uz to nejak nepobiram XD tak to se ted stanou zajatci, bo co?? ja nevim, ale me ty holky prijdou uplne vypatlany.... tak nic... neres miluju teeeeeeeeeeeeee

Kapitola XI.- Rány a obvazy

„Pšššt!Ať ji nevzbudíš!“ napomínala Aili kamarádku, která se snažila co nejtiššeji probojovat do Seijina pokoje.
Ačkoli se Seija snažila všemi možnými způsoby bránit, Theon ji dotáhl do pokoje, že bude ležet tak dlouho, než bude schopna samostatně stát alespoň pět minut.
Debata v pokoji byla rázně ukončena nevrlým Jasonem ještě dříve, než se strhla ostrá lidsko-upírsko-vlkodalčí hádka, div nepřerůstající v masovou rvačku. Zase hledal zbytek koček. Odhalení nebo ne, prostě se najdou a hotovo!
„Myslím, že Já už nemám co zkazit!!!!“ zavrčela Saana a mrskla po Aili vyčítavým pohledem. Ta se stáhla do klubíčka vedle dveří a čekala, až Saana svou jehlicí z vlasů, které jim byly milostvě přenechány, rozštrachá zamčený zámek. Naštěstí byl pojistěný jen klíčem a ne nějakým tajným zaříkadlem.
„Já vim! Omlouvám se, ale jak jinak to mohlo dopadnout?! Byla jsem rozrušená! Seija je-...to! A ty víš že čím víc jsem s Vivianem -upír, neupír- tím víc se přestávám hlídat!“ obhajovala se Aili, zatímco v zámku to luplo a dveře povolily.
„Jo, bylo toho na nás hodně...Ale po takovej době nemůžeš dělat takový chyby! Oni do poslední chvíle netušili, co víme...Možná to tak skončit mělo...co já vim?!“ Rozhazovala Saana rukama a samozřejmě v zatemněném pokoji něco shodila. Dutá rána. Obě se skrčily a čekaly na Seijino podrážděné probuzení. Dostalo se jim přednášky od Jasona a Christiana, že u pokousané kamarádky to v tomto období bude nebezpečné. Ale to by nebyly naše hrdinky, aby se nechaly něčím zastrašit, zvláště pokud jde o milovanou Seiju.
Jejich kamarádka potřebuje pomoci, nechat ji v tom nemůžou. Ona by se zachovala stejně. I když – po té její drastické proměně už nebude stejné nic.
Ale Seija jen zachrápala (odkdy tak chrápe?!) a zavrtala se do peřiny. Aili zakroutila hlavou a zvedla cosi jako kovový svícen, jež Saana schodila. Ta se však už o svícen nestarala a v koženém váčku pod šaty něco naléhavě hledala.
„Kdyby to nepohnojili i kluci! Věděli, že to má vypít a nehlídali jí! A podle toho jak se xichtila, jim mohlo být jasné, že bude ráda, když se toho zbaví...“ lamentovala Saana a zuřivě se přehrabovala ve svojí malé tajné taštičce.
„Dej jí to do polštáře, pod povlak...“ hlesla a vtiskla Aili do dlaně jakýsi kámen. Byl to placatý přívěšek se stříbrným očkem - v pryskyřici zatavený kousek rostlinky.
„Stříbro a Vlčí mor...?“zašeptala Aili přiškrceně. Odvar z oměje může vlkodlaka jak v lidské tak ve zvířecí podobě přivést do bezvědomí na týdny.
„Ano, udrží jí v klidu a zažene její nejhorší a nejhladovější pudy...“ odpověděla Sanna.
Aili se přišourala k Seijině lůžku a opatrně hrábla mezi polštáře. Našla rozparek v látce a „amulet“ zasnula co nejdále dosáhla.
Kdyby to Seija zjistila, okamžitě ho zničí. Přece jenom se jako zabedněný vlkodlak musí bránit...V zájmu všech jí to vlastně ale pomůže.
Saana jí pod matraci zasunula dvě drobné placaté dřevěné věcičky, jež zobrazovaly vlčka a holubici – mírnost.
„Jsou nasáklé pryskyřicí...ochrání jí to před ní samou a ztiší její bolesti.“ zamumlala a kývla na Aili.
„Jo, pryskyřice je lék na všechno...“ doplnila Aili a opatrně se vyplížila ze dveří. Jakmile ji Saana následovala, zavřela co nejtiššeji jen zvládla a nechala Saanu udělat několik obratných pohybů jehlicí v zámku. Znovu cvaknutí a pokoj byl zase zabezpečen.
„Nevím jak ty, ale já jdu spát a pro jistotu se obložím stříbrem a tobě bych to doporučovala dvojnásob...“ mrkla na ni a odploužila se chodbou.
Aili se doškrábala do svého pokoje roztřesená myšlenkami na dnešní noc i na to, že ačkoliv už bezpečně ví, jak zákeřný a životu nebezpečný Vivian je, pořád je jí při pomyšlení na něj více než hezky. To úkladné sbližování se, které je mělo ochránit před nevypočítavými bytostmi tohoto panství, se trochu obrací proti nim. Jistě, pokud se jim dostanou pod kůži, bude jim zatěžko si z nich udělat hlavní chod či zákusek. Ale co když se ti zatracení upíři a vlci a ďábelví, co ještě dostanou pod kůži jim?
Ponořila se do vany a nejraději by se byla za sebe utopila, kdyby do koupelny nevklouzla Jasonova kočka. Tedy jedna z nich. Už se chtěla vydat mu ji vrátit, ale nakonec jen v ručníku vklouzla do postele a kočku si přitáhla do náručí. První a jediné láskyplné vrnění, které za tuto noc slyšela, a které tenhle milý tvor vydával, ji nakonec poklidně uspalo.

„Mám toho pro dnešek až dost...“ urazil se Theon, který už se sotva držel na nohou a chystal se vypadnout z Christianovy pracovny. Byla zde svolána mimořádná schůze bezprostředně potom, co se ujistili, že všechny vyděšené a teď i prozřelé dívky spí.
„Týká se to všech Theone, takže se koukej uklidnit...“ zvýšil hlas Christian a Theon ztuhl v půli pohybu. Jízlivým smykem se otočil tváří do místnosti.
„Pokud je pustíš okamžitě, jakmile se dostanou k prvnímu spojení s civilizací, někdo si na nás došlápne a já nemám chuť se stěhovat někam do lesa, až nám vypálí dům... A podle jejich reakcí soudím, že zatím neměly tu čest setkat se s opravdovými mocnými bytostmi jako jsme my...takže by nás klidně ve strachu prozradily.“ mluvil dál Chris a opíral se zády o masivní dřevěný stůl.
„Vy věříte tomu, co doopravdy dělají?“ zvedl tvář z dlaní Julian. Pod očima už se mu rýsovaly temné stíny. Pro dnešek už měli naši bojovníci všeho pokrk.
Sammy pokrčil rameny, Jason se zamyslel s pohledem někam do malovaného stropu a Vivian po chvíli rezignovaně přikývl.
„Nakonec jak jinak by na to, co jsme, tak rychle přišly?...Sice mi není jasné, proč takový bláznivý památkový ústav existuje, ale něco by na tom být mohlo. Vždyť na tohle panství málokdy šlápne lidská noha a když, po pár metrech se klidí pryč.“ dopovídal Vivian a usedl vedle Juliana.
„Nebo se klidí do našeho žaludku...“zavrněl Theon hladově. Vzápětí roztáhl obličej do ublíženého šklebu:
„Ale proč nám to neřekly dřív? Je to sice šílené zaměstnání, ale pořád nám nemusely lhát...“ Zdálo se, že z toho, jak je holky obalamutily, měl nejvíce špatnou náladu on.
„Asi to není žádná sranda, a chápu, že se možná bály, když tušily, kdo jsme. Zřejmě se nás snažily poznat víc a ještě k tomu měly zraněnou kamarádku. Já bych lhal jak když tiskne, v jejich situaci.“ bránil je Jason.
„To je právě ono, ze Seijy je ztřeštěný vlkodlak. Jsem rád, že to na nás všechno neshodily a neutekly pryč. I tak je budeme muset hlídat...“ zapojil se za stolem sedící Sammy.
„Všichni víte jak velké je mezi nimi pouto, jen tak se neopustí. A když jsme schopni Seije trochu pomoci, alespoň se na naši pomoc budou spoléhat i ony. Pochybuji, že mají s vlkodlaky více zkušeností než my..“ opravil ho Vivian. (To by ste se divili pánové!) Všichni souhlasně přikývli.
„Doufejme, že k nám budou večer milejší...Jejich společnost mě totiž velice těšila...“ postavil se Julian.
„Máš pravdu, i přes to všechno jsem rád za trochu té dámské přítomnosti...“ následoval ho Vivian ke dveřím. „Ale teď bych se s dovolením rád ze všeho vyspal.“ sáhl po klice.
„Počkejte Viviane, a co ošetřit?“ zamával Jason obvazem. Poškrábaní upíři a strhaný vlkodlak jen mávli rukama.
„To počká, teď je důležitá postel!“ vyšoural se ze dveří Theon následován dalšími dvěma. Sammy je za chvíli následoval s popřáním dobré noci, i když na panství už se draly silné sluneční paprsky.
Christian se zívnutím pokynul rukou – láhev s podivně modrou tekutinou se zvedla ze svého místa na polici a následována dvěma malými sklenkami doplula až před Jasona, kde jednu naplnila, zanechala vznášet se ve zduchu a ze zbývající se přesunula na druhý konec stolu ke svému pánovi.
Když dokončila svou práci, sama se elegantně vrátila na své místo.
„Tak na to, že to všichni přežili...“ pozvedl svou sklenici Christian a sklo dutě zazvonilo celým pokojem...

Saana naspala jen pár hodin, ale byla ráda, že alespoň těch pár chvil nekoukala bezcílně do zdobeného stropu.
Musí se odsud nějak dostat! Ale na to potřebují hodně síly a té zrovna ani jedna moc nemají.
Dostaly se do situace, které předčí všechny jejich dosavadní zážitky a zkušenosti. Z téhle pevnosti plné kouzel, vše cítících upírů a vše slyšících vlkodlaků se bude snadné dostat jen v několika krvavých kusech.
Když už ji zoufalé pobíhání po pokoji štvalo, oblékla se a zamířila do knihovny. Začala se hrabat v knížkách a toužila najít něco, co ještě neví a co by pomohlo Seije. Nejlépe něco, co by ji toho nadobro zbavilo! Ale i v těch nejstupidnějších a naopak i v těch nejtemnějších a nejobsáhlejších knihách najdete, že vlkodlačí krve se prostě nikdy nezbavíte.
Jenže by tu potřebovala Aili, ta si tu systém už našla. Mezi stovkami knih mohla bloudit až do noci. Měla se jí napřed zeptat! Ovšem Aili bude samozřejmě spát co nejdéle to bude možné...
Nakonec skončila na podlaze s několika starými vazbami, stočená v klubíčku a poklidně pochrupující. Pochmurné a zběsilé přemýšlení ji tak unavilo, že si prostě ustlala na stránkách zrovna o bezchybném svádění vlkodlaků na svou stranu.
Až chechot a teplé náručí jí připomnělo, kde je a její nádherná říše snů se rozplynula.
Známá vůně nejprve rozvibrovala její smysly a až po chvíli v jejím těle začala bít na poplach.
Rozlepila víčka a setkala se s dokonalými jezery v jeho očích. Ani se z Julianova jemného sevření nesnažila vymanit.
„Myslím, že na svádění vlkodlaků je trochu pozdě, zaprvé to na mě moc neplatí a za druhé už jsi mi stejně přirostla k srdci.“ usmál se nevinně a Saaně bylo v ten okamžik jedno, jestli má Jul toho vlkodlaka v sobě jen jednoho nebo padesát.
„Hledám něco, co by pomohlo Seije...“ přiznala. „Nemám zkušenosti s živými-...“ zadrhla se, když se mu chtě nechtě zadívala do kukadel. Mlžila, jak jen mohla. Zatím....
„Mně pomáhá jen lektvar a vlčí mor....(při té poznámce se Saana začervenala), ten jen v případě nouze...Věz, že už jsme s Jasonem i ostatními zkoušeli všechno....“ zasmušil se a zadíval na svoje dlaně.
„Zatím o ní musíte pečovat, řekneme vám jak. Jason se Sammym jsou totiž zoufalí z toho, jak je neposlouchá a myslí si, že od vás pomoc a péči spíš přijme...“ zvedl ji na nohy.
„Ale teď něco příjemnějšího...snídaně čeká...“ nabídl jí s šibalským úsměvem rámě.
„Už?“ zadívala se s upřímným překvapením ven z oken knihovny. Bylo ještě odpoledne, ale temné a zamračené počasí všechny vyhnalo z postelí dřív...Noční tvorové, co jiného dodat.

„Theone, necháš to?! Dal jsem si s tím dost práce! Raději si koukejte ošetřit ty rány, upírské zásahy léčit kouzlem nejdou..“ vrhnul se před nenechavé upírské ruce Christian a zachránil ještě teplou slaninu před slintajícím kamarádem.
Ačkoliv byli všichni stále utahaní, spád událostí a překvapení nenechal nikoho dlouho spát.
Sammy mávnul v podivném úkonu rukou a z hroznu vína, které leželo na jedné z mís, ze zvedla jedna jediná kulička a trefila se Theonovi přímo mezi oči. Napadený zavrčel hrozivěji než pes baskervillský a vzdálil se od stolu. Sammy si začal pískat a jal se věnovat přípravě nápojů. Stále tu bylo prostřeno pro devět osob. I když se tentokrát uvolněná konverzace čekat nedala. Po té spoustě zážitků i ranní hádce v pracovně se spíš dívky budou snažit o útěk. A dovolit jim to zatím nemůžou.
„Kde jsou holky?“ zvedl Jason oči od stolu. Telepatie byla v této společnosti na místě.
„Zatím je nech spát, čím lépe budou odpočinuté, tím lepší s nimi bude řeč.“ odpověděl Sammy a natáhl dlaň nad Vivianovy šrámy na ruce a pokoušel se je trochu ošetřit.Byly jedny z nejhorších. Stále krvácely. Vytvořit léčivou pryskyřici přímo v ráně je však nesnadný úkol. Vivian zasyčel, sotva Sammy zamumlal něco v cizím jazyce.
„Prosímtě zkuste být s těmi tvými temnými zaříkadly něžnější!“ zavrčel.
„Proč myslíš, že jsou temná?“ zvedl ironicky obočí rádoby léčitel.
Jakmile Julian se Saanou sestoupili do hlavní haly, vůně jídla jim zvedla náladu. To rozbořilo i vzájemnou barikádu a konečně se dali do normální řeči.
Saana dokonce zapomněla na to, kde a s kým jsou a užívala si Julianovy gentlemanské společnosti. Zdálo se, že vztek z rána je všechny přešel. Hlavně tedy tyhle dva. Znovu něžné pohledy a živá konverzace o zajímavém počasí.
Christian protočil oči a vydal se vzbudit zbývají spáče.
Stačilo otevřít dveře do Seijina pokoje a ještě bledá, avšak mohem více odpočinutá vlkodlačice vystřelila z postele a nedočkavě poskakovala, co že je to za příšerně boží vůni!
Musel několikrát zaklepat na dveře Ailiny komnaty, než se ozvalo zívnutí a přiškrcené „Dááále!“
Aili se tulila ke kočce a zabalená v peřinách nevrle mžourala po nově příchozím.
„Jdu tě zvát na večeři..tedy vlastně snídani...“ usmál se.
„Musim tam?“ hlesla s temným pohledem.
„Nejste naši vězni, ale pořád naši hosté...nehodlám vás přivazovat řetězem.“ Christian ani nestačil dokončit větu, když se přes něj přehnala Seija v modrých šatech a jako blesk střelila k Aili do pokoje.
„Cítíš tu nádhernou vůni?! Maso! Spoustu dobrot! Tak koukej vylízt!“ lítala pokojem, vyhazovala šaty a nakonec jedny lehké a světle červené pohodila Aili na hlavu.
„Jééé ty máš čičinu!“ hrábla po vyděšeně kňourající kočce, která si doposud hověla v Ailiných rukách.
„Koukej dělat! No jdeme!“ poskakovala po pokoji a kočce se to zřejmě líbilo, protože se začala lísat Seije po krku. Ta se rozesmála na celé kolo a šišlajíc na zvíře, které si držela před obličejem, vyšla ze dveří. Christian se držel v bezpečné vzdálenosti.
Aili se po pár chvílích, kdy se pokoušela dostat do šatů,(a kdy se vzpamatovávala ze Seijina náletu) nakonec vypravila dolů taky. Oblečená, zamračená.
Jakmile jí padl zrak na Saanu flirtující s Julianem, a Seiju s neobvykle obrovskou chutí k jídlu, zvrátila pohled v sloup a tím se málem přizabila na schodech. Tak tak ji zachytily Vivianovy ruce, které Sammy spíš nutil víc krvácet, než aby je léčil.
Chvíli to pozorovala a rozhodovala se mezi Vivianem a stolem s lahůdkami. Když ji její vědomí zradilo, povzdechla si a odstrčila Sammyho od jeho děsivého díla.
„Kouzly to moc obratně nejde, koukám!“ přitáhla si mísu plnou horké pryskyřice, které zde byla hlavně kvůli zvláštní vůni, jež doplňovala aroma jídla.
Vtrhla Sammymu hadr z rukou a namočila ho do horké tekutiny. „Natáhnout ruce!“ poručila. Vivian se zašklebil, ale poslechl, nečitelný pohled upřený na Aili.
„Bude to možná trochu bolet,“usmála se nesměle a přiložila léčebný obvaz na rány. Vivian hrozivě zasyčel, až všichni v hale poskočili a ztichli. Horká pryskyřice v ráně zaplála plamennou bolestí.
Vzápětí se však proměnila na utišující balzám a všechno naráz přestalo krvácet.
Vivian to nevěřícně pozoroval a nakonec si oddechl. Ve tváři výraz poblouzněné úlevy.
„Kde máš ještě nějaké rány?“ mrkla na něj a Vivian si najednou ochotně začal svlékat košili.
„Hele vy dva?!“ ozvalo se od stolu mezi mlaskáním (které obstarávala hlavně Seija). Saana měla až neuvěřitelně vysoko povytáhlé obočí a zkoumavě se na tu podivnou dvojici dívala.
„U jídla radši ne...běžte někam jinam!“

tak zase příště...

ou jééééééééééé moc fajne :-) chudak čičina chce tu u zzase nejakou akci....

me oboci pri konci opravdu vyletelo vysoko...

Hehééééé... Kuju oběma
mno jak jste si přály akci, tak ona bude... To se nebojte, naše hrdinky přece musí něco vyvýst, to by nebylo jen tak!

Kapitola XII. - Zůstaň u mě - 1/2

„Myslím, že bych už taky potřeboval ošetřit...“ prskal Theon, když zjistil, že má celá rozedraná záda. Pokoušel se totiž bedry opřít o opěradlo židle, ale jeho pokus vypadat elegantně i po takové akci, jako je boj proti armádě upírů, jaksi nevyšel.
„To máte z toho, že jste se nikdo nenechal hned ošetřit!“ hučel nad stolem Jasonův uražený hlas.
„Alespoň jsem se trochu prospal!“ zamručel Theon a snažil se bolest zajíst kusem žvance, který před ním kluci ještě před pár chvílemi tak pracně bránili. Seija, ještě před chvílí hltající ty nejvybranější pochoutky, na jaké si její mladé vyhladovělé vlčí tělo vzpomnělo, po něm zvědavě pokukovala.
Ohlédla se dozadu na jednu z pohovek u krbu, ve které se zničeně válel Vivian. Aili mu stále ještě opečovávala rány onou slavnou pryskřicí. Při její vůni se jí zvedal žaludek, ale když viděla jak si Aili péči o upíří tělo užívá, uznala že za ten smrad to stát bude.
„Tak počkej, až to nebudou potřebovat...“ hlesla Theonovi do ucha a kývla bradou ke krbu. Theonovi zazářily oči jako lucerničky a s o poznání větší chutí se vrhl na jídlo. Tak razantně u toho mlaskal a prskal, až Sammy znechuceně odstrčil talíř. Chris mu věnoval pohled: 'Jako bys ho neznal!'
„Pšššt, už to bude!“ napomínala Aili svého pacienta, když ublíženě syčel. Čím více se mu snažila hrubým hadříkem rozetřít do ran na hrudi pryskyřici, tím více bolesti mu působila. Bez ohledu na to, že jinak voňavá lepkavá tekutina hojila velice rychle. Nakonec s nespokojeným mručením rezignovala, odhodila hadr kamsi za sebe (nehledě na to, že Sammy vyděšeně zařval a začal si přilepenou látku strhávat z obličeje) a přiložila k dílu holé dlaně. Vivian vydal cosi, co se podobalo kočičímu vyjeknutí následně přejdoucí v tygří předení. Aili polil studený pot nervozity a nevšímala si pochechtávání, které se neslo od stolu.
„Však počkejte, vás to čeká taky!“ syčela tiše a snažila se ovládnout třesoucí ruce, když do nich znovu nabrala pryskyřici (jasně, že se to hodně lepilo;) ) Nemluvě o tom, co s ní dělalo, sotva se dotkla jeho ledové kůže. Měla už co dělat aby sebou nešvihla, jakmile Vivianovi sklouzla košile z těla. A podotýkám ne, z krve to fakt nebylo! O tom jsme přeci jen už mluvili...!
Hladká, tvrdá kůže jeho těla se zdála být jen rozdrásaným sametem, který se po každém jejím pohlazení znovu zacelil. A taky že ano. Za chvíli už nebylo ani stopy po jizvách a krvi.
Jestli to s jejími pocity tak pude dál, nedokáže odejít. Ale přece musí! Nemůžou tu zkysnout navždycky! A hlavně s těmihle- ....překrásnými, sladkými, dokonalými....UPÍRY! Ale vždyť je tu vlastně hezky. Nemají si na co stěžo- Krucinál to je dilema! A kde se vůbec vzalo?!
„Hotovo! Můžou další!“ mrkla po Seije, která jako na povel zrudla a úžasně začla kontrastovat se svými šaty. Theon začal dusit chechot v číši s vínem.
Když se však Aili chtěla zvednout a jít trochu vyrušit cvrlikající Saanu, Vivianovo zápěstí, jež jí zachytilo, ji přimrazilo na místě.
„Buď tu ještě chvíli...“ zachraptěl a zapíchl do ní jiskry svých zelených kukadel. Hlasitě polkla.
„Jen si přinesu jídlo jo? Chceš taky?“ Vivian s toužebným pohledem upřeným ke stolu přikývl.
„Copak? Tobě to ošahávání ještě nestačilo ty úchylačko!“ rozesmála se Saana na celé kolo, jakmile se Aili otočila od stolu.
„To na tebe by měli vydat rovnou zatykač!“ prskla a významně se podívala na motanici rukou a nohou patřící Saaně a Julianovi. Pochybovala, jestli ty některé chlupaté budou vůbec těch dvou. Jakmile si sedla zpátky ke krbu a pohlédla ke stolu, s hrůzou zjistila že Saana zmizela! Ta holka má neuvěřitelnou schopnost ztrácet se v pěti vteřinách z dohledu! Nejhorší na tom bylo, že zmizela společně z Julianem! Div, že všechno leknutím nevyklopila na Viviana.
„Sakra kde jsou?!“ vyjekla a Seija, jež se právě se znechuceným výrazem plížila k míse s léčivou látkou, vyděšene vrazila do Theona, který se zase chlípně plazil za ní.
„Těm se nic nestane, neboj... úplněk už byl,“ hlesnul Vivian a nevšímal si Seijina podrážděného pohledu.
Theon sebou hodil na další volnou pohovku a rozkošnicky se roztáhl.
Seija okamžitě přestala vnímat tu nechutnou vůni a elegantně se s horkou mísou přitočila až k němu. Theon včetně Aili a Viviana poděšeně sledovali Seijino počínání. Theon sice zařval jako lev a ptáci na panství se už poněkolikáté hystericky rozletěli, ale jeho druhotná reakce byla podobná té Vivianově.
Všichni si oddychli a nechali Seiju dělat svou práci. Ta se toho chopila věru bravurně. Za chvíli už Theonova kůže nevykazovala známky příšerných zranění, ale jen drobných narudlých jizviček. Theon se samou radostí neudržel a schválně podrbal Seiju za uchem. Aili vyděšeně sledovala Seijinu zaskočenou tvář. Jenže ta jen něco zavrčela a zatvářila se tak blaženě, až Aili zrudla. Díky tomu se začala dusit jídlem. Po nekonečné minutě kuckání se konečně narovnala a začala sbírat jídlo z celé pohovky, původně patřící na její talíř. Vivian sebou trhnul. Obrátila k němu pozornost a spatřila temné blesky v jeho očích.
„Jseš úplně rudá!“ vypískla Seija, nevědíc, jestli se má smát, nebo vyvádět. Při svém dušení se Aili vehnala do tváře taková spousta krve, že to neudrželo na uzdě ani Viviana.
„Včera se po tej rvačce ani 'nenajedl'...tak se mu nediv,“ poplácal ho po rameni Theon. Jakmile Vivian vystřelil ze síně pryč, Aili se stočila na pohovku a odmítala se svým okolím komunikovat. A už vůbec nehodlala komunikovat se svou krví, která jí nekonečně iritovala!
Běžet za ním by byla odsouhlasená sebevražda. A jestli to tak pude dál, zřejmě se jí s ním nikdy nepovede být déle než čtvrt hodiny, aniž by jí hrozilo zakousnutí.
„Ále, on se vrátí...“ šťouchla do ní Seija, když se jí povedlo zdrhnout od Theonových vyzývavých pohldedů.
„To mi bude k ničemu, pokud zase zrudnu jak puberťačka!“ prskla Aili a zničeně pozorovala uhasínající plamínky v krbu.
„Nevím, jestli to víte...,“ vlezl jí do zorného pole Sammy a nakrmil už hlady skomírající ohýnek dalšími kusy dřeva. - Bylo na něm znát, že bylo štípané (spíš trhané) jen holýma rukama přítomných bytostí.
„..ale když upírovi něčí krev více než voní, přímo ho uvádí do extáze... neznamená to, že jsi pro něj gurmánská svačinka,“ mrkl na ni. Aili po něm mrskla prázdný pohár. Theon se vymrštil a při otočce letící zbraň zachytil. Seija okouzleně sledovala záchvěv jeho vlasů, když mu při větším pohybu sklouzly po tváři. Theonovy prsty natažené jako bodce obklopily pozlacený pohár a v jedné vteřině ho křečovitě sevřely jako v pasti. Upír neslyšně doskočil na podlahu a počkal, až ho dostihne i rozevlátá rozhalená košile, jež se líně snesla podél jeho boků. Úžasná smršť pohybů se udála jen ve dvou vteřinách, ale přítomné dámy uvedla do uchváceného ztuhnutí.
„Když jsi tak akční, skoč pro dřevo...,“ zahudroval Jason a začal sklízet ze stolu. Slovo skočit je zde opravdu doslovné, jelikož Theon vypálil jako šmouha z haly a po pár vteřinách plných ran mučeného dřeva se přiřítil zpět s přeplněnou náručí dalších rozštípaných trosek.
„To je pravda!“ probrala se Seija a významně zvedla obočí na Aili. Ta jí začala věnovat pozornost a s trochu vyrovnanějším výrazem se roztáhla na sedačce.
„Překrásná vůně vaší krve, jež jindy upírovi voní jen jako vám aroma výborného jídla, v něm tentokrát vzbouzí až zaláskovanou vášeň,“ pokračoval Sammy.
„A rozhodně to znamená, že se mu líbíš! Tedy... po upírském způsobu...“ zrudla Seija. Theon se k ní naklonil a zavrněl jí něco do ucha. Nenápadně – podle něho – nasál vůni jejích vlasů a zase se zvedl. Seija na okamžik zkoprněla a ztuhle se odsunula od kraje sedačky.
„Jak tohle víš? To vás taky učili, než vás poslali zachraňovat hrozivé památky?“ zeptal se zvědavě Christian. Seije na okamžik vylekaně zaplály oči.
„Ne, to jsem se naučila z vaší obsáhlé hrozivé knihovny,“ mrkla na něj. Ještě, že to můžou svádět na jejich bibliotéku.
„Bezva...,“ hlesla Aili a nepřítomně přijala pohár s vínem od Jasona. „Zatím se moc zaláskované vášně neprojevuje..“
„Dej mu čas, ještě nikdy to necítil. Možná se bojí, že ti ublíží než si uvědomí, co to je. A rozhodně jste rozkošnější, když vám v žilách koluje opravdová krev.“ ťukl si s jejím pohárem Jason. Aili se ospale usmála na Seiju a připila si s ní.
„To tedy koukám, vlkodlak a upír! Úžasná kombinace, co?“ pošeptala kamarádce a zašklebila se. Seija na ní málem vyprskla obsah svého poháru.
„Hele, tohle není vlkodlačí lektvar!“ rozesmál se Jason a Seija se začala na Aili tvářit jako na první oběť svého příštího záchvatu.

„Miluju noční vzduch...,“ nasála Saana svěží vánek, jež se prohnal její hřívou a zanechal ji pomateně rozcuchanou. Ani se nenamáhala si je upravit a stočila pohled na hrbícího se Juliana.
„Jsi nervózní,“ hlesl a pustil se její ruky, aby se mohl odtáhnout a zaostřit na ni svými vlčími kukadly. Saana polkla a odtáhla se. I když jí mrazivý večerní vzduch vháněl zimnici do těla a on byl zdrojem veškerého tepla.
„Nejsem,“ pípla. Julian nakrčil rty a zvedl obočí. Proč musí být tak sexy?!
„Něčeho se bojíš, neklidná. Jsi jako na jehlách a ze mě to tentokrát není...“ ušklíbl se. „Cítím to.“
„Prosím,“ nadechla se a znovu nabrala barvu. „nechme to teď být, jo? Chci si to přes všechny ty obavy a šoky užít. A stejně je to trochu z tebe.“ Chvíli si ji měřil nedůvěřivým psím pohledem, ale přikývl.
„O Seiju se neboj, vychováme z ní slušného vlkodlaka.“ pousmál se. Zvedla oči v sloup.
Málem jsem mu všechno řekla! Tak moc mu to chci říct... A nemůžu! O Seiju se sice bojím, ale s malými nasranými vlkodlačaty už jsme tu čest měly! Ale jak před nimi naši profesionální praxi schovat?...
„Mám nápad...,“ rozhodl se a ustoupil.
„Ne!“ vykřikla Saana a skrčila se. Julian ji něžně chytil za ruce. Jeho nevinný úsměv ji přikoval k zemi.
„Neboj se, chci ti jen ukázat, že nejsme tak špatní, když máme to správné vedení. A to já mám,“ přemlouval ji a jemně hladil palcem po hřbetu ruky. Rezignovaně se na něj usmála.
„...abys věděla, že můžu být i docela dobrý domácí mazlíček...“ zašeptal a ustoupil do tmy. Zvrátil oči, poté i hlavu a pevně semknul rty. Celé jeho tělo se začalo neuvěřitelně třást a během několika vteřin se lidské tělo rozplynulo na měnící se změti černé srsti a dvakrát tak větší tělesné schránky.
I když by na to už mohla být zvyklá, stejně si dovolila zalapat po dechu. Ze tmy vystoupil téměř dvoumetrový vlkodlak se sametově zářící srstí. Hebounká jako peříčko, i na pohled. Nikdy ji nenapadlo zkoumat tyhle potvory z jiného úhlu. Nikdy na to neměla čas – většinou jí šlo o život.
Obrovské psí oči ji obezřetně měřily a tvor elegantně připlul blíž. Studeným čumákem jí přejel po tváři a stále trochu neklidná dívka zapomněla dýchat. Pořád to byl on. Ty dotyky a chování se zdály dost podobné
Vlkodlak ji neslyšně obešel a nechal její dlaně klouzat po své srsti. Lehl si na zem přímo před jejíma nohama a něco zamručel. Saaně okamžitě došlo, co po ní chce.
„Nu dobrá,“ hlesla si pod vousy a šikovně se na něj vyhoupla. Věděla, kam přesně si na jeho silný vlčí hřbet sednout, aby nesklouzla a mohla s ním sladit pohyby.
Kdysi byla vyvolena (těm dvěma potvorám se do toho nechtělo :-/) aby překvapila podobného tvora útokem ze vzduchu. Ukrýt se někde nad vlkodlačí stezkou, aniž by vás ty prevíti vyčmuchali, je opravdu úkol hodný mistra svého oboru. Zabalená v čerstvé vlčí a hlavně pěkně smradlavé kůži číhala na svou oběť, aby se na něj ve chvíli, kdy stál přesně pod ní, bez váhání vrhla. Udržet se na zmítajícím a pobíhajícím zvířeti dá dost práci. Chvíli jí trvalo, než našla správnou polohu, aby se stihla udržet jen jednou rukou. A pak – samozřejmě, uspávací jehla píchnutá přímo do krku. A to jiným způsobem, než že se na něm povozíte, udělat nejde. Nepohodlný vrah likvidující veškerou divokou zvěř a šelmy v okolí. Včetně lovců :-)
Pohodlně se usadila a z Julianova chřtánu se ozvalo cosi jako uznalé zavrčení.
Pomalu se zvedl a Saana musela uznat, že je to mnohem lepší a bezpečnější než na koni. To zvíře-člověk pod ní si totiž naprosto uvědomovalo, že ji veze a jak se má chovat.
Ladně vykročil tmou a dívka brzy zjistila, že mu vůbec nemusí zatíhat prsty do kůže, ale stačí, když se bude opírat dlaněmi. Tak opatrný byl.
Čím déle ji vozil, tím si byli on i jeho jezdkyně jistější. Znatelně zrychloval a když se rozběhl, Saana zavýskla vzrušením. Prolétávali houštím a poté i lesem a její hříva vlála tmou jako divoká kometa. Jehličí a zemina odlétávala od jeho nohou všemi směry a les se zdál tak živý a svěží. Tolik života, zvuků, pohybů. Rychlost jí vehnala veškerý adrenalin do žil. Nasávala poryvy vzduchu i pohyby svalů pod sebou plnými doušky a úplně zapomněla, kým je. Teď tu byla jen krásná noc, provokující vůně lesa, hlíny a on...

no já čumim :-) to je takl boží!! :-) a jak mu hodila ten hadr doobliceje!! :-D no konec! :-D

jezek napsal:

no já čumim :-) to je takl boží!! :-) a jak mu hodila ten hadr doobliceje!! :-D no konec! :-D

thenk jů, musí bejt... tyjo, asi jsem vymyslela i dokončení a další pokračování!... hej mě to baví...

jak dokonceni??!! to nééééééééééééééééé !!!
musim bejt dááálší pokráčo!!!!!

jezek napsal:

jak dokonceni??!! to nééééééééééééééééé !!!
musim bejt dááálší pokráčo!!!!!

no toho ještě bude, to se neboj.... jen už vím jak to zakončit a mám i druhé pokračování...ale to si nechám asi na dýl. Teď musim hlavně makat, abych prolezla lednem

tak mě tu po nekonečných dvou měsících máte! gratulace i ukřižování až po neděli jo?

Kapitola XII. - Zůstaň u mě - 2/2
(pusťte si k tomu Repressed od Apokáčů a vzpomeňte si na ten klip - ne, dělám si legraci, tak drastický to vážně není X-D)

Večerním vzduchem prolétávaly výkřiky a smích. Děvčata se, značně posilněna lahodným vinným nápojem, začala pošťuchovat i přes Jasonovy a Christianovy protesty. Zbytek je hlasitě podporoval. Holčičí praní bylo zajímavým zpestřením zámeckého života.
Výlet na terasu a tudíž čerstvý vzduch celému společenstvu prospěl. - Až doteď. Po těžkém jídle a veselým krbem rozpáleném pokoji, vínem umocňované pocity uvítaly mrazivý temný večer.
Seija si na svou sílu teprve zvykala, takže hrozilo, že jakmile se víc rozruší, další šaty zkončí na cáry a Ailina hlava v jejím chřtánu.
„Hele! Saana!“ vypískla Aili, když ji upoutala sněhová stuha a cosi obřího černého, co prolétlo opodál lesa, a na okamžik nevěnovala pozornost poskakující Seije. Byla nemilosrdně sražena na zem Seijinými mrštnými pažemi. Se smíchem se vyškrábala zpět na nohy a začala po sokyni, povzbudována pochechtáváním od ostatních, lapat.
Seijiny vlkodlačí oči zaplály vášní. Chris a Sammy zpozorněli.
Na zábradlí se odkudsi zvenku vyhoupl Vivian a ladně se přikrčil. Ztemnělý pohled upřený na dvě přetahující se dívky.
Seija se už už chystala vrhnout na Aili a tak nebezpečně u toho zavrčela, že musel zasáhnout Viv, snesoucí se ze zábradlí. Pevně chytil rozdováděnou Seiju za paže a lehce ji odvlekl.
Aili se ještě klepala, podpořená vínem rotujícím v jejích útrobách. Měla pocit, že jakmile se pohne, udělá se jí špatně. A když si vybavila obrázek Saany, řítící se temnou houštinou, vnitřek se jí obrátil vzhůru nohama. Tak jo, všeho bylo dost.
Vrávoravě se rozložila na podlahu terasy a vděčně lapila vzduch do úst. Seija chvíli něco bručela na Viviana, ale jakmile jí Theon rozevřel svou náruč, přešla na vrnění.
„Potřebuješ se zchladit,“ zahučel Theon a zajel ledovýma rukama Seije za krk. Nutno dodat, že tak horký krk, že se jí málem začalo kouřit z vlasů. Tento zákrok byl na místě. - Seijiny oči dostaly normální barvu a přestala se v jednom kuse ošívat.
A mnohdy se to vyplatilo i u vyvádějícího Juliana.
Vivian se ohlédl na vzrušeně oddechující Aili, které víno dodalo na nachovější barvě a jeho upíří krev mu rozpumpovala tělo. Sammy si netaktně odkašlal a vysloužil si pohlavek.
Aili si opřela rozpálené čelo o chladný kámen sloupku zábradlí a snažila se nevnímat žízeň.
„Můžu?“ mihl se kolem ní studený závan upířího těla. Černovlasý muž si sedl do tureckého sedu naproti ní a nenuceně jí podal pohár vody.
S jediným nádechem ho vyprázdnila. Pousmál se a chladnou rukou jí sáhl na čelo. Zprvu vyjekla pod náporem ledové kůže, ale za okamžik se vděčně přiskla do jeho dlaně.
„Nemůžeš ji provokovat, nejsi cvičená na boj s vlkodlakem.“
Ailino vnitřní já se velice hlasitě a ironicky zasmálo. Kdyby tu nezůstaly tak dlouho, nezlenivěla by a dovedla se Seije víc ubránit. Vždyť ji přece zná!
Pokud to tak půjde dál, za chvíli by se nedokázaly ubránit ani rarachům (tyhle létající a přeošklivé potvory lze zpacifikovat pouhou pěstí mezi očička 8-).
„Tak se to naučím,“ odporovala a pokusila se zvednout za dalším zdrojem vody, alkoholem „posilněné“ nohy si to ovšem rozmyslely. Rozplácla se zpátky na dlažbu.
„Ukaž,“ pousmál se Vivian a vzal ji do náručí. Aili zděšeně vypískla, ale všimla si, že s ní Vivian zachází, jako by vážila jen pár gramů. Mohl by ji bez mrknutí oka nést na jedné ruce! Zkoumat tuto upíří vlastnost na vlastní kůži je přeci jenom zajímavější, než samé utíkání a kladení pastí.
Zahloubána do svých poznatků, až pozdě si všimla, že ji nese k jejich komnatám. No – nese. Při jeho rychlosti by si toho možná nevšimla ani za střízliva.
Zděšeně sledovala, kam zamíří a když to bylo do její ložnice, úlevně si odfrkla.
„Díky, ale já nepotřebuju jít spát,“ vyhrkla, jakmile ji obezřetně a bezpečně dopravil až do postele.
„Věř mi, že potřebuješ,“ sykl tak jemně, že to sotva mohla postřehnout. Mráz po celém těle ji okamžitě zbavil pocitu opilosti. Zavrtěla se na matraci a zvedla k němu oči.
Byl tak nebezpečně blízko, že cítila jeho zrychlený dech na tvářích...

Saana seskočila z vlčího hřbetu, ze kterého sálal žár rozpoutaný honbou po lese. Upravila si sukni a značně pocuchanou hlavu a pozorovala, jak vlkodlak hltavě chlemtá vodu z pramene, vyvěrajícího kdesi pod mechem. Poškrábal se za krkem, až to prosvištělo vzduchem a pomalu se otočil. Z čumáku mu kanuly kapky vody a zanechávaly stříbřitou cestičku. Jazyk táhl málem po zemi a stále zrychleně funěl. Nebylo pochyb, že ho divoká jízda povzbudila tím nejlepším možným způsobem. Saana nevnímala bolest zuřivě bušícího srdce, které jí rozjíveně mlátilo do žeber a s úsměvem od ucha k uchu vzala Julianovu hlavu do dlaní. Ledová voda jí proklouzla mezi prsty a mokrá srst šimrala na kůži.
„Bylo to úžasné!“ šeptla, ale bylo v tom tolik nadšení a euforie, jaké jen jeho citlivé uši mohly postřehnout. Zasněně ho drbala za ušima a vlkodlačí vrnění, jež připomínalo tygra, drásalo jinak tiché okolí místa, kde se nacházeli. V naprostém úžasu mu líčila pocity z nebezpečného výletu a dokonale pochopené vlkodlačí touhy po divočině.
Vlčí oči zajiskřily nesmírnou něhou a posléze vymanil svou hlavu z jejích rukou.
Udiveně pípla, když do ní Julianova hlava žďuchla a popostrčila ji dozadu. Zmateně se na něj podívala a Julianův čumák do ní znovu strčil, až s tichým vyjeknutím žuchla do mechu. Takhle měkké přistání tedy nečekala.
Vlkodlak se sklonil k jejímu obličeji a Saana přestala dýchat. Teď ji možná zakousne, aby se jí zbavil! Hluboko v lese, kde ji nikdo neuslyší! Snažila se zkopat svůj intenzivní pud sebezáchovy, jelikož se Julian vymykal všem dosud známým informacím o vraždící a nelítostné bestii.
Mokrý psí šumák zavadil o její ucho a způsobil, že se zachvěla mrazem, i když byla uřícená z noční honičky.
Tichým něžným (ano, opravdu) vrčením jí broukal. Splýval s šeptem potůčku a děsivým šumem lesa a vytvářel nepředstavitelnou symfonii. Zavřela oči. Teď se nebála ničeho. Srdce jako by se jí zastavilo. Mozek v tuhle chvíli neexistoval.
Vrčení přecházelo v šelest lidského hlasu. Nenesl se už z hrdla dvoumetrového zvířete, ale muže, jež u ní klečel a něžně jí šeptal do ucha.
„...Nádherně ti zářily oči, jako kdybych v nich viděl planoucí oblohu..,“ snad jako by těmito slovy dokončil celou předchozí vlčí řeč.
Moc dobře cítila, jak se jí Julianova hruď dotkne pokaždé, když se nadechne. Pod přivřenými víčky matně viděla jeho bílý obličej, horečnatě ji pozoroval a horké dlaně se dotýkaly jejích paží.
Prudce vydechla. Julian si ji přitáhl k sobě. Okamžitě se probrala a doširoka otevřela oči. Jeho pohled doslova spaloval všecičko v jejím nitru. Zbláznila se, musela se zbláznit! Neposlouchala se, její tělo si dělalo, co se mu zachtělo.
Horlivě mu zabořila prsty do vlasů a Julian udělal totéž. Rozvášněnost z jejich malého dobrodružství stále neodezněla a promítala se do jejich tužeb. Julian se na ní přitiskl a tím ji přitlačil do mechu, který je všude obklopoval. Plíce jaksi najednou vůbec nevěděly, jak mají správně fungovat. U obou. Ani na vteřinu se jejich pohledy neodloučily. Dlaně si samy nalezly cestičku ke svým protějškům a prsty se propletly jako klubko hadů. Ostatně, měli to už nacvičené od snídaně. Julian přerývavě nasál vzduch nosem a bylo znatelně cítit, že se chvěje. V téhle chvíli se mohlo stát cokoliv, nikdo nemůže tušit, jak se bude vlkodlak kontrolovat. On to však tuhle chvíli s použitím všech svých schopností zvládal. Odevzdaně se mu položila do náručí a možná až moc odevzdaně přijala rty, jež se jí nedočkavě vydaly vstříc. Není nutno popisovat, že nebesa se rozechvěla. Saanino tělo zažilo ten nejsilnější niterný atomový výbuch, jaký byla schopna všemi smysly pobrat. Julian se na ni vášnivě namáčkl. Náruživěji se mazlící pár by člověk v tuto chvíli na planetě těžko hledal. Naprosto nic neexistovalo, kromě jich dvou, teď už doslova...

Seija se rozmrzele a za neustálého poškytávání, které připomínalo kníkání štěněte, vrátila sama do pokoje. Aili – její jedinou hračku – jí Vivian někam odtáhl. Mno dobře Aili se nechala odnést až moc dobrovolně na to, co všechno jim včera hrozilo.
Všechny smysly i zbytek lidského mozku se soustředily na to, jak se co nejefektivněji v těch šatech stočit do klubíčka. Nakonec uznala, že by ji z nich zase mohli párat a začala se svlékat. Nespokojeně nasála vzduch a vrávoravě se vydala ke koupelně, pročež svůj pach už nemohla ani cítit.
S jednou nohou v koupelně se zarazila, tiché zaklepání ji přimělo nechat si na sobě šaty o něco déle.
Theonova blonďatá kštice co nejopatrněji nakoukla do dveří a když si všiml Seiji, stojící hned za nimi, zděšeně se přikrčil a se zklamaným výrazem se narovnal a vstoupil. (Snad čekal, že ji přistihne při převlékání!)
„Jason ti posílá ten lektvar...,“ podával jí místo již známého poháru lahvičku.
„To je pro jistotu, aby se to zase nemohlo vylejt,“ šeptl a neslyšně se posadil na postel. Seija se změteně podrbala za uchem, postavila lahvičku na stůl a když se stále nehnul, stočila naň tázavý pohled.
„Dostal jsem bojový úkol - dohlédnout na to, abys to vypila...,“ sjel ji od hlavy až po patu hladovým pohledem. Krvinky se rozutekly na poplach. Problém ovšem byl, že přímo do jejího obličeje.
„Teď? Chtěla jsem do koupelny, co kdybych si to vzala tam?“ ošívala se. Theon se vyhoupl zpět na nohy přímo k ní.
„V tom případě bych musel s tebou...,“ zamumlal a přitiskl se na vzdálenost dvou milimetrů. Když z jejích rtů nevycházel ani vzduch, podal jí s vyzývavým pohledem lahvičku přímo před nos. Lehce naklonil hlavu na stranu a zdvihl obočí. Konečně si ji vzala a konstatovala, že velice rychle vystřízlivěla. Z moci jeho pohledu by se nedokázal vymanit ani slepec...
Velice pomalým pohybem si přiložila lahvičku ke rtům a Theon, nespouštěje z ní své velké upíří oči, roztáhl rty do úsměvu.
Konečně se přinutila přivřít víčka, protože očekávala zase odpornou chuť lektvaru, ovšem jeho ledová ruka ji zastavila. Překvapeně zamrkala a bez hnutí sledovala, jak pootevřel ústa a začal se přibližovat.

tak jakýpak chceme konec, co?

No tomu říkám žhavý díl!!!! :-D lovely....

Olja napsal:

No tomu říkám žhavý díl!!!! :-D lovely....

:-*

no ty vole!!!! ja mam strach!!!! ty udelas urcite neco spatnyho!!
a ted je to tak "žhavý" a ne ze udelas to hnusny priznani!! rada bych se s nim totiz jeste videla :-d

jezek napsal:

no ty vole!!!! ja mam strach!!!! ty udelas urcite neco spatnyho!!
a ted je to tak "žhavý" a ne ze udelas to hnusny priznani!! rada bych se s nim totiz jeste videla :-d

to je dobře, měla bys mít! Ale děkuji pěkně;-). Jakýpak přiznání! Toho se jen tak nedočkáš, zas tak vymatlaný nebudou!
Však neboj, já něco vymyslím