Divná společnost - pokračujem! Jupíí!

Divná společnost

část I. - Dvě milá překvapení - 1/2

„No kde jseš?...“ ozvalo se něco jako psí zavrčení, když se černá postavička připojila k hloučku dalších černých postaviček, jež postávaly pod mohutnými, obrovskými a rozvětvenými stromy.
„Omluva, že jsem si vyřizoval něco s tou báječnou Lady, se přijímá?...“ olízl se Vivian.
„Jak vyřizoval?!“ vrhli se na něj čtyři další. Julian, jež před chvílí tak vrčel, se prodral nejblíž a zafuněl nebohému žárlivě do obličeje . No, nebohému. Ten sklopil oči, sbevědomě si setřel kapku krve z koutku úst a usmál se k zarostlým propletencům kořenů.
„Chceš říct, že jsi tu mrchu dostal?....“ ozval se Sammy, který se opíral líně o strom a ze všech přítomných se nejméně snažil k němu procpat.
„Totálně...prostě neodolala mému neobyčejnému upířímu šarmu!...“ zavrněl Vivian a zvedl k nim nevinně oči. Sammy s Theonem se zachechtali, ale Christian s Julianem se pokusili o něco jako úšklebek.
„Já vím, že jsi jí miloval Juliánku, odpusť, víš jak na tebe neskonale žárlím!...“ zachechtal se Viv a to s e k němu Julian přidal. Nakonec J. dodal laškovně svůdným hlasem:
„Tak to se tedy omluva přijímá...!“ a vzal Viviana kolem krku.
„Tak už bysme mohli jít! Na co zase čekáme?...“ vykročil ze stínu udýchaný Jason, který právě dorazil...přes záda si nesl vak, který se vrtěl. Společenstvo mu věnovalo stejně ironický pohled ( i když v té tmě to šlo těžko poznat) jako byl i tón jeho hlasu, jímž to říkal.
„Co to zase máš?...ty si nedáš pokoj?...“ ozvalo se současně od Viviana a Christiana. jason se ušklíbl a nadhodil si pytel, pečlivě uvázaný, trochu výš.
„To nestačí, kolik toho máme už doma?...Já to ani nestačím počítat, alespoň že je občas z čeho uvařit!...“ začal se ksichtit Christian a Jason se na něj už už chtěl vrhnout, ale Theon ho zadržel, poplácal po zádech a věnoval mu pohled - „ty tomu blbci věříš?“
„Tak, jak jsme se dnes měli, pánové?...“ vydal se v čele skupinky julian.
„Báječně...“ vypískl Vivian a znovu se olízl. Společenstvo ho ověsilo pochvalnými pohledy.(vysvětlíme později:))
„...Nudně...“ zívl Jason. Ať se nediví, z celé party sedí nejvíc času doma a jen občas si jde do okolí chytat ty svoje potvory...
„Ale zase docela to šlo...“ uskočil před mrskajícím se Jasonovým pytlem Theon.
„...z kopce...“ pozoroval blednoucí oblohu s úplňkem Julian.
„..byla to hezká jízda...“ snil zase ve své hlavě Sammy a díval s e přibližně stejným směrem jako Julian.
„...Ále, dopadlo to solidně...“ oznámil zase svůj vjem z dnešního dne i noci Christian.
Postavičky se mezitím doškrábaly k malé prohlubině na kraji lesa, v jejímž klíně se velebila krásná a z tmavých kamenů stvořená stavba. Její krása volala i do noční tmy. Christian luskl prsty a ve vstupní hale dole se rozžahlo světlo. Dům vítal své pány.
- „Jéé počkej ty kozo...haha há!!“ rozezněl ustupující tmu mladičký smích.
Šestičlenná partička se zastavila a ztuhle naslouchala narušiteli v takovém čase, kdy by měli všichni spát. (Dobře, skoro všichno kromě nich.)
- „Snad mám jméno, ne?...hee haha, ty že neumíš jezdit na snowbordu? dívej jak ti to jde! Ale po hlíně!“ řehtal se druhý hlas na celé kolo.
- „Ty vole Saano! Je to mokrý, nech toho strkání, na ježdění máš doma kolo!...hahaha...bacha, hele ty asi taky pojedeš rovnou za těma svejma duchama, nějak pod tebou jede zemina!“ smál se první hlásek.
- „Cožeee?! Néé! heeehaha!“ teď se rozezněl dvojhlasný smích plnící vzduch okolo celého tichého panství.
„Co to je?!“ založil si ruce v bok Christian a nesouhlasně se díval k temnému svahu, na jehož úpatí se šramot a křik ozýval.
„Dvě holky!“ zahalasil Theon nevěřícně.
„To bych bez tebe nevěděl...“
„Co tu dělají?...“ nakrčil se Julian jako pes.

- „pocem Auli, vypadáš jako yetti, všude samý listí a kůra, tady je ale blbej pracovní terén, co?...“ chechtal s e trochu hlubší, ale o nic méně příjemný hlas patřící tedy Saaně.
„Seija to řikala, když to tady prolejzala, škoda, že s náma nešla, ta miluje ty naše spěšný procházky po držce dolů...jako je tahle haha... Ale snad jí bude dobře, říkala, že ten pes ji jenom škrábnul, se potřebovala prej vyspat.“ halasila Auli.
„napadení psem jo?...“ zamyslel se Sammy. Ale Julian se naježil a vykvikl.
„Seija....“ zašeptal ztrápeně. Theon s Vivianem se k němu otočili.
Theon se podíval na Viviana a pak vzal Juliana za krk: „Snad mi nechceš říct, že......to ne...“


pokračování někdy příště.. když uvidím, jestli bude mít cenu psát pokračování

A vidím, že rodinka se nám celkem slušně rozrůstá Olji, to mě těší...tak doufám, že nově příchozí se nebudou dlouho upejpat a přispějí k chodu fóra nějakými těmi komentáři. Jak tak koukám, většina z vás je tu už celkem dlouho,... pokud se vám zdá, že ještě není co komentovat, můžete přidat vlastní nápad, klidně i z hlavy někoho jiného a to i překlad...stačí když uvedete autora, tak do toho...Budeme rádi

to je pěknej guláš......já to moc nepochopila....
jediný co mi došlo že jsou to upírci.....ale co ty holky dělají to netušim....
takže buď mi to zítra individuálně vysvětlíš a nebo napíšeš vysvětlující pokráčo........ps:doufám že zítra půjdeš...páč jsem dlouho nebyla venku a mam na něco chuť!!!!!!

CHcete vysvětlení?..tady je...ale to se musí trochu napínat a pomalu se dopracovat až k hrozivé pravdě...! X)

část II. - Dvě milá překvapení - 1/2

„Juliane, děláš si srandu žejo...“ vydechl Sammy a těkal pohledem i hlavou ke svahu a zpět na Juliana.
„Ony, ona tu byla odpoledne...potkal jsem jí...ale ona, byla taková živá, divoká...vždyť víte, že je úplněk a to se už jinak umím ovládat!“
„Chceč říct, žes jí pokousal?!“vyvalil oči Vivian. Julian pokrčil rameny.
„A nejhorší je, že vím, co dělám, ale nemůžu to zastavit!...“ zavyl opravdu jako pes.
Ryk na stráni ztichl.
„To zní jako pes, co?...co když je to ten, co napadl Seiju?...“ zamudroval Ailin hlásek.
„Ale říkala, že byl celkem krotekj a hned utek...Stačí když ho odeženem...Ale hlavní je, proč tu jsme, ne?...škoda, že tu Sej není, tak se těšila a básnila o tomhle místě...Hhhh! vidíš, je tam světlo!...tam někdo bydlí!“ vyjekla Saana.
„Klídej Saano, klídek, vždyť jako neobyvatelná zřícenina to stejně nevypadá!...ale potulovat s e v noci starým panstvím a hledat duchy...“ zasnil se Ailin hlas.
„Ty vole, musíme se jí zbavit, nebo...to neee, chápeš, že až s e začne bez dohledu chovat jako pes, jako vlk...oooo, ďáble..!“ klel Jason.
„Měli bychom jí najít a potom teda zjistit co dál...“ přidal se Theon.
„Ale jak?...hele, ty holky jí znají co?...to by chtělo s e přes ně k týý...Seije...dostat a potom s e jich nějak zbavit...podle toho co jsem slyšel z jejich rozhovoru, číhaj tu na duchy, bo co, to by mohlo bejt nebezpečný...můžou bejt chytrý ohledně těhle věcí a poznat to na nás...“ přidřepl si Christian do tvávy, kde už seděli Julian a Jason.
„Kdyby na to přišly u Seiji, bylo by jim to jasný a začaly tu šmejdit...“ začal Sammy, ale kluci ho přerušili.
„To je stejně jedno...napřed musíme vidět tu Seiju, musíme těm dvou buď říct pravdu, nebo že víme, jak jejich kamarádku vyléčit...a dostat je sem. Je lepší je mít v moci hned, aby něco nepokazily...navíc, když se ze Seiji začne stávat vlkodlak, chudák holka...stačí si vzpomenout na tebe, Juliáne, když jsme tě našli...měl jsi to těžký, sice jsi se s tím smířil, ale trpěl, jsi, to jsme viděli všichni. Měli bychom tej holce spíš pomoct, než s e jí zbavovat..když jsme to neudělali ani julianovi.“ drcnul kamarádsky do Juliana Theon.
„Pravda, ani jsme mu to udělat nemohli, byl takový roztomilý a zraněný šťěnátko!“ zašišlá Vivian a pohladí Juliana po hlavě. Ten se začne smát.
„Je mi to líto, fakt...ona, říkala, že tu s kamarádkama hledá záhady a duchy, že jezdí po tajemnejch a nebezpečnejch místech...mno a..byla fakt kouzelná, ale já hold...“
„Mno jo, živočišná přitažlivost se hold projevila jiným způsobem!“ zvedne se Jason a ostatní ho z mokrého a chladivého trávníku následují.
„a neviděla tě, jak ses proměnil?...“ kývne na Juliana Sammy.
Julian zavrtí hlavou... „Ne, odběhl jsem, chtěl jsem co nejdál, ale...“
„Jasně, tak toho zas tolik nelituj, máš to těžký to víme....Pánové jde se na věc!“ kývne Christian ke svahu.
„jdem na ně....kdo je půjde oslnit pánové?...“rozhlédne se mnouce si zadostiučiněním ruce Theon.
„Já bych šel...když už jsme tu zpracovali tu naší potvoru Lady, proč to nevyzkoušet znova?...“ zasyčí Vivian.
„Ale žádná pozdní večeře nebude, jasný?..Já jdu radši s tebou, narozdíl od tebe mám svůj šarm vrozený normálně!“ vydá se s ním jason.
„Jo, vrozený dračí...!“ hýkne za ním Julian a vydají se s ostatními do domu.

„tyvole, co když nám tamnepustí, vkrást se tam...ale proč ne, ostatně, to je naší svatou povinností, pokud jde o naše miláčky ze záhrobí a jiných světů...“ brouká si Aili a se Saanou po boku vkráčejí mezi poslední stromy oddělující je od panství.
„Není nádherná?...“ vydechne Aili a civí s očima plnýma ohně a vzrušení na několikapatrový dům stavěný v gotickém strylu.
„Ne?...“ ohlédne se po Saaně, protože se neozval očekávaný ryk úžasu a nadšení, jako kdykoli jindy. Hledala jasně bílou hřívu, díky které ji vždycky mohly ve tmě najít.
Možná spatřila ducha!...vždycky měla nejcitlivější oči. Ano, Saana tedy opravdu civěla někam na temný kus trávy před nimi. Sněhové vlasy spadané přes obličej.
„Ano,...velice nádherné...“ zašeptal někdo ze tmy, kam Saana pořád nehnutě zírala.
Teď i Aili spatřila dva muže, jež se k nim blížili.
Ten co mluvil a co vypadal i starší, si je sjel od hlavy až k patě pronikavým a vyzývavým pohledem. A vysekl jim poklonu, až mu dlouhý kabát zavlál. Obě se přes prvotní zděšení a rozpaky začaly chechtat.
„Co že tu dvě tak krásné dámy bloudí po tmě a bez doprovodu?...To může být velice nebezpečné...“ zašeptal Vivian a obě děvčata na chvíli zalapala po dechu, když před ně vplul v celé své štíhlé kráse.
„Nebloudíme, hledáme,... prostě pátráme po záhadných jevech...! A tmy s e nebojíme...je to náš pracovní terén.“ usmála se Saana na Jasona, který jí připadal něčím zvláštní. Oba jí připadali velice podivní. Laškovně a vyzývavě mrkla na Aili, která se snažila co nejnenápadněji civět na Viviana. - Tohle bude něco pro nás!-
„ Po záhadných jevech?...Tak to je tím pro vás nebezpečnější, tady v okolí se toho děje spousta...a hlavně po tmě...s tou nebojácností bych to nepřeháněl!“ olízl se Vivian.
„Pokud dámy dovolí, rádi bychom je zabavili pro dnešní noc, spíše už ráno...A dělali jim průvodce i ochránce...když je nás víc, pátrání po děsivých záhadách tohoto panství bude o to zábavnější.“ mrknul Jason a nastavil Aili rámě.
„a pokud to nebude vadit, rádi bychom vám nabídli pohostinnost našeho domu a také jeho teplo, když vidím, jak jste promrzlé...(spíš cítím X) )“ zatvářil se Vivian roztomile, jako to hold umí jen upír v jeho podobě.
Saana se zatvářila nadšeně a přijala Vivianovu chladnou ruku.
Aili se chytila Jasona a vesele přikývla. Pak se ovšem zděšeně ohlédla po Saaně. Ta se kolem ní mihla opírajíc se slastně o Viviana a sykla:
„Vím, co dělám!..“ Pravda, Saana měla mnohem víc zkušeností a věcí za sebou, než Seija a Aili, které se k ní přidaly teprve před čtvrt rokem.
„To už měla Saana prošmejděné celé Norsko....Potkaly jsme se v jedné finské hospodě, kde jsme chtěly se Seijou oslavit náš výlet do Finska. Saana měla o čem povídat a taky že jsme se celou noc dohadovaly o duchách a záhadách v Norsku i ve Finsku.“ štěbetala Aili nad skleničkou vína, válející se rozkošnicky v měkkém rudě potaženém křesle, nohy s glády až ke kolenům přehozené přes dřevěné opěradlo. Červené vlasy rozcuchané přes oči.
Julian i Theon nemohli v koutě nepoznamenat, že ty dvě jsou vážně kouzelné.
Holky s e rozvyprávěly, když je zbytek nadšeně přivítal v útulné hale domu a když na nich pánové s neskrývavou zvědavostí páčili, odkud jsou a jak se ke svému „koníčku“ dostaly.
„Byly z toho tak nadšený a zvědavý, že jsem jim řekla, že to můžeme zkusit spolu, ty holky mají dobrý předpoklady...říkala jsem si, a když nás bude víc, bude to vetší zábava a menší dřina. Celej rok jsem jezdila po Norsku na vlastní pěst ale s těma dvěma to fakt stojí za to...“ dopověděla Saana a upravila si záhyby na černé sukni, delší, než měla Aili.
„A kde máte tu třetí?...mohla být větší zábava...“ zašklebí se nevinně Theon. Julian do něj naoko uraženě šťouchne.
„To je právě to, potuluje se tu prej velkej pes, kterej na ní skočil, když se tu byla večer podívat...říkala, že jí jenom škrábnul do ramene, asi to bylo tím šokem, ale což u ní nebejvá..- prostě chtěla spát, cítila se unavená...“ odpověděla Aili a dopila sklenku.
„ Tak jsem se s em šly podívat jednak na její doporučení, protože o tomhle místě básnila a taky aby sme se podívaly po tom psu....“ doplnila Saana.
„Nevypadal...jako velkej černej rozcuchanej vlk?...“ přimíchal se do debaty Julian. Sammy s Jasonem nechápavě zakroutili hlavou.
„Nooo, prej asi...jo!“ došlo Aili.
„Takže jste ho taky viděli!“ pískla Saana.
„Ten je nemocnej, proto se vaše kámoška cítí unavená, nechci vás děsit, ale ten pes má vzteklinu a to není všechno...“ blýsklo se Julianovi v očích. Kluci se začali šklebit.
„To není všechno?! To snad ne?!“ vyskočila Saana, až se jí zářící hříva zableskla ve svitu plamenů z krbu.
„Říkaly jste , že to bude jen škrábnutí, ale pokud to s ní bude zlé, měla by..“ začal přistupovat na Juliánovu hru Vivian.
„Do nemocnice!...“ vyskočila Aili podobně jako Saana.
„Neee, kliiiiid...“ tišil je Theon.
„Pokud to s ní bude zlé, víme, jak ji z toho dostat, ale do nemocnice s ní vážně nejezděte, to by jí mohlo ublížit...“
„Co to má znamenat?!“ začala se rozčilovat Saana, v očích strach o přítelkyni a taky pochybnosti o tomhle společenství i o svém rozhodnutí, dostat se blíž tajemnu s těmito pány.
„Je to zvláštní zmutovaný druh vztekliny...máme na něj vynalezený protilék...“ přisedl si vedle stojící Aili Jason.
„ A opravdové léky to zhorší, ne-li podpoří...máme to vyzkoušené na Julianovi, ten pes ho taky pokousal.“ přidal se Christian.
Julian se jen ušklíbl na Christovu adresu.
„Vážně...?“ rozhlédla se Saana po všech. Všichni přikývli a Julian nejvíce.
Dokonce i Aili nepatrně přikývla...že to není tak špatný nápad...

„Myslíš, že jim máme věřit?...“ špitla Aili, když vycházeli na stráň, kudy se původně na panství dostaly.
„je to celý podivný...všimla sis, že v tom domě se děje spousta prapodivnejch věcí? Je tam něco cítit...“ svázala si Saana vlasy do drdolu a podržela sukni, aby jí nepřekážela při překračování posledních větví, načež vystoupily na nepoužívanou polní cestu.
„Všimla...ale asi nám nic jinýho nezbývá, když jde o Seiju...ty kluci s tím maj určitě něco společnýho...ale v tomhle bych jim věřila...navíc, moc s e mi s nima líbilo.“ povzdechla si Aili poskakujíc po Saanině boku.
„Já taky...I mně se tam líbilo...alespoň máme nějakou práci.“

pekné, pekné!!!
Jsou ty holky, ty co myslím????nebo jsou někdo jiný než myslím??????
A myslím si to správně,když řeknu že vím která je která???? já se o ně nebojím!!!!!! pokračuj..............šup..........jinak ti nepůjčím knihu!!!

tak to je hustýýýýý.... dobře tyyy!!!!!! ze začátku sem v tom měla mečí orientaci, ale teď....
tak makej

smilovala jsem se

část III. - Usínání


Do pokoje pronikaly mdlé a ospalé měsíční paprsky a hrály si s poletujícím prachem za oknem. Na starobyle vyřezávané posteli s bílými nebesy, která opravdovými nebesy ještě před pár hodinami byla, ležela vyčerpaná dívka. Bledší než ta surově rozdrásaná nebesa. Polodlouhé černé vlasy s oranžovými pramínky, které hořely do tmy, měla rozcuchané a rozházené přes obličej. Vůbec to nevypadalo, že dýchá.
„Seijo...!“ zašveholila potichu Saana, když otevírala dveře. Jemnovaná sebou trhla jako by ji někdo polil studenou vodou a zbystřila nově příchozí. Do pokoje se vehnala Aili nesouc tác s pozdní večeřo-snídaní, pokud si pamatovaly, ani jedna dnes moc nejedly.
Seija v první chvíli zaječela, protože se jí tam po tmě prohání bílý ohon a tác plný jídla. Pak se zaměřila na tu druhou věc, snad s e snažila i zavětřit a uklidnila se.
„jak je?“ kecla si Aili na zem k posteli a tác položila na kraj pelesti vedle Seijy. Saana se usadila vedle Aili a sáhla po pečivu.
V ten okamžik si Aili všimla cárů všude okolo a škrábanců na čele postele. Sama Seija byla zpocená a bledá, což by jí za jiných okolností neslušelo, ale teď vypadala tak... nadpřirozeně, čišelo z ní cosi cizího a divokého. Seija jen zamlaskala na tác.
„Ty Seijo...cos tady prováděla...divoký sny?...“ zamumlala Saana s plnou pusou vařeného vajíčka a chleba. Aili se vrhla na koktejlová rajčátka a už čekala, že Seija se s ní začne hystericky prát o každé, ale Seija se v první chvíli jen zarazila a vrhla se na maso. V mžiku snědla skoro všechno, co mělo něco společného s masem.
„Měla jsem hlad...mno a..nebylo mi dobře, ty ptáku, mě bylo fakt děsně!...“ rozjela se Seija, která byla alespoň trochu uspokojena více jak polovinou tácu, když na ni holky začaly zírat s rajčaty u pusy.
„Mno a jak ti teda je?..“ poposedla si blíž Saana.
„Já nevim.“ pokrčila rameny Seija a plácla sebou do postele. lehla si přesně do místa, kam oknem dosvítal pruh měsíčních paprsků. Vykřikla a zakňourala. Saana začala kuckat.
„Proboha zatáhněte už ty závěsy!...Já se z toho zblázním!...Celou tu dobu je mi z něj na blití!...Bylo mi tak mizerně, že sem nemohla ani jít zatáhnout okno!“ bědovala nemocná.
Saana s Aili si vyměnily pohledy plné paniky. Tohle se z obyčejného škrábnutí neděje!
„Ty Seijo, nechci tě děsit, ale myslím, že si z toho škrábnutí něco chytila!“ vstala Saana a zatáhla celé okno, takže pokoj teď osvětlovala jen malá lampička u postele a svíčky, bez kterých děvčata nedala ani ránu.
„Z jakýho-...Jo ahá...Co bych chytila, klid prosimtě!...Já se z toho dostanu!“ zachumlala se do klubíčka pod peřinu Seija. Zavřela oči a začala dělat že spí, což byl signál, že už mají vypadnout. Saana začala dělat křečovité pózy a ukazovat si na čelo a na Seiju. Aili s očima málem vylezlýma z důlků rychle sebrala úplně prázdný tác a s tichými: „Tak dobrou...“ se vytratily z pokoje.
„Co to bylo?!“ začala Saana za dveřmi potichu lamentovat a mávat rukama.
„Takhle protivná a zeleniny nevšímavá... a odtažitá, roztěkaná, to nikdy nebyla a to jí znám dlouho! Ani sme jí neřekly, koho sme poznaly, jindy by to z nás táhla už na příjezdovce!..“ poškrábala se v rozcuchaných vlasech Aili.
Saana se trochu uklidnila...: „Jo je to divný ale zatím stejně nemůžeme nic dělat...Hele, pudeme spát, stejně se uslyšíme máme pokoje naproti sobě...třeba se z toho vyspí, akorát na ní dolehlo, že sme už tři noci nespaly, vždyť jooo...“ zívla a pak se začala chechtat: „Vzpomínáš jak si z toho prvně byla vyřízená ty?.. Dvě noci po sobě sme byly vzhůru a ty ses mohla zbláznit!“
„Ani mi to nepřipomínej!...Já milovala spánek...ale i tak jsem měla od mala problémy se spaním, v noci mi šlo těžko spát a přes den bych chrápala nejmíň do pěti!...“ šourala se do pokoje Aili.
„Ale nějak sis pak na to zvykla!...Vydržíš nejdýl do noci i nespat vůbec...Ty už vlastně žiješ jenom v noci!...“ usadila se Saana ve dveřích svého pokoje.
„Vždycky jsem žila raději ve tmě a chladu...mno vždycky ne ale zvykla jsem si na ně rychle, ne?...“ rozložila se na chodbě před svým pokojem Aili. Občas měly v oblibě si takto povídat, pokud neměly společné pokoje.
„Nojo, ty si vůbec zvykáš na všechno, ...kromě slunce a horký vody!“ zívla napůl se smíchem Saana a začala se zvedat. Když s ejí to únavou nepovedlo, tak jenom žďuchla do dveří a začala pozadu jako rak zalézat do pokoje.
Aili se rozesmála a klekla si na čtyři, že se pobodným způsobem proplazí do postele.
„Hlavně že ty si na teplý věci zvykáš rychle!“ vrátila jí a mňoukla z legrace na pozdrav.
Opravdu jako kočka zalezla do pokoje a nejinak se po něm i pohybovala. I když ne s takovou rychlostí. Takhle si hrát ji bavilo. Vyškrábala se na postel a rozkošnicky roztáhla v peřinách. Nenamáhala se převléknout. Jakmile začalo svítání pronikat do pokoje, usnula jako špalek.
To Saana si ještě dopřála horkou koupel a s radostní s edo ní zanořila až po bradu. Nechápala, jak se Aili může koupat ve vlažné nebo studené vodě, vždyť tohle je taková pohodička! Pak přece jenom vylezla a konečně sebou plácla do peřin...

Bylo něco kolem poledne, když s Aili začal někdo surově třást. Vztekle prskla a hodlala zavraždit toho troufalce, když poznala Saanin hlas i její rozčepýřenou Mlhu, jak říkala, jejím vlasům.
„Heej dělej, Seija!...Ona křičí... vlastně já nevím, jako by houkala! Vzbudilo mě to!...“
„Hele já za celoudobu nespím tak tvrdě abych jí neslyšela, vždyť mám ucho málem přilepený na stěně jejího pokoje! Ty máš přece pokoj na konci chodby. Jaks to mohla...ale tyjo ty máš teda sluch!“ vyhrabala se Aili a raději vzdala dlouhé protahování.
„Já pořád nic neslyším!“ ohnala se po ní, když se hnaly z pokoje. Teprve když otevřely dveře od Seijina, i Aili zaslechla bědování podobné siréně nebo psu.
Teď po pokoji lítalo už i peří. Peřina byla už jen časem minulým a v jejích troskách byla zmotaná Seija.
„Co to děláš?!“ zhrozily se holky.
„Pomozte mi!“...přešlo konečně vytí v normální řeč a Seija sebou začala zmítat. Saana kýchla, když se jí jedno peříčko dostalo pod nos a Aili se začala tvářit nadšeně z té poletující podle ní nádherné spoušti.
„Kdy se ti to stalo?!“ začla z ní trhat látku Aili.
„je to asi deset minut...sem viděla blbej měsíc, von je vidět i ve dne!...tak mě to naštvalo!...“ fňukla Seija a foukla do peříčka, které se jí právě usadilo na nose.
„Vždyť měsíc není skoro vidět!...A odkdy ti tak vadí měsíc a vybíjíš si vztek na peřinách a nebesech! A navíc tak divně vyješ! My tě nepoznáváme!“ zadívala se na ni dotčeně Saana.
„Ale vypadáš už líp...tak se prostě nekoukej na měsíc....“ dodala na zemi sedící Aili, opírajíc se jednou rukou za zády a druhou si hrájíc s bílým poletujícím nadělením.
Seija po ní hodila vražedný pohled a kdyby stále nebyla ještě trochu zamotaná v cárech a zmožená podivnou únavou (byla totiž nějak pobledlá a snad i pohublejší), možná by po ní škočila.
„Deme na snídani!...“ zvolala raději Saana a zvedla Seiju.
„Te´d v poledne?!...no proč ne...“ kapitulovala nakonec Aili, když se na ni zamračila i Saana. Společně se doplazily dolů do kuchyně společné ještě pro několik ubytovaných.
Nikdo nikde, i když byl čas oběda a to tu přes den pomalu není k hnutí. Když Aili nakoukla do ledničky i špajzu, zjistila proč tomu tak je. - Všude skoro vymeteno.
Kromě posledních plátků chleba, másla, marmelády, petržele a pár sekáčů v komoře tu nebylo nic jiného k jídlu.
Musela se spokojit s tímhle a u snídaně v pravé poledne se konečně Seija začala hystericky dožadovat podrobností o včerejším dýchánku na panství.
„Oni...oni tam bydlí!...“ zaječela nadšeně a málem převrhla hrnek s čajem, se kterým se Saana tak starostlivě dělala.
„Jo...jo a řikali o tom psu-...“ byla Aili přerušena, protože v tu chvíli se Saana stašlivě rozkuckala a začala nadávat na to, že jí ta alergie z prachu a peří už pořádně a tentokrát víc štve. Z těch slov Aili došlo, že tohle by mohlo už tak dost podivně se chovající Seiju ještě víc vyvést z míry, než jenom nějakej měsíc.
„ty máš alergii?..nojo, si jí nějak chytla nedávno co?...“ zamluvila Aili předchozí téma.
Během zbytku dne si holky všimly, že Seija je velice ostražitá, reaguje na jakýkoliv pro ně sotva nepostřehnutelný zvuk zvenčí, prudší pohyb i vůni, kterou nemohly cítit ani omylem.
Když jim při procházce po městešku oznámila, že o dva bloky dál je cítit pekařství, v kterém se, když k němu podle její navigace došly, navíc ani nepeklo a bylo zavřeno, tudíž nemohlo být nic cítit,.. a nebo když by si nejraději každých deset minut někde lehla do klubíčka, začaly se o kamarádčino zdraví vážně bát. Hlavně proto, že byla podrážděná a dovedla se vztekat jako nikdo a nikdy. K tmavému večeru, kdy byl měsíc zase dobře vidět, už byla ještě víc pobledlá a vzteklá. Vypadala stejně zničeně a uříceně jako brzo ráno, když k ní šly s jídlem. Počkaly, až usne, tentokrát dobře zajistily závěsy na oknech, a konečně se mohly venku poradit.
„Tohle neni dobrý neni to dobrý...!“ lamentovala Saana a otočila se na Aili, která si zavazovala svoje vysoké boty.
„Máš pravdu...všimla sis...ona se chová jako...jako pes!“ vyskočila Aili.
„Tohle není jen tak obyčejná vzteklina...tohle ani vzteklina není!“ hlesla Saana.
„Mně to přijde...když nesnáší měsíc, vzteká se...jí jenom maso, horší jak pes...vždyť to je jako vlkodlak!“ vykřikly téměř naráz.
„Je to jasný, všechno tomu nasvědčuje...! ty kráso, už sme je přece viděly ale aby se to stalo...no...Musíme za těma klukama!... Jak se jmenovali...Jo Jason, Theon a Julian...“ rozhodla Saana a s přikyvující Aili se rázně vydala směr les.
„Hele, věděli o ní!...ty kluci něco tuší...jenže asi jenom oni námmůžou pomoct...“ mudrovala Aili.
„To jo, ale neboj, vyřídíme si to s snima, jakmile zjistíme, co se děje se Seijou!“ začala se Saana prodírat křovím a trním na zarostlou cestu, jež je neomylně zavedla na svah nad panstvím.
Po pár minutách už zahlédly mezi stromy dole malinká světýlka. Už se stmívalo. Měsíc svítil jasně, takže viděly na cestu dobře. Ozvalo se vlčí vytí. Obě se zastavily a podívaly po sobě.
Pak se naráz zadívaly na měsíc... „Bude brzy úplněk...“ šeptla Aili.
„A ten...tenpes tu někde je!“ hlesla Saana. Obě se naráz rychle rozběhly dál po cestě, co jim jen nohy stačily a těžké boty dovolily...

hustě ty!!!!!Tak to je slušný!!!nejlepší je ta poslední pasáž.....
„A ten...tenpes tu někde je!“ hlesla Saana. Obě se naráz rychle rozběhly dál po cestě, co jim jen nohy stačily a těžké boty dovolily...
dneska jsem je měla a byla jsem ráda, že nebylo horko jinak bych umřela.....

Část IV. - Boj

Theon se zrovna chystal padnout na pohovku, když mu tam hbitě skočil Sammy, takže se zastavil téměř uprostřed pohybu a mrštně otočil zpět. Ozval se křik. Byl slabounký. Jason, který byl vzadu v jídelním sále, s e okamžitě přihnal, že je venku obrovskej kravál. jeho sluch je nedocenitelný. Slyšeli to vlastně skoro všichni, kdo na to měli možnosti. Theon trochu, ale něco postřehnul, Sammy už o něco lépe a Christian se přihnal vyburcován z vedlejší místnosti ve chvíli, kdy se z ložnic z horního patra vyřítil na schodiště Vivian, že se něco děje a že Julian není doma.
To byla vcelku nicotná poznámka - Julian po nocích pořád strašil někde venku, ale tentokrát to bylo myšleno zcela jinak. Teď to mělo znamenat velký bacha! - protože Juliánek už má průser a tady v okolí čmuchaj ty holky. Aby se zase něco nestalo!
Theon se vyhnal směr vstupní hala rychlostí blesku v závěsu s Vivianem a Sammym.

Saana proběhla těsně mezi stromy, kterých si na poslední chvíli všimla. Aili se tak tak vyhnula větvi, která jí hodlala vypíchnout oko, jenže jak se soustředila na vybalancování úhybného manévru, nevšimla si stromu před sebou a plnou parou do něj napálila. Ostrý křupot kůry i kostí a vyjeknutí už o nich tentokrát muselo dát určitě vědět. Vzdálený křupot se začal přibližovat. Saana sykla na znamení k okamžitému se urychlenému odebrání z místa možného budoucího činu. Aili zaostřila a vyrazila hned za Saanou a prolétávala mezi stromy tak ladně a tentokrát i ostražitě, že Saanu i předběhla. Konečně rovnější zem!
Aili doběhla do místa, kam dopadalo světlo z oken budovy a dál už nebyla schopna udýchat ani centimetr pohybu kupředu, takže sebou plácla do trávy. O dvě vteřiny později se k ní přiřítila Saana a bílé vlasy jí z drdolu povlávaly všemi tvary a směry.
„Dělej vstávej! funí to někde za náma!...“ klekla si k ní a nevypadalo to, že by se měla k dalšímu spěchu.
„Ty to dokon-konce slyšíš fu-funět jo?!“ vypravila ze sebe s obtížemi Aili (vždycky měla celkem obtíže s udýcháním dlouhých běhů) a zvedla hlavu aby se pokusila zaposlouchat.
„J-jo!...a tyyyy...už i dusot!“ vylekala se Saana a vyvalila svoje kouzelné a teď dost vystrašené oči.
Aili pořád neslyšela nic kromě jejich zrychlených dechů, nicméně vyděsila se také a hodlala se zvednout, když z domu vyběhly tři postavy. Po pár metrech byli u nich.
„Co to děláte!...je to nebezpěčné! Hlavně po setmění!“ zvedal Theon Saanu a rozhlížel se. Vivian už se nakláněl nad Aili a ta se v tu chvíli úplně naježila. Ucítila něco hodně intenzivního a ostrého při setkání s těmito muži. Ona možná neslyší zvuky na hranici slyšitelnosti, zato cítí něco cizího a divokého, jakmile se k nim ti tři přiblížili.
Nechala si pomoct nahoru a zašli ke dveřím do budovy. Aili se udýchaně opřela o futra a zaostřila na všechny přítomné.
„Seija...ona...my sme potře-...tam něco, měsíc!“ v tu chvíli jí Sammy vzal do náručí a všem pokynul, ať zalezou dovnitř.
Aili se raději snažila uklidnit, vyvalila vyděšené oči na Saanu - kam sme se , nebo spíš do čeho sme se to dostaly?!- Saana byla schopná jít po svých a nechala se dovést k pohovce, o kterou byl předtím takový zájem. Kývla na Aili a svalila se zničeně a rozrušeně do měkkého potažení.
Christian se otočil ke krbu a trochu zakašlal, když poté mávnul rukou, v krbu se rozžehnulo. Plameny začaly olizovat očouzená polínka a ozval se tolik milý praskot.
Sammy právě pokládal Aili na další gauč, a jak měla vykloněnou hlavu na stranu, přes Sammyho paži spatřila zničehož nic se objevící plamínky. Jen pořádně otevřela oči, zamračila se a jakmile byla ze Sammyho stisku, odsunula se na kraj k opěradlu. Saana si podivného úkazu nevšimla a otočila tvář k příjemnému teplu. Do místnosti vběhl udýchaný, neupravený a roztržitý Julian.
„Jeee, běžel jsem vám na pomoc taky...a pak hlídal, jestli se ten pes přiblíží!...už je pryč!“ vysoukal ze sebe a usmál se.
„To bych řek..!“ syknul Christian a Vivian Julianovi za rohem věnoval pohlavek.
Vivian děvčatům podal trošinku vína, aby se uklidnily a zahřály.
Aili se ostražitě rohlížela po okolí a vyzunkla ty tři loky najednou.
Saana si rozpustila vlasy a usmála s e na Jasona, který si mezi ně přisedl.
„Copak s e vám stalo?...Máte problém se Seijou, žejo?..“
Aili přikývla a se zaujetím si prohlížela jeden z obrazů, na němž byl namalován černý pes pobíhající u nohou dívce v hnědých šatech. Ona na jeho hřbetě měla položenou dlaň. V pozadí mohlo být něco, co se vzdáleně podobalo tomuto panství.
„Seija..ona se chová...je podrážděná, dokáže vycítit a slyšet to, co snad normální smrtelník nikdy nemůže!...“ rozpovídala se Saana a Aili jí začala věnovat pozornost také. Saana pokračovala: „Je vzteklá, dezorientovaná a nepředvídatelná...“
„Jako zraněnej pes...“ dodala zničeně Aili a Saana jen rychle zamrkala, aby si dávala pozor. jenže Aili to řekla schválně. Nebylo možné přehlédnout, jak se Theon nepatrně ušklíbl a Julian zarazil.
Saana s Aili vylíčily, co všechno podivného se s jejich kamrádkou děje. O vlkodlaku, jejich podezření nebo měsíci se ale ani nezmínily. jen , že hlavně v nocích bývá Seije špatně.
„Vypadá to, že potřebuje pomoc a to rychle!...asi to bude rychlejší a horší, než jak jsme čekali...“ zadíval se na dívky Christian.
„Věřte, že jen tady u nás je možnost, jak jí pomoci, nemáte se čeho bát..“ uklidňoval je Jason a vstal.
„Měli bychom pro ni zajít...aby se jí něco nestalo, když sami říkáte, jak už je to s ní těžké.“
„Jdeme s vámi...!“ zvedla se Aili rozhodně. Ta troška vínají dala síly jako by se právě po deseti hodinách spánku odpočinutě probudila.
„Ty si raději odpočiň tady...stačí, když tam zajdu já, nevypadáš moc dobře.“ kývla na ní nesouhlasně Saana.
„Jistě, pak vás můžeme odvézt zpět, to bude bezpečné...“ přidal se Vivian.
„Máte tu někde koupelnu, nebo kuchyň?Potřebuju se trochu probudit studenou vodou.“
otočila se Saana na kluky. Jason jí ukázal do užší chodby jako pro služebnictvo vedoucí pod schodištěm. Popadla Aili za ruku a strčila ji tam první. Ještě se stačila na ostatní usmát jako - to víte Holky! - Na konci objevily ne koupelnu, ale umývárnu, nebo spíš bazén pro celý dům! Kamenný bazén uprostřed trochu děsil svou prázdnotou, ovšem krásná a vysoká zrcadla hned vedle dveří nad umyvadly je uchvátila.
„hele, nemůžu tě tam s těma šílencema poslat samotnou!...neznáme je a nevíme, co se Seijou udělaj!!“ pískala Aili nebojácně.
„Klid!Já to zvládnu! potřebuju tě tady, víš...kdyby něco, aspoň jedna z nás ze zachrání! nějak bych ti dala vědět, kdyby to nedopadlo dobře...neboj, zatím tu můžeš něco vyčmuchat, ne?...taková příležitost!“
„Pravda...“ vzpamatovala se Aili a strčila krk pod kohoutek. Úlevně vydechla a její dech se rozlehl po veliké místnosti jako závan mrazivého větru. v ten okamžik se ozvalo něco jako zavrčení, ale když zavrčí člověk...úlisně, mlsně, ledově...
„Slyšelas to?...“ trhla sebou Saana. Aili pokrčila rameny a zatřásla hlavou aby se zbavila vody. Saana pokračovala o něco tišeji. Tak tiše, že kdyby jste stáli vedle ní, uslyšíte jen lehký šustot.
„Ty na to máš čuch, vyšťourej co nejvíc!“...strčila Aili ze dveří. A málem se srazily s Julianem. Aili to stačila ubrzdit, ale Saana mu vlítla přímo do náručí. Aili si nemohla nevšimnout těch jisker v jejích očích, když ji pevně chytil a zase postavil.
„d-...dík..díky!“ snažila se vzpamatovat Saana a zakoulela očima na znamení - a sakra!
Aili se začala chechtat a odtáhla kamarádku zpátky do hlavní haly.
„Tak můžeme vyrazit!“ usmál se Theon až moc klidně a ostatní se urychleně vydali ven. Pokud si Aili, vykukující za opěradlem pohovky, dobře všimla, odcházeli Sammy, Theon, Vivian a Christian. Vivian nabídl Saaně své rámě a vykročili do tmy.
Sotva se zavřely dveře, Aili vyskočila a několikrát se otočila po místnosti, aby si prohlídla detaily a terén. Ihned jí padly do oka obrazy a gobelíny s mystickými, nebo přírodními výjevy. když probíhala dál, zjistila, že jsou ve všech hlavních chodbách dole. V každém obrazu bylo tolik vzpomínek a příběhů, až jí to dojalo. Sem tam zadržela slzy, pustila látku a raději šla dál. A zároveň i děsilo. Bylo víc než jasné, že se tu dějou divné věci, pokud tu jenom nestraší, bude to něco silnějšího a nebezpečnějšího, s čím se zatím nesetkaly. Pokud nepočítají to nahánění vlkodlaků...

tady je druhá část, nějak se mi to tam nevešlo...

Ano, jednou musely odlákat vlkodlaka od jedné finské vesničky na pobřeží Botnického zálivu. Místní už začali mít podezření. Duchové, to prosím, ale aby ho později odchytili a jeszdili se na něj dívat turisti, to ani omylem. Všem záhadám by se na kloub přijít nemělo. Tenhle vlkodlak byl malý, slabý a lovil jen z čistého vzteku. Bylo to ještě štěně, jak si všimly, když na něj čekaly.
Jak ho odlákat?...jednoduše ze sebe udělat živou kořist. Stačilo na něj vyběhnout, několikrát ho oběhnout a na kterou dorážel nejvíc, ta se dala na velice rychlý úprk. Padlo to na Seiju, ta měla k psům nějakou záhadou poslední dobou blízko. A její křik stačil k tomu aby jí hladově následoval. Ostatní ho měly křikem mást, aby jí hned nechytil.
Pokud už jí byl v patách, začaly ho bombardovat a dráždit kamením a klacky. Takže se rozběhl za jinou. Měly naplánovanou trasu až za hranice toho okresu. Aby nepoznal svůj terén a nemohl rychle utéci.
A navíc bylo zatmění měsíce. To platí na vlkodlaky nejvíc. Jakmile vyběhli na planinu, kam měsíc dosvítal nejvíc, tvor zapomněl na to, že se před tímto úplňkem má schovávat a skočil za nimi. Za chvíli bylo po vlkodlakovi. Padl na zem a v křečích se proměnil zpátky v člověka. Balo to sotva patnáctileté dítě. Zesláblého ho svázaly, ošetřily a odvezly daleko do severních lesů, kde se jen málokdy objeví nějací lidé. Nic víc, nic míň pro něj udělat nemohly.
„Jo...tohle byla fuška...“ povzdechla si a dala dlaně dolů z dalšího obrazu, který svým výjevem jakoby z oka vypadl lesu, kam toho Davida před půl rokem odvezly. Prohlédla si malou jizvu v dlani, kam ji tenkrát rozzuřený David bodl, když se o něj pokoušela postarat. Při té vzpomínce se usmála. je to hodnej kluk, ale ve vlčím těle. Vzpomínala, že když ho vypouštěly, ještě se lísal a mazlil, protože v něm alespoň trochu zvítězila ta psí a člověčí duše, než ta divoká vlčí.
Vzpomínky se vytrácely, jakmile se přestala soustředit na obraz. Zjistila že dorazila k zadnímu schodišti. Tady už nebyly obrazy, jen pár starých svícnů a holé, kamenné zdi. Jedna část schodiště vedla do černé chodbičky někam dolů, druhá nahoru do zadní části hradu, či co to vlastně původně bylo. Rozhodovala se kam jít, když se ze zhora ozval šramot. Zvítězila první možnost! Zajela do tmy sestupujících zdí...

„tady je...snad je v pořádku!“ otevírala Saana dveře Seijina pokoje. Jako první raději vstoupil Christian, který říkal něco o tom, že nebud e v pořádku a bude to nebezpečné. určitě něco cítí, jak se zastavil přede dveřmi..- to prolétlo Saaně hlavou, jaks e snažila hlídat všechny jejich pohyby a reakce.
Ozvalo se vyděšené vypísknutí vzápětí se přeměnící na rozzuřené vrčení. Sanna vletěla dovnitř.
„neboj Seijo, pomůžou nám....Ježiši kriste!“ vyděsila se a Christina jí pevně chytil pro případ, že by ztratila rovnováhu.
Vivian a Sammy skočili k rozdrásané posteli, na které se čelem k nim krčila Seija..nebo spíš to, co z ní zbylo. Vlasy slepené do trčících hrotů, úplně zatměné oči a propadlé, bílé tváře. Ruce a prsty napnuté v bolestivé a vyděšené křeči.
N a Saanu se dívala vyděšeně, jako by ji sama nepoznávala, přestože cítila něco známého.
„Jak moc trpí?...“ pípla úplně odrovnaná Saana. Christian kývl na Sammyho a kluky a otočil se k ní. Zakryl jí tak na chvíli výhled na postel.
Sammy něco nepostřehnutelného vydechl a natáhl nad Seiju ruku. Ta jí chvíli hladově apoté zaskočeně sledovala. O vteřinu později se složila bezvládně do peřin.
„Neboj, bude v pořádku...pokusíme se o to postarat.“ vzal ji za ramena, aby se hned nevrhla k Seije, kterou teď v bězvědomí Theon s Vivianem odnášeli.
„Co se jí stalo?! Co ste jí udělali?!“ začala se bránit Saana.
„Neboj, jen omdlela, alespoň jí teď nic nebolí ani netrápí..pojď, postaráme se o ní. Můžete zůstat u ní jak dlouho budete chtít.“ Vyvedl Saanu z pokoje. ještě při tom celkem nenápadně luskl prsty a sotva se za nimi zavřely dveře, pokoj byl v absolutním pořádku. Nikde rozdrásané záclony, peřiny, nikde ani peříčko. Jako by v pokoji nikdo poslední tři dny nebydlel. Dokonce i tašky s věcmi zmizely...

Aili zalezla za staré dřevěné dveře hned po své pravici. Ohromil jí obrovský stůl plný všelijakých skleněných i keramických skleniček, baněk a nádob, zkrátka velikánská chemická laboratoř. Na stole byly sem tam vysypané lístky, nebo kořínky bylinek a květin. Neodolala a čmuchala k nim tak zvědavě a urputně, až se jí z té vší vůně motala hlava. Po stranách místnosti pár stolků s papíry a podél stěn jedna velká police za druhou plná knih nebo sklěněných nádob plných čehosi.
Do čeho nahlédnout dřív?...Vtom si všimla popisků o vlkodlacích a lektvarech. Jenže jí zaujalo hned několik papírů pod tím. Upíři.
...Mohou k sobě připoutat člověka svou krví...pokud ho nechtějí zabít. Stačí jisté jedy, které lidský organismus otráví a oslabí a seberu sílu jeho krvi a orgánům. Stačí pak člověka krví svou s jistou chemikálií napojit. Osobě napojené takto síla i život se vrátí do těla a žil, ovšem k upíru, či upírům svým je připoután silou a pudem větším, než sám je schopem porazit. Upíru pak i jako přechodné či stále zásobiště krve čisté a lidské může složiti, s ním v normálním společenství žiti a upír tak má na dlouhá léta i staletí o potravu postaráno, aniž by ohrožoval lovem svým okolí i sebe sám. V ústraní se může schovávati a hladem neumírati...
„Copak tady děláš?!“ ozval se překvapený i nazlobený hlas. Aili křikla a odskočila od stolku na metr. Jason stál ve dveřích s přísným výrazem tatínka.
„Já...je to nádherný a strašně tajemný místo, snad se nezlobíš...lákají mne černá zákoutí a chladné místnosti tohoto hradu. je tu skvěle, už dlouho se mi nikde tak nelíbilo, jako tady...Já promiň, že ti lezu do věcí...jsem jenom zvědavá...ty vyrábíš lektvary?!“ přistoupila ke stolu vedle něho a doufala že to zakecá. Usmál se smířlivě a přikývl.
„Můžu ti pomoct?...S něčím?“ zapojila se velice aktivně do pátrání a objevování Aili.
„jestli chceš, budu připravovat lék pro tvou přítelkyni, mohl by jí pomoci, je rozhodně lepší a ví, na co přesně má účinkovat narozdíl od normálních léků. Ale pšt..někdo by to mohl pokládat za čarodějnictví...“ mrkl na ní. Aili se rozesmála.
„A když stejně je?...Ale to nevadí, nikomu do toho nic není, že...?“ poznamenala, když viděla věcičky, které na nápoj připravovali.
Vtom se za nimi ozvalo něco mezi skřekem a pištěním. Aili sebou trhla a otočila s e po zdroji zvuku. V klecích bylo v šeru několik netopýrů a nepoznatelných tvorů podobných kočkám.
„Jééé, ty sou krásný!..tenhle druh jsem nikdy neviděla!“ nachala lektvaru, vrhla se ke klecím a přes Jasonovo varování do nich strčila ruku. K jeho velkému překvapení se „kočky“ začaly lísat a nechaly se pustit z klece, což u nich zvykem nebylo. jedna se stočila Aili na klíně a druhá, menší, se jí začala uvelebovat kolem krku. další dvě v její blízkosti začaly zkoumat okolí.
„Jmenujou se nějak?...“ podívala se na Jasona, který přestal valit oči a přemýšlením vyplazovat jazyk a zavrtěl hlavou.
„Ani se nenechají nějak obstarávat..jsou to zákeřný potvory, můžou tě napadnout, ať už jim uděláš cokoliv.“
„Ale mně se líbí...měly by mít jména, možná si pak víc zvyknou...“ drbala obě stvoření na hlavě. Začala si s nimi hrát a jen sem tam věnovala Jasonovu počínání pozornost.
Ze zhora se ozvalo volání o příjezdu. Aili ze sebe sundala kočku a lektvar nelektkvar se rozběhla nahoru.
Jelikož ve spěchu vzadu zabloudila, dostihla je až na schodišti do prvního podlaží.
„Seijo?...Seijo...“ zeslábl jí hlas, když kamarádku spatřila.
„je úplněk...neměly sme jí tam nechávat...“ pípla Saana. Aili jí vzala kolem ramen a následovaly bezvládné kamarádčino tělo až do jedné z ložnic.
Jason okamžitě přispěchal s lektvarem, sotva ji Sammy položil na postel. Jakmile se Sammy vzdálil z komnaty, Seija s ezačala probouzet. Saaně něco došlo,a le snažila se tvářit co nejnenápadněji. Nechali Seiju ještě napůl spící vypít ten lektvar, na který Saana vyděšeně zírala a snažila s epohledem zabít Aili, jaktože to dovolí, lít jí do krku něco neidentifikovatelnýho v tomhle bezmocným stavu.
Aili na ní zase mrkala, jako že je všechno v pořádku.
„Pojďte dámy, musíte si taky odpočinout, pro dnešní noc bude možná lepší, aby jste zůstaly blízko své přítekyně, kdyby něco potřebovala.“ odváděl je Theon každou za jedno rámě.
Julian zůstal chvíli u spící Seijy, což Saana nemohla přenést přes srdce. To Aili to bylo trochu jedno, vděčně se zavěsila do Viviana a ani nedávala pozor, že každou z nich odvádějí na jinou stranu schodiště.
Aili se snažila vytáhnout z Viviana co nejvíc informací, ale kromě pár prozrazení typu: Máme rádi spíše noc, ve dne se tu toho moc neděje/ jsme raději v klidu a samotě/ vyhledáváme jen pro nás vhodnou zábavu... toho moc nevyčmuchala. Jakmile jí Vivian ukázal pokoj, zajel adovnitř s tichým dobrou a modlila se k finským bohům aby ho hned vykopali pryč.Nemusela čekat dlouho...o pět minut později nebyla na chodbě ani noha.
Musí sdělit všechno vypátrané velitelce! Jde se na to...! Ovšem, nastal malý problém...

„Trochu větší problém...“ špitla udiveně Saana, když se snažila vejít do všech blízkých pokojů své komnaty a buď byly zamčené nebo byly nevhodné pro přespání člověka. Kde je Aili?! přece by je dali do pokojů blízko sebe ne?...Dobře tak nedali... konstatovala, když zjistila, že ani poslední dveře v celé širé chodbě neoplývají známkou Ailiny přítomnosti.
Tak jí hold najdu!...počkat...rozdělili je na schodišti..žejo?....
Vydala se zpět na počáteční bod výstupu. Já šla tudy a Aili...druhou stranou!..vydala se do opačné chodby. V tu chvíli vyšla na schody, ovšem o patro výš, Aili, rozhlédla se nahoru dolů a pokračovala dál.
Saana se na témže místě objevila po pěti minutách, kdežto Aili vyšla zase dole. Obě jen pokrčily rameny a zašly do dalších chodbiček. Když se konečně sešly opět na horním poschodí, zase si povzdechly a chtěly se otočit. najednou se Saana vzpamatovala.
„Aili!“
„Cco - Saano, ty kometo jedna! já tě všude hledám!“ vrhla se k ní Aili.
„Nápodobně!“
„Kde vůbec seš?...Já myslela že budeme...-“
„Vedle sebe!“ dokončila za Aili Saana. „A všimla sis, že máme v pokojích naše věci?!“
„Eh...nevšimla...“ zamumlala Aili.
„Aha..Tak se tam poj´d podívat, ať vůbec vim, kde seš...ale je to divný...“
„To je...jenže...já tam asi netrefim...“ rozhlídla se po neznámém poschodí Aili.
„To sid ěláš srandu ne?..Vždyť seš taková tulačka...tam trefíš!“ postrkovala ji Saana.
„Tak jdem...Hele, ten Jason, je čistej,má sice laboratoř, jak kdyby vyráběl atomovku,a le jsou to všechno jenom byliny a podobný blafy...a má tam taky spoustu ještěrek, myší, netopýrů, pavouků a koček...“
„Juééé“ zašklebila se znechuceně Saana.
„Vlastně to kočky asi nebudou...je to nějakej zmutovanej druh nebo co...a ten lektvar...já bych mu věřila...“
„No dobře dobře...“ přerušila ji Saana, „A co dál?!“
„ Všude je to tu zaměřený na fantastický bytosti...všimla sis, že všechny klepadla mají tvar adnělů, čertů, nebo vlků a draků?...To samý všechny obrazy a gobelíny...samý výjevy pekelnejch bojů, nebo z okolí panství...A jeden obraz se podobá Seije...bojím s e o ní...“
„Myslíš ten dole v hlavní hale?...Jo je jí to podobný...počkáme, co se stane a pak zakročíme...zatím můžeme hledat a bádat!“ zahýbala obočím Saana.
„Jo, je tu spoustu zápisků o upírech, nebo vlkodlacích a jak s nima naložit, nějaký rituály a podobně...jak nějaká sekta!...ale v tomhle bude něco víc, než lidi, v tom jsem si jistá...“ vkročila Aili konečně do správné chodby.
„To já taky...dobrá práce...teď ti povím, co dělali , když sme šli pro Seiju...“

pokr. příště...

tyyyy jooo to je čím dál napínavější......

konečně jsem si to přečetla!!
je to hustýý!!! dobře tyyy!! :-)
začínam mít pořádný nervy!!

to napeti trochu ztraci casem, ktery musime cekat na dalsi dilek..tak suupppp

tak uz pis....... achjo...

Jsem tu...a dokonce už i se Seijou! S tou ještě budou zážitky:) tak se omlouvám za zdržení. Pokusím se doplňovat díly co jen to čas a nálada dovolí.


Část V. - Docela normální den – část 1/2

Aili si konečně všimla, že se jim věci opravdu přestěhovaly z domu až sem.
„heeej to není dobrý!...“ vydechla. V hlavě se jí ještě mísily jí zjištěné informace a Saaniny poznámky v jednotný celek.
„Je jasný, že je to nanejvýš divná společnost...“ posadila se vedle Saany na svou postel.
„Ty máš větší pokoj...“ ozvala se Saana a rozhlížela se.
„Ale nemáš koupelnu!“ rozjasnila se jí jemná unavená tvář.
„No to ještě nevim, já se fakt nerozhlížela... Ty jsi už stačila zjistit rozměry svýho pokoje i kolik máš koupelen jo?“ usmála se Aili a jala se hledat vypínač, protože zatím byly v pokoji jen za svitu měsíce, který ho ale krásně ozařoval díky velkému oknu na pravé straně postele.
Díky měsíci si zase vzpomněla na Seiju.
„Hele, je fakt možný, že se z Seijy stane něco podobný vklodlakovi, Nikdy by mě to nenapadlo,ale po tom všem, co jsme už zažily a viděly...“ vzdechla, když se jí nepodařilo najít nic jiného než sirky, takže se jala hledat nějaké svíčky. Saana se vedle ní znenadání zjevila a přistrčila k ní olejovou lampu.
„A taky tu máš hezčí skříň...“ poznamenala Saana trochu uraženě.
„Saano! Můžeš přestat upřednostňovat svoje náročný požadavky pro luxus a estetiku a vrátit se k tomu, co jsem už několikrát zmínila!“ zaprskala Aili, až se Saana mírně vyděsila, že by mohla začít ještě vytovat drápky. Naštěstí žádné neměla. Tedy...snad nemá.
Aili překonala svůj strach z ohně a tepla a hned na první pokus se jí povedlo zapálit knot. Přinesla stojan s dalšími třemi svícemi, které pomocí další zapálené sirky rozžehla, zatímco Saana přiklopila lampu skleněnou baňkou, která sama byla vytvarovaná do plamenů.
„Trochu se o Seiju bojím,ale zase se bojím i o nás!...Pokud se Seijin stav nezlepší nebo nedejte bohové zhorší..., začnu se bát víc. Tady jde zatím o to, jestli se něco nestane nám! Hele, přines naše papíry...dáme to dohromady.“ začala zase vše organizovat Saana. Aili se spokojeně usmála a vyhrabal jejich společné materiály a knížky.
Sepisovaly a rozvíjely všechno, co zatím zažily a zjistily za posledndních pár dnů. Docházely k závěrům, které je trochu děsily a zároveň nesmírně lákaly k tomu, pokračovat.
Dohodly se, že před klukama se sebe budou dělat jen bláznivý holky, který chodí po místech kde prej straší,ale jinak jsou celkem neškodný a „vůůůůbec“ jim nedochází, co se děje. Bude to bezpečnější.
„Takže JEN velice naivní holčičky strachující se o kamarádku?...“ zvedla Aili oči od obrázku měnícího se vlkodlaka.
„Nic víc, nic míň...“ kývla Saana a složila papíry dohromady. „Ale dávej si děsný bacha...všechno čmuchej a bedlivě pozoruj...ale nemyslím tím jenom toho tvýho Viviana...!“ ušklíbla se. Aili vytřeštila oči.
„Já s ním navazuji milé konverzace jen kvůli informacím, jasný!“ zrudla a šla zahrabat desky zpět do tajné kapsy v kufru.
„A navíc...Ty taky věnuješ dost pozornosti jen Julianovi, nekoukala si pomalu po nikom jiným!“ mrkla na ní Aili a ve chvíli, kdy k jejímu potěšení zčervenala zase Saana, zaklapla kufr.
„Tak tomuhle věnuješ dost pozornosti jo?...Věnuj se bádání a ne mezilidským vztahům!“ usmála se pobaveně Saana a zfoukla svíčky. Aili nechala rozsvícenou jen tu první lampu, která jen matně osvětlovala malou část pokoje a zachumlala se vedle Saany. Byly obě příliš unavené...

Saanu probudily paprsky slunce, které bylo již dávno daleko na své pouti oblohou, mohlo být něco kolem poledne. Podívala se na Aili, která s erozvalovala na kraji postele. Uvědomila si, že holky dostala do závažné situace. Dotáhla je sem. Tedy mohla za to taky Seija, měla si dávat pozor a nechodit sem sama! Snad už taky umí vycítit že v okolí je něco temnýho nebo nebezpečnýho! Na co je to učila!...Dobře dobře...Seija je občas trochu zbrklá a žene se za něčím až moc divoce.Ale jestli jí pokousal vlkodlak, bude k neuhlídání. Vyléčit jí z toho nedovedou ani tihle podivní obyvatelé panství. Ale pokud je jejich pomoc upřímná...alespoň prozatím, mohly by to zvládnout...
Vstala a rozhlédla se po něčem, co by si mohla obléct, když si uvědomila, že tu nemá svoje věci.
Pokrčila rameny a vešla do dveří, které včera přehlédla.
„Tak přece jí má...“ byla trochu zklamána, když vstoupila do koupelny.
Když po čtrvt hodině vylezla, Aili pořád tvrdě spala, tentokrát už jen půlkou těla na posteli. Nechtělo se jí ji budit, kdyby jí přesouvala, tak si pomyslela, že se stejně bezpečně probudí až slítne na zem sama.
Porozhlédla se, co by si mohla oblíct, protože se tu promenádovala jen v ručníku. Pohlédla na postel. Aili nebude vadit, když si pučí sukni a tílko. Aili má stejně všechno černý a červený. Ba ne! Je tu bílý tílko! No teda! To se tedy zabavuje! Sukní několik. Stačí ta červená ke kolenům...A je to.
Sotva stačila otevřít dveře a zjistit, že z nedalekého pokoje právě vychází rozcuchaný Vivian a že chodba je podivně tmavá, rozeznělo se celou budovou nehorázné zaječení.
Aili spadla z postele. Vivian sebou trhl. Saana se musela přidržet dveří. Hejna ptáků v okruhu celého panství se s poplašeným skřehotem rozlétlo do všech stran.
„Aauuu!...Seija!“ snažila se postavit Aili. Vivian prolétl kolem stále zaražené Saany dovnitř a zvedl Aili neschopnou se vyhrabat nahoru.
„T-ty!..já vidím samu se-...jo aha to seš ty Saano. V mým oblečení.“ oddechla si Aili a trochu se odtáhla od Viviana, i když jí to dělalo značné problémy, než se k tomu přinutila. Pak si vzpomněli, proč se vlastně ocitla na zemi. Rozběhla se ven, vedená Vivianovou navigací směru. Ten šel poklidně za nimi.
Konečně doběhly k pokoji, kde ležela Seija. Před ním, nebo spíš vedle židle u dveří se válel Jason.
„Jsem hlídal...a usnul!“ zavrčel nepříjemně na dveře. Aili se neubránila šklebu. Aspoň není sama, kdo se dnes tak probudil.
Konečně se mohli vehnat do dveří. Na posteli se třásl kopeček zabalený pečlivě, tentokrát asi sám úmyslně v peřině.
„Seijo?...“ ozvala se opatrně Aili a zastavila s epřed postelí. Velké klubko pokrývky sebou trhlo a pomalu vyklubalo hlavu. Mělo to barvu, mělo i vyspalejší oči, které teď na všechny třeštilo a vypadalo zkrátka mnohem lépe než včera.
„Kde to..sem?!“ vyjeklo to trochu ustrašeněji než obvykle za svůj život bývalo, přesto to byla už zase ona.
„Seijo!“ vykřikla obě děvčata naráz a skočily k ní na postel. Objímání a radování vypadalo, jako by se probrala po deseti letech z kómatu a přitom prospala jen jednu noc...
„Jsi na našem panství, tvé přítelkyně udělaly správnou věc, že vyhledaly a přijaly naši pomoc. Celou dobu o tebe měly veliký strach. Vlastně my všichni...“ začal mluvit Theon a Seija začala slintat. Tedy, ne tak hrozně. Přece není žádný pes!
„A jak ti je?...“ nadzvedl nevinně obočí Theon. Seija ze sebe jen vyklopila něco jako : „Jo..skvěle...“ a vyhrabala se z postele. Byla ještě trochu mátožná, tak jí stačil Jason doporučit koupel z jasmínu a měsíčku. Při tom slově sebou Seija trochu trhla, ale už táhla holky dál od těch divných pánů.

no... jde to..... ale tak trochu vic akce, ne?!!!
jo a tohle se ti povedlo:
„T-ty!..já vidím samu se-...jo aha to seš ty Saano. V mým oblečení.“

Já vim, ale počkej počkej...na druhej díl, kterej tu bude dneska! A ty máš smůlu páč seš Pryč! Heč! Tovíš se to musí dramaticky rozdělit!...však ono to začne milé dámy....

ehm, znáte to, když s evám se*e internet a padá vám, že?...mno tak zde to je a nakonec to bude mít tři části:)
zde je tedy druhá.

Část V. - Docela normální den - 2/3

Saana dovedla Seiju do svého pokoje, aby se ujala jejího uklidňování a taky aby jí napustila vanu a Aili se s ujištěním že te´d už k nim snad trefí, vydala za Jasonem.
„Tady to je...“ vynořil se ze dveří laboratoře se zářivým úsměvem a podával jí dvě malé misky se suchými i čerstvými květy obou ingrediencí, sotva k nim došla. Aili stále ještě zaseklá v půlce pohybu, jak právě hodlala zaklepat, jen vyhekla.
„J-jo, díky, ale jak...“ nepobírala. Jason se usmál ještě praštěněji než jak doposud byla schopná postřehnout za celou dobu, co ho zná.
„Řekněme, že jsem věděl, že přijdeš...Jo a ještě něco!“ zastavil jí, když hodlala co nejrychleji zmizet pryč z temných a studených sklepení.
„Ty mundry...ehm...“ zarazil se, když na něj nechápavě vytřeštila oči. „Tyyy... „kočky“, co sis hladila..nechala si otevřenou klec a rozběhly se mi všude možně, řekl bych že by nebylo od věci, kdybys mi je pomohla hledat, když už na tom máš trochu viny.“ ušklíbl se a vyděšená Aili horečnatě přikývla.
„Ale notak, přece nebudeš našeho hosta hned tak zaměstnávat!...tady máš jednu, schovala se u mě před hysterickým Julianem, když už o nich mluvíme...“ zasyčel Vivian ze stínu a vynořil se před nimi. V náručí jednu číču.
„ještě tři...“ ušklíbl se Jason a milostivě počkal, až se s ní Vivian domazlí a pak si ji opatrně vzal. Aili se pokochala pohledem na sladkého upíra mazlícího se s kočkou...tedy, s ...mundrou! Ano, tak. A zmizela co nejrychleji pryč. Našla pokoj Saany a podle horlivého křiku a smíchu z koupelny poznala, kde jsou ty dvě.
„Co se tváříš jak rajče na prvním rande?! A jak jim můžete vůbec věřit! Je to tu nebezpečný! Hele musíme odsa´d pryč! Už jsem zdravá...poděkujem a-...“ začala ji Seija, sedící ve vaně plné horké vody, pěkně vítat. Aili jí vysypala na hlavu obě misky naráz a tím jí na chvíli umlčela.
„Už jsem jí to vysvětlila...že jí z toho dostali a co všechno jsme zjistily...a ona zas jančí!“ povzdechla si Saana, sedící na okně naproti vaně.
„Jako by jsme jí neznaly...“ usmála se nepřítomně Aili, vytahující ručníky.
„hele, du ti taky dát to oblečení, už jsem se tu převlíkla...prosimtě ty seš červená! Co ti je?...“ šla Saana za Aili do pokoje, zatímco Seija se začala bavit potápěním pod hladinu a vyplivováním kvítků na co největší vzdálenost po celé koupelně.
„Nic! Co by...hele, ona asi neví že je...no asi možná...vlko-“ začala Aili, opírajíc se o skříň, ale zasekla se v půli slova. Bylo to příliš děsivé.. „To by jančila víc co?“
Saana přikývla: „To jsem jí zatím neřekla, nevím jestli to sama ví. To předtím si moc nepamatuje, asi to moc příjemný nebylo...a taky možná..kluci nějak způsobili tím „lektvarem“, aby si to nepamatovala....“ začala mudrovat Saana a starostlivě pozorovala bláznící kamarádku v otevřených dveřích koupelny.
Aili se zrovna odlepila od skříně a tím se přimáčklé křídlo skříně odcvaklo a pootevřelo. Obě dívky tomu začaly věnovat pozornost. Saana tam co nejopatrněji nakoukla pro případ, že by na ně mohl vyletět bezhlavý rytíř, či další rozzuřený pes.
„Ty....“ rozzářily se jí oči.
„...bláááho!“ zaplály Saaně oči ještě víc než Aili.
„To sou...nádherný šaty!“ zavýskla velice hlasitě Saana, díky čemuž se Seija začala leknutím ve vaně topit. Saanina nálada se výrazně zlepšila, když pořádně otevřela skříň plnou úžasných dámských rób a šatů všeho druhu.
„Haaa, tak tohle už mít nebudeš!..“ začala se zase haštěřit. „I když...tvoje skříň byla taky pěkně zdobená...hm, aspoň z venku.“ vytáhla jedny fialové s bílými vyšitými květy zdobeným korzetem.
„To se ještě uvidí!“ nakrčila nos Aili, tentokráte se věnující neustálým Saaniným poznámkám kdo co má a nemá a vystřelila do svého pokoje. Kupodivu si chodby pamatovala a když doběhla rychlostí blesku ke dveřím svého pokoje, není divu, že sebou strhla Viviana.
„C-co tu děláš?! Ty ani nevíš, jak jsem nebezpečná, když se rozjedu!“ začala se hadrkovat, když se z ní Vivian zvedl. Vivian si ji přitáhl do náručí..- (ehm, dobře nebudeme fantazírovat:)) velice gentlemantsky a elegantně ji zvedl ze země dnes už podruhé a zašeptal:
„ Tak to jsme dva.“ Aili by nikdy v životě neřekla, že ji zrovna tahle věta řečená takovým způsobem, jako to umí jen Vivian, tolik rozruší.
„Jste pozvané na dnešní „rodinnou oslavnou“ večeři, tak se hezky oblíkněte...“ mrknul na ní, až v Aili hrklo.
Zapadla do pokoje a opřela se o dveře. - Je to tím, že jsou divní, nejsou to normální lidské bytosti, cítím z nich něco nadpřirozenýho...proto jsem z nich tak rozrušená...jo, jenom proto! - namlouvala si, zatímco tuhle myšlenku se snažila už vykopat jiná a to ta, že jsou pozvané na večeři!!
S tím jí šrotovalo, jak moc důrazně zněla věta : „..tak se hezky oblíkněte.“ Takže ví o šatech!
Vypálila ke své skříni a jedním trhnutím ji otevřela. Lesklé a tmavé látky zavlály poryvem nového vzduchu. Aili na chvíli přimhouřila oči, jestli se jí to nezdá. Nezdá!

Někde o pár chodeb dál se vedle čvachtající Seijy Saana už velice dlouhou dobu radovala z šatů. Započala velká módní přehrabovačka i přehlídka. Sem tam vběhla za Seijou do koupelny, která ji opřená lokty o okraj vany s uštěpačnými poznámkami pozorovala a hodnotila.
Zrovna objevila jedny světle zelenkavé, s lehkou, místy schválně pomačkanou sukní až na zem. Úzká ramínka jako by byla z lístků přeložených přes sebe. Saana se zatočila před zrcadlem, šaty přitisknuté na sobě rozhodnuta je nikdy nikomu nedát. Lehoučká průsvitná látka na lesklé sukni i korzetu okolo ní zavlála jako doprovod průhledných můr.
„Tyhle ti budou slušet...“ ozvalo se slabým hláskem ode dveří. Julian se až nevinně rošťácky usmíval na prahu pokoje. Seija vidíc ho v otevřených dveřích umývárny vyděšeně zaječela a sjela rychle pod hladinu. Saana raději spěšně zavřela dveře do koupelny a podívala se tázavě na Juliana. Neubránila se sladkému a zasněnému úsměvu, když se jí zahleděl do očí.
Kuš! Jste tu pracovně! A hlavně inkognito! - Mlátilo jí svědomí uvnitř do hlavy.
„Vem si je na večeři...a Seija ať se taky předvede. Je za hodinu...taková malá oslavná, že už jsme všichni pohromadě!“ zaculil se nevinně.
Saana nadšeně přikývla a vyprovodila ho ze dveří. Když se po pár omámených a zasněných chvílích ohlédla na hodiny, zděšeně vyjekla a začala pobíhat po pokoji i koupelně. Když tam vpálila jako hořící meteorit, Seija, zrovna mající už trochu sušší vlasy, se zase zděšeně a s jekotem potopila.
Saana se nahla ke hladině a zahučela.
„Seijo! Vylez to jsem jenom já, potřebuju s něčím pomoct a to hned!“

„Taaak, myslím, že naše milé dámy budou spokojené, konečně se to tu trochu rozjíždí, nemyslíš Juliane?“ otočil se od bohatě prostřeného a zdobeného stolu Theon. Julian sedící u krbu se jen usmál.
„Pravda, aspoň se nenudíme, už to chtělo nějakou dámskou společnost...“ odpověděl s úšklebkem Sammy přinášivší velkou konev s vínem.
„Ale budeme je tu muset zdržet alespoň další měsíc, abychom zjistili, jak na tom je ta tvá oběť Juliane...“ zašklebil se na jmenovaného Vivian a vyhnul se letícímu ovoci.
„To jistě, zatím jsme to zarazili, ale nevíme co by se z toho mohlo stát pokud nebude užívat ten lék.“ přidal se konečně mezi zatím přítomné i Christian a usedl na kraj stolu.
„Jaký lék?...“ ozvalo se od schodiště. Všichni pánové zvedli jako jeden muž hlavy.
Na posledních schodech stály všechny tři milé dámy s roztomilými účesy a v nádherných šatech.
Seija měla jemně červené šaty s krátkými rukávy a úžasně svěží rozcuchaný účes. Lem šatů, pas i rukávy a dekolt zdobený překrásnou černou krajkou. Působila tak divoce a tajemně.
Saana ve svých zelenkavých šatech, jejíž sukně vypadala tak nadýchaně a étericky a způsobila, že tak kouzelně vypadala i jejich nositelka, jež si vlasy vyčesala do drdolu a několik neposlušných pramenů jí zklouzlo podél obličeje, když se nervózně na všechny usmála.
A Aili, kupodivu v bílém korzetu a modré sukni s bíle vyšívanými květy. Jen prvních pár pramenů podél obličeje si sepla dozadu.
Všichni na okamžik ztichli. Christianovi vypadl z ruky hrozen. Theon raději vzal Sammymu z ruky konev s vínem, jelikož hrozilo, že ji upustí. Julian si pro jistotu sedl a Vivianovi zaplály až nepřirozeně vášnivě oči.
„Jé to je hezký!“ vypískla Seija a sešla jako první ze schodu. Theon se k ní okamžitě přihnal a nabídl jí rámě.
„Ano, přímo překrásné!“ zvolal Julian a vybídl Saanu, aby se k nim připojila. Když došla ke stolu i Aili, Jason jí pomohl sie usadit. Stejně galantně přisunuli židle i Christian Saaně a Sammy Seije. Když s evšichni usadili, Christian s úsměvem zvedl číši s vínem, kterou mezitím Julian naplnil jako všechny ostatní.
„Tak vítej zase zdravá mezi námi, Seijo, doufáme že se vám u nás bude líbit.“
Když pozvedali číše, Aili si se Saanou vyměnila kapku znepokojený pohled. Zase zdravá...doufejme že už ano.

no to je vostrýýý!!!!!!!!!!!
hlavně ty údivy kluků
a makej, jo?!!!!

Jsem tu a ježečkovi k svátku i s novým dílem! všechno nejlepší

Část V. - Docela normální den 3/3

Večeře probíhala v příjemném a zábavném duchu. Pánové častovali své hosty vtípky na účet svých kamarádů, bavili je nebo děsili historkami ze společného života či legend o zdejším místě.
Děvčata velice pečlivě, jak to měla i naplánované, „prozrazovala“, že jsou jen zvědavé holky, hledající dobrodružství. O vlkodlacích, nebezpečných hřbitovech či setkání s duchy nebo démony se ani okem nezmínila.
„Takže jediný, co je na nás trochu divný je to, že lezeme po starých hřbitovech, luštíme z hrobů kdo kdy umřel a co mu včechno z měst patřilo a lítáme po lesích a zámcích.“ smála se Seija.
„Jsme spíš hledači záhadné historiea mýtů, kteří milují tajemná místa.“ doplnila Saana.
„A to se vůbec nebojíte?...Záhady a temná místa nahánějí strach.“ zablesklo se v očích Theonovi.
„Ne. Ze začátku se stávalo, že jsme byly ustrašené. Ale není čeho se bát, nemáme strach z ničeho.“ pronesla až ledově klidně a jistě Aili. Vivian se na ni pronikavě zadíval.
„A z čeho máte strach vy?...když už jsme se vrátili k děsivým tématům?“ zaculila se Saana na Theona. Ten jí zvědavý pohled oplatil tak zastřeným, až ji to znepokojilo.
„Každý se bojí něčeho-...“ začal zdráhavě Julian a mrkl na Viviana. Ten se vymrštil rychle a nepostřehnutelně od stolu a zamířil ke gramofonu. Vzápětí se po celém podlaží začala linout krásná melodie, nutící k tanci, či veselejší zábavě, což všechny na chvíli odvedlo od myšlenek.
„Ale málem bychom zapomněli na hudbu!! Co říkáte na klasiku, milé dámy?...“ zvedl se Julian a nabídl rámě Saaně, která celá zaskočená a rudá, až vypadala ještě díky šatům jako právě vyrostlá a čerstvá jahoda, přijala jeho ruku a než se nadála, už jí s sebou vláčel na volné postranství před prostředek hudebního požitku.
Seija to chvíli zaraženě pozorovala, pak pokrčila rameny, vydala se za nimi a začala tancovat okolo nich.
Theon se chvíli smál a potom se ujal vedení jejího tanečního umění. Aili si jich ale nevšímala. Na Jasona totiž skočila jedna z jeho „koček“, zaprskala mu do ucha a seskočila pod stůl, proběhla mezi nohama všem doposud sedícím a zamířila si to ven z haly.
Aili vyskočila a hnala se za ní, jelikož jí Jason, mnoucí si ucho, uštědřil přísný generálský pohled, schopný spálit vše, na co se podívá.
Vyběhla ven do tmy a začala volat čičííí!, když si náhle uvědomila, jak z ní najednou spadl mírný tlak. Nechala to zatím být a stále víc se vzdalovala od budovy poslouchajíc jemné předení odněkud z temnoty.
Kočka jí dovedla až za panství do vzdáleného kouta ke skupině stromů. Pod křovím konečně našla jak zvíře, tak i starý bílý památník. Jenže se k němu nemohla dostat kvůli těsné sukni. Jednoduše a bez výčitek si sukni roztrhla až ke korzetu Aaa svoboda. Protáhla se pod spletí větviček a kořenů.
Kočka jí sama vlezla do rukou. Jinak by ji asi nenašla, protože byla tma jak v pytli. Ale bílý kámen před ní doslova svítil.
„Haaa...takže naši páníčkové nejsou praví majitelé...je tu ještě jistá Lady...viď?“ zašišlala na zvíře předoucí ve svém náručí. Uvědomila si, že když si roztrhla šaty, začala se cítit mnohem lépe. Možná mi byly moc těsné, zahnala její další úvahy tato myšlenka a vydala se zpět.
„Řekneme jim o tom?..Co říkáš?...“ zadívala se zvířeti do očí. Byly v nich hotové hlubiny, které ji stahovaly a motaly jí hlavu. Zatřásla s ní (s hlavou, ne s tou kočkou) aby se probrala a zjistila, že tu informaci začíná zapomínat a v tu chvíli ucítila ostrý náraz do hlavy. Zapotácela se a tlumeně vykřikla. Kočka zaprskala a seskočila do trávy. Bodání a bolest se zvýšilo. Snažila se pohnout, uběhla pár kroků, ale další náraz jí přinutil klesnout na kolena. Křikla a snažila se smést rukama tlak a to, co jí napadalo. Bránila si pažemi hlavu, co jen mohla.

„Co to bylo?!“ trhnul sebou Jason a chvíli před ním i Saana. Oba se otočili k východu. Sammy něco zaregistroval a hnal se ven v závěsu s Vivianem.
„zatraceně! Aili!“ zabědoval Jason a společně se Seijou a Saanou se rozběhli do otevřených dveří, vedoucích ven.
Sammy a Vivian se vrhli k ležící Aili jako první a v tu chvíli se roj černých ptáků rozletěl k útěku.
„To sou sluhové od Lady!...Chyťte je!“ křikl Christian zoufale, sotva ptáky zahlédl. Seija si přidržela šaty a rozběhla se tryskovou rychlostí do tmy. Saaně se na obličeji objevil udivený výraz, přidržela si vlasy, když Seija přelítla kolem a vyběhla za ní.
„Nemám páru, kdo nebo co to je, ale bez odpovědi dneska spát nejdu!“ hekla Saana a zjistila, že i v takových šatech je stíhání schopná. Seija ovšem byla daleko před ní a podařilo se jí jednoho nízko letícího tvora chytit. Ten, co letěl vedle něj, se mu vrhnul na pomoc, Seija se ovšem s divokou vášní nedala a zpacifikovala druhého ptáka k zemi.
Saana jen ohromeně zírala na kamarádku v akci. Dovedla bojovat a prát se jako zvíře. Takovou vášeň a sílu u ní ještě neviděla.
Všimla si třetího, kterému se podařilo uletět.
„Sakra..no počkej ty ptáku!....tumáš prevíte!“ sebrala kámen u svých nohou a vší silou jím mrštila po havranovi, či co to mělo být.
Ozval se nadávající a bolestný skřehot a nějaká černá šmouha spadla s žuchnutím na zem jen pár centimentů za Seijinou hlavou.
„Fuuj, ty čuně! Dávej bacha!“ zašklebila se Seija a podávala napůl šokovanému a napůl spokojenému Christianovi nadávající, ale oslabené opeřence.
„A to je měla Aili tak ráda...“ povzdechla si Seija a rychlým krokem se vydaly k Aili, kterou teď držel Vivian v náručí.
„Sakra....!“ vydechl Vivian, když zahlédl a hlavně teď už opravdu silně ucítil krev na Ailině hlavě a obličeji a oči se mu zatemnily. Měl co dělat aby nezavrávoral.
„Její krev...!“ zasyčel, aby to blížící se holky nepostřehly. Sammy přikývl a radši mu Aili vzal. Vydal se s ní zpátky do domu. On krev sice taky silně vnímal a cítil, rozhodně mu ovšem nezpůsobovala to, co Vivianovi.
Obě štěbetajícví děvčata se k němu připojila a pískala nad Ailinou krví. Tedy, ne že by se ještě nikdy neviděly mnohdy i víc zraněné, přesto to člověka vyděsí.
Vivian si rukou stínil obličej a rozdýchával to. Jason mu poklepal na ramena a vedl ho zpět.
„Sakra...Ta vůně!..je tady pořád...“ zavětřil , když pár metrů před nimi byli ostatní s Aili.
Saaně se zdálo, že něco zaslechla, pak její pozornost upoutal Theon, který jim podržel dveře, ale při pohledu na krev se zarazil a couvl.
„Theone, běž radši dál...“ doporučil mu Sammy. Ten přikývl a ustoupil.

Část VI. - Pátrání začíná - 1/2

Aili podala Jasonovi vyděšenou kočku, která do ní zatínala drápy a způsobovala jí další rány. Nehodlala s ejí pustit. Nakonec se to Jasonovi podařilo. Když si Aili se Sammyho pomocí očistila obličej a rány, zjistili, že poranění nejsou tak hrozná. Jen s etěch pár menších ran muselo vydezibfikovat.
K Ailině velké úlevě Jason nepřinesl kysličník ani žádnou podobnou chemickou břečku, ale voňavou tekutinu z cizích bylinek. Jak teď byla vděčná za přírodní léčitelství..!
„A co jste to...jaká Lady?...Volali jste že jsou to její sluhové. To zní dost pohádkově. Aby někoho poslouchali černí ptáci!“ ožila Seija, spokojená, že Aili vyvázla bez větších újmů na zdraví.
„Noooooo...“ začal Vivian, který se musel uklidnit sklenicí vína. Z jeho tónu bylo víc než zřejmé, že se mu do žádné, a když už, tak pravdivé odpovědi nechce.
„Tohle panství prý patří..nebo patřilo nějaké Lady...její jméno jsem nerozšifrovala. Našla jsem památník. Ale jak se zdá, hodně se o ní mluvilo jen jako o ¨Lady¨.“ podotkla Aili, sedící na pohovce a mundra, či jak jí ten Jason říkal, se jí uvelebila v záhybech šatů.
„Povíme vám jeden příběh, traduje se o tomhle panství...“ usadil se Theon svůdně a lehce jako motýl na kraji stolu čelem ke shromáždění kolem pohovek.
„Kdysi tu žila elegantní, tajemná, avšak navenek taky velice divoká a nebezpečná žena...“ začal theon, ale Vivian ho přerušil.
„Počkej...nebezpečná byla až potom, co se z ní stala díky její divoké a sobecké a náruživé povaze čarodějnice.“ doplnil ho. Theon se podivně zavlnil a kývnul. Svými pohyby jako by rozvibroval celou místnost, takže mu všichni zase začali věnovat pozornost. Saaně to nedalo.
„Ale počkejte, to že byla sobecká, náruživá a nezkrotná není samo o sobě dost nebezpečný?...“ zeptala se a Theon s Vivianem se začali smát. Jejich smích byl tak jiný. Rozezněl celou místnost lehkostí a tajemnem. Holky si stále víc uvědomovaly, že se tihle pánové stále méně podobají lidem. Tak nadpřirození, svůdní, bledí...A navíc je to přitahovalo. Prostě si nemohly pomoct.
„Mně to zní děsivě už v tejhle kombibaci..“ ohradila se trochu červenající Saana.
„V pořádku...“ uchechtl se Theon „ Takže...Ta velice ambiciózní a tvrdohlavá dáma se stala čarodějnicí. A svou moc využívala jen ke svým zvrhlým a krutým hrátkám. Její moc dokonce pocítila i skupina nevinných a nic netušících lidí.
Vybrala si je jako pokusné králíky. Každému něco udělala. Někdo to nesl líp, někdo hůř..nekdo to nepřežil...“zašeptal poslení větu Theon. Děvčata lapala po dechu. Jeho tvrdý a ledový hlas si je podmanil ještě víc svou dramatickou barvou a sám vypravěč způsobil, že od něho prostě nemohly odtrhnout oči.
Vivian se ujal slova stejně svůdně, neli ještě přitažlivěji: „Lady její hračky na čas omrzely a z jejích obětí se staly jiné bytosti. Jiní tvorové. Důsledky její nenasytné a jedovaté povahy.
Nicméně po čase, když se vrátila..naučily se její oběti se svými novými vlastnostmi a postiženími žít a dokonce je využívat. Podařilo se jim společně se jí postavit. Navíc, sami si vzájemně pomáhali překonat to, co jim provedla.
Ona se všaka nedala a dělala jim i všem okolo sebe co největší potíže. Ale její nepřátelé stále sílili. Nakonec se jim podařilo jí vyhnat z panství a zůstat tady...a tak se to tu předává po generace. Prý to není tak starý dům, ani příběh.“ Bylo jasné jak Vivianův hlas při posledních větách ubral na přesvědčivosti a soustředěnosti.
„A co se stalo s Lady?“ vypípla Seija, zapichujíc oči do Theona, jež se nenamáhal být méně kouzelnější, jak se rozvaloval na stole. Možná to bylo jen tím množstvím vína, co jsem vypila -snažila se namluvit si Seija.
„To se přesně neví. Prý se skrývala nedaleko, připravena se mstít. A prý se tu v kraji usadila hejna černých létajících a otravných stvoření jen díky tomu, že to tu chtěla mít pod dohledem. Dodnes se povídá, že jí slouží. Kontrolovala a zjišťovala jejich prostřednictvím a možná i napadala...což jsme mohli před pár chvílemi vidět..“ zašklebil se na stejně se tvářící Aili Theon.
„Ale teď je jisté, že už nikoho otravovat nebude..“ olízl se mlsně Vivian a Saana s Aili zvedly obočí.
„Jsou důkazy, že byla zavražděna....ano, vidím tvůj neklidný a vystrašený výraz Seijo, rádi vás vylekáme před spaním..“ usmál se tajemně Vivian.
„Díky, my si potrpíme na hororové večerníčky..“ ujistila ho Saana a zadívala se významně na pobavenou Aili a ušklíbivší se Seiju. Skoro každičkou noc trávit na děsivých místech, hřbitovech a popravištích a navíc, když se tam opravdu něco děje, takže občas řvete zděšením a tím strašíte ostatní. Nebo vás prohání stíny a opravdu nepříjemné zvuky. Normální večerníček pro sedmnáctileté dívky.
Doufala, že si to Vivian vyložil ironicky. Asi ano, když jim oznámil, že je už docela pozdě a mohlo by se jít spát.. Děvčata sice byla zvyklá na ponocování, ale když si všechna ještě jednou s pány příjemně zatancovala, odebraly se poslušně spát. Seija popadla na schodišti obě dívky za paže a táhla je do svého pokoje. Což znamená – bude porada!
„Tyjo...chtěla jsem sice rozebírat ten příběh a je...ale... když on je tak ladný... a sexyyy...“ zabědovala Aili opřená o dveře, když s eza nimi zavřely. Samozřejmě nemyslela nikoho jiného, než Viviana, který se jí celý večer – až na vyjímku s rozbitou hlavou- dokonale věnoval. Obě dívky se po ní otočily s úšklebky ve tvářích.
„A všimla jsem si, jak si tě užíval!... A asi se mu líbila tvoje vůně..“ začala Saana a Seija pokračovala:
„Pořád k tobě čuchal!..Teeda ty máš nápadníka, kterej bydlí v takovým božím baráku... to vypadá slibně! Drž se ho!“ posmívala se Seija.
„Huš!“ hodila po ní Aili botu. „A co ten tvůj Theon!...taky jste si hezky povídali a při tanci tě dovedl vést tak, že jsi nikomu neublížila, to ještě nikdo nedoved! A pokaždý, když jsi ho sledovala, tekly ti sliny!“
„Nene!“ ohradila se rudáá Seija a Saana se začala, sedící na posteli v záplavě svých šatů jako brčálová víla, nebo ještě líp, jako květ mezi lekníny, pobaveně řehtat.
„Mno..a co Juliánek?...Byla jsi z něj hotová už od chvíle, co sem přišel a já se kvůli němu málem utopila...! Taky jste se na sebe šklebili.“ založila si ruce v bok Seija.
„A při tanci ty hluboký a roztomilý pohledy a výrazy, no já z toho nemohla!“ přidala se Aili a zatvářila se zamilovaně.
„No, na tohle máte oči a uši veliký!..Ale třeba něco zjistit podstatnějšího!“ durdila se naoko Saana, ale svou otázku myslela vážně. Přesto na jejím výrazu poznaly, že jí to zjištění dělá dobře.
„Chceš říct, že tohle taky není dost podstatný?“ usmála se Aili a s lítostivým pohledem na sukni svých šatů se usadila na zemi. Saana se usmála někam na dveře koupelny.
„Musíme rozluštit ten jejich příběh. Říkali nám to jako výmluvu, ale mě se zdá, že ta Lady tu nebyla zas tak dávno...“ poznamenala Seija, která doposud důležitě stála a začala tak konečně vážnou debatu.
„Jestli tu teda vůbec někdy nějaká byla...“ kývla hlavou Saana.
„Jo, viděla jsem pomník, nebo něco jako oznamovatel, kumu to patří..nějaká ženská si nechala přezdívat Lady, pravděpodobně, aby se to víc hodilo k tomuhle pozemku, když už ho shrábla..“připomněla Aili.
„A vůbec jak ho shrábla...“ ušklíbla se Seija. „A pořád není jisté, jestli to byla opravdu čarodějnice, nebo o ní lidi jen málo věděli...je to jen příběh.“
„Nebo to byla opravdu taková potvora, že se to k ní hodilo.“ protáhla si nohy Saana. „Nebo obojí.“
„Každopádně...té části s útočnými černými ptáky docela věřím..“ zachvěla se Aili a opatrně se prohrábla vlasy na temeni.
„A co ta část s těmi lidmi, kterým ublížila... jak to říkal... jako pokusný králíky...je možný, že to má něco společnýho s těmahle klukama?...nebo aspoň s jejich předky...nevíme, jestli nám vůbec říkali pravdu..“ dokončila Saana. To samé si myslely i Seija s Aili.
„Ale je tu pořád knihovna, kde o tom můžeme najít nějaký věci. Jestli sme se rozhodly, že jim přijdeme na kloub, máme k tomu materiál i příležitost!“ Zvedla se důležitě Aili, ovšem roztrhnutá sukně se jí zamotala do nohou, takže to moc důležitě a už vůbec elegantně nevypadalo, když padala na Seiju, která jí s vyděšeným křikem uhnula, místo aby ji přidržela.
„děkuju pěkně!“ zvedala se rudá od pádu.
„Hehe, haha, nemáš žač! Haha!“ řehtala se Seija na celý pokoj.
„Ale je pravda, že jsou...divní! Takovejch tajemnejch náznaků všude kolem nich!...A navíc, ta práce tentokrát vypadá docela příjemně..“ začervenala se Saana tentokrát na Seijinu skříň.
„Musíme si připustit, děvčata..“ zvedla se Aili a tentokrát si dávala pozor na sukni i na Seiju „...že ty chlapi s náma něco dělaj, nejsou zkrátka jako ostatní mužský...“
„Jsou lepší...“ pípla Seija a konečně taky padla na postel.

p.s. - nojo, vždycky to zkončí u chlapů

Teda s těma chlapama máš pravdu.. a hned jsme poznaly která je která..např:červená jako jahoda!"!!!Začala tančit kolem nich!!! no skvělý..jen tak dále...tvé věrné čtenářky..K a J....

děkuji za komentář, vy potvory si ho nasockujete jenom do jednoho jo? ale díky velice, zde je odměna
Část VI. - Pátrání začíná – 2/2

Jak bývá u našich tří vyznavaček tajemna a dobrodružství zvykem, pospávaly si hezky do dopoledne, jak byly po dlouhých nočních výletech zvyklé. Tedy, až na Saanu. Ta celou noc nemohla spát. Doufala, že jí polední procházka, když se rezignovaně vydrápala z postele, probere. Co se týkalo zimnice, tak to určitě. K jejímu údivu ještě kolem jedenácté bylo celé panství v moci mlhy jako o půlnoci. A taky úplně mrtvé. Nikde ani živáčka. Pak si vzpomněla na jednu poznámku kluků – že žijí hlavně v noci. Tak to by sedělo. Oni dospávají. A u nás je to normální...zašklebila se.
Snažila se celou hodinu, co chodila okolo, soustředit na nejrůznější zvuky na panství. Moc ráda si procvičovala sluch.
Zabloudila k zadním boudám a možná bývalým stájím, či stodolám.
Nemohla odolat. Na zadní stěně jednoho oprýskaného domku, který mohl být používaný možná alespoň jako kůlna nebo úschovna nepotřebného harampádí, nalezla pověšené luky a kuše. Srdce se jí rozbušilo vzrušením. Její milovaný koníček (který se občas v nebezpečí hodil a díky poslednímu z těch nebezpečí o svůj luk i přišla) už jí začínal chybět. Je to dlouho, co střílela. Vybrala si jeden luk vyhovující velikosti a zjistila, že se dá velice dobře napnout. Ještě najít nějaké šípy. Chvíli nejistě stepovala před zajištěnými dřevěnými vraty, jestli nebude trochu troufalý vkrást se hostitelům do kůlny. Nakonec to její bláznivější, náruživější a taky lepší já zahodilo k myšlenkám do přihrádky - „Nesmysly“ a zuřivě se vrhla na dveře. Ty nakonec povolily, protože byly zajištěné celkem ledabyle. Kdo by tady na samotě taky čekal nával zlodějů. Pokud tedy nepočítá s drzými hosty.
Chvíli se přehrabovala až našla to, co hledala. Kožený toulec zdobený černými malůvkami a plný šípů jí vykouzlil na tváři nadšený výraz, jako by objevila skříň, kam rodiče před vánoci schovávají dárky.
Tak aspoň poslední zábava, než odsaď zdrhnem.
Chvíli se venku v ustupující mlze rozhlížela, co by mohla použít jako terč.
Postava, přibližující se od panství, jí vnukla nebezpečnou a lákavou myšlenku. Střílet na živý cíl si už párkrát vyzkoušela. Ta myšlenka jí zkřivila rty do nevrlého úšklebku.
„Dobré ráno..“ razjasnil se Julianovi obličej a Saaně se najednou zdálo, že se rozjasnil i celý den. A kruci, už je to tady. A to jsem si myslela, že jsem se z toho vyspala!...nadávala si její hlava.
„Aaa, to vypadá výborně! Že bych dnes měl konečně trochu jiné rozptýlení a poměřil si síly?...Netušil jsem, není to zrovna činnost pro křehké a něžné povahy...“
„kdo říká, že jsem křehká a něžná..“ začertila se a mrkla po něm. Neschopna ovšem podívat se na něj pořádně. Postavil se vedle ní a vytáhl jí rychlým pohybem několik šípů z toulce kolem pasu. Tím si získal její pozornost. Měla by si nafackovat! vždyť musí vypadat jako puberťačka, když tu sleduje jeho pohyby a výraz při tom, jak vkládá šíp na tětivu.
„Ale pomáhá mi to se odreagovat. Co tobě?“ pousmál se a Saana se radši podívala jinam.
„Pomáhá to, se odreagovat..“ pípla, příliš oslněna jeho úsměvy a pohyby a hlavně medovým hlasem.
„Tak co? Poměříme své síly, kolegyně? Přiznám se, ještě jsem neviděl ženu střílet...“ znělo to tak vyzývavě a ta poslední věta tak...zastarale. No uvidíme.
Julian vytáhl z druhé kůlny terč a pověsil ho na vrata, která byla poznamenána občasnými zásahy „vedle“. Všiml si jejího pohledu a přejel prsty po několila ďůlcích.
„Theon zkoušel taky střílet..“ usmál se. Saanu to rozesmálo, když si představila toho jinak elegantního a kouzelného hubeňoura v akci.
„Třeba by to chtělo trochu cviku...a možná lepšího učitele..“ ušklíbla se a koutkem oka zpozorovala, že její provokace zabrala. Dělala, že Juliánův trochu překvapený a naštvaný obličej vůbec nepostřehla. Ovšem byla nesmírně ráda, že mají něco společného.
Natáhla tětivu, zaměřila a vystřelila. Ou. Ale její šíp minul cíl a to o dost. Dokonce minul i ten velký terč. Že by na tom byla tak špatně jako Theon?..nebo jako zbrklá Aili, která se zřídkakdy trefila do cíle?
Slyšela Juliánův tichý smích. Otočila se po něm a zjistila, že jeho šíp už dávno zasáhl cíl. Přesně.
„Ano možná by to chtělo lepšího učitele..“ vrátil jí.
„chceš říct, že jsem sama sobě špatný učitel?...Šlo mi to! Jenže jsem dlouho nestřílela..“ povzdechla si. Julian přišel blíž a vzal ji za rameno.
„Výborně, tak zkus posoudit, kdo je lepší učitel..“ zašeptal docela blízko a postavil se za ní, aby dosáhl na její ruce.
„Hm, máš loket docela vysoko...“ pronesl a Saana tomu věnovala mnohem méně pozornosti, než by chtěla. Spíš vnímala Julianovo teplo a hlavně blízkost. Když si to všechno připustila, ruce se jí roztřásly. Julian jí držel a vedl za ruce. A zřejmě dělal, že si její nervozity vůbec nevšiml, i když to už určitě musel dávno poznat.
„ne tak zbrkle..tak...teď“ a šíp jen o pár centimetrů minul střed.
„Juchůů! To je ono!“ vypískla nadšeně a vzrušení ze střílení se zase vrátilo. Nemohla už ovšem, ke své větší nervozitě, nebrát v potah, že ji Julian pořád sleduje. Takže druhý výstřel nejen že minul terč, minul celou kůlnu.
„Když ty mě děsně znervózňuješ!“ prozradila rozzlobená z dalšího nezdaru. Julian po ní mrkl a vystřelil. Jeho šíp se zabodl milimetr od toho prvního.
„vejtaho!“ dloubla ho dalším šípem. Julian se nedal a vrátil jí to.
„Počkej tady..přinesu ho. Než se nadála, zmizel jí z dohledu. A to doslova. Stačila si jen povzdechnout, promnout si zadek, který okusil ostrost šípu a zamávat rozespalé Aili do okna, když ji vyděsil horký dotek na zádech.
Vyjekla a spatřila udýchaného Juliana, se šípem v natažené dlani.
„To-..to, bylo rychlý.“ Že by? Nevšimli jsme si.
„Tak znova, ty šikulo, a tentokrát se soustřeď...“

Aili se během probouzení trochu vyděsila, že si ani nepamatuje, jak se do své postele dostala. Ale pak se jí vybavila noční studená koupel ve vaně, která jí konečně včera v noci uspala. Rozlámaně se vyplazila z postele a došla k oknu. Kolik je? Takovej mlhy?... Byla si naprosto jistá, že její spánek nekončí nikdy před jedenáctou dopolední. A tady to vypadá na čtyři ráno.
Zpozorovala, že dole si hraje u té stáje Saana s lukem. S úšklebkem si vzpomněla na svoje umění s lukem a šípy...V tom spatřila mihnout se šmouhu někde kolem otřepaných stavbiček. Saana jí zamávala, ale Aili na ni jen zazírala s očima téměř na parapetě. Šmouha se vrátila ve vteřině zpět a když se zastavila za Saanou, mohla poznat Juliana. Týýýjo! Tak tohle normální není!
Chvíli ještě špehovala, jak ty dva flirtovali a schovávali to za střílení z luků, pff...a ujistila se, že se jí to jenom nezdálo. Julian znovu vyběhl šílenou rychlostí za šípem, který minul terč, sotva se jen Saana otočila. Ta si toho skoro nevšimne!
Tak to se musí vyřešit! Aili si prohrábla a ještě víc rozcuchala vlasy a popadla první šaty, které jí byly po ruce. Černé, na ramínka, s krásnou rozšiřující se sukní ke kolenům. Svoje oblečení, nebo jeho větší část totiž nikde nemohla najít. Rozčilovala se, že si to se Saanou vyřídí.
Vyběhla z pokoje a až na schodišti do haly se zarazila. 'Vždyť já ani nevim, kde je knihovna nebo něco takovýho!'
Její pozornost vzbudil šum rozhořčených hlasů z chodby ke kuchyni. Prošla halou za schodiště a po pár metrech, kdy se kochala vysokou klenbou chodbičky nad sebou, se jí naskytl pohled do kameny obložené místnosti s mohutným starým krbem. U stolu seděl Christian, před kterým se sám míchal hrnek s čajem, či co to bylo. Aili vytřeštila oči ještě víc než ráno a raději zaplula do stínu chodby.
Samou radostí si skousla ret, jak ji potěšilo, když se zase něco děje. Naproti Christovi stál Sammy a opíral se svalnatými pažemi o stůl. A nakonec o kamenný pult se opírající Vivian, z něhož se jí nechtěně zamotala hlava, když ho spatřila. Měl na sobě polorozepnutou černou košili a jeho rozcuch vypovídal o tom, že před chvílí vstával. Čišelo z něj cosi,... mno úchvatného. Něco podobného, jako z Theona, ale mnohem víc.
„Hele, já nemám rád, když mě budíte, víš že přes den radši spim...“ narovnal
„Nevíme, co ses tebou děje, včera jsi byl k neudržení, po tom napadení..a celej zbytek noci si lítal venku.“ narovnal se Sammy.
„Stejně jsem to neukojil...to prostě nejde...“ povzdechl si. „A proto se chci taky trochu prospat.“
„Jenže tady musí zůstat..kvůli Seije, je to pro ně všechny moc nebezpečný, pustit je spolu pryč.“ zastavil Christian lžičku v hrnku, která se nesouhlasně rozcinkala na celou kuchyň.
„A myslíš že tady to pro ně není nebezpečný..?“ rozhlédl se po těch dvou s ironickým šklebem.
„Neli víc, když ještě nevíme, jak to dopadne. Měli bychom je od ní držel radši dál...a navíc, já mám děsněj hlad, nikdy jsem to neměl ucítit...To není dost nebezpečný?..Já jim nechci ublí-...“ zasekl se, zvrátil hlavu a vydechl. Jeho bílá kůže svítila na tmavě šedém kamenném pozadí jako lilie. Aili i na tu dálku přišlo, že je i tak sametová. Rychle zavrtěla hlavou, aby se probrala. Co to s nima je?
„Je to těžký pro nás všechny...Ale nejvíc asi pro ně, nemyslíš?...A pochybuju, že se budou chtít rozdělit.Cítím, že je mezi nima velké pouto...“ odpověděl mu Sammy.
„A říct jim to nemůžem...“ povzdechl si Christian. „poslali by nás do háje a možná zdrhly...“
„To jo...“
'No to víte, že jo! Tak vy na nás a nebohou Seiju něco chystáte! A myslíte si, že my nevíme, co se tu děje?! A hlavně s ní!' začala se vztekat v koutě Aili.
„Ale držet je tu nási-...sakra!“ zastavil se Vivian,nasál vzduch a střelil očima do chodby z kuchyně.

nevesloooo....

To už by Aili jako vyjít mohla, jestli jí cítí! Vyšla lhostejně do kuchyně a dělala, že si je teprve prohlíží.
„Ahoj...“ zastavila se, když si všimla Vivianova divokého a překvapeného pohledu. Toužila zakrýt tu podivnou rozrušenost, kterou v ní pohled na něj vzbudil a stále působil. Chovat se normálně! Chovat se normálně!
„No,...sluší ti to takhle...“ pípnul. Aili se proti svojí vůli začervenala. Vivian ztuhl a vztáhl k ní ruku. Snažila se zakrýt vyděšení a rozrušení zároveň. Setřel jí kapku krve ze rtů.
Oujé, to se musela kousnout, když si skousla ret!
„Jéé, vidíš,...“ mrkla po něm a sledovala jeho pohled, který jí bloudil po těle až příliš....hladově? „Omlouvám se, jestli ruším, nemůžu najít knihovnu! Děsně moc si chci něco najít...hrozně mě zajímá od chvíle co jsem sem přišla.“ zamluvila rychle svůj strach a aspoň nemusela tolik maskovat vzrušení v hlase. Poskakovala vedle Sammyho, který hodil varovný pohled na Christiana a vzal ji za rámě.
„Já tě tam zavedu...víš že tam jsou knihy staré i několik století?..“ táhnul ji závratnou rychlostí pryč.
Když jim zmizeli z dohledu, Christian vzal utěrku a setřel krev Vivianovi z prstu, než by byl schopen ji slíznout.
„Nemůžeš ochutnat! To tě neuhlídáme!..Začni se krotit, máš tu toho dost okolo! Ne v těchto zdech!“ pohrozil mu a Vivian se zklidnil.
V ten okamžik se přiřítila do kuchyně Seija.
„Týýjo, sem hladová jako vlk!..jé čau kluci!“ začala se pochechtávat, když si jich všimla, jak se usazovala za dlouhý dřevěný stůl na lavici
„To je paráda, smích hned po ránu..hned mám doboru náladu. Tak dem něco uvařit ne?...Dneska sem chtěl udělat velkolepou snídani, mno i když spíš oběd.“ protáhl se Theon, který se vynořil hned za Seijou.
„Dovolíš..“ zašeptal schválně co nejvíc smyslně a nahnul se nad ní, aby si vzal ovoce ze stolu. Seija zalapala po dechu a zakoulela očima. Theon měl co dělat aby se nezačal pochechtávat.
„Na co máš chuť?..“ zeptal se nanejvýš zdvořile.
„Na maso! Na hodně masa,mám pocit že jsem ho neměla týdny!“ rozzářila se a vylítla ke krbu a začala se rozhlížet po nějaké spíži, či něčemu podobnému. Pánové si vyměnili znepokojené pohledy. I když to se dalo čekat.
„Tak mi asi i ráda pomůžeš co?...“ mrknul na ni. Kdo by takovému pohledu a úsměvu odolal, že...

Aili se hrabala v knihovně celý den, až ji tam přišel Jason zkontrolovat, jestli se neválí někde pod pyramidou z knih. Aili si brzo našla systém v tom, kde co najít. A že materiálu, který potřebovaly, tu bylo víc, než dost, byla jako u vytržení. Obrovská půlkruhová místnost s vysokými policemi jak pro horolezce, když jsem si chtěli najít nějakou knížku
Saana si určitě hraje celý den u luků s Julianem a Seija strávila prý dost času s Theonem v kuchyni. Mno komu by vadilo vařit s někým takovým, jako je on! Jak znala Seiju, té by to nevadilo ani do půlnoci.
„Co hledáš?...“ naklonil se nad na zemi sedící Aili Jason. Kolem Aili byly všechny možné svazky a papíry z celé knihovny.
„Všechno možný! Víš kolik úžasnejch věcí tu je!To mi vždycky bavilo!“ vypískla nadšeně, ale nechtěla aby věděl, že všechno, co kelem sebe měla, je o vlcích, upírech a čarodějích.
„To jsem rád, že se ti tu líbí!“ začal se smát.
„Akorát...co je tohle za knihu?“ zvadla mu před oči jeden velký svazek „.Je úžasná, ale nevím co je to za písmo a za jazyk...vypadá to nádherně, ale nepodobá se to ničemu, co znám..“ upírala na něj dychtivě oči.
„Mnoo, too, jeeee.....myslím jazyk upírů. Zajímavá knížka co?“ Viděl plamínky nadšení v jejích očích.
„Škoda, že tomu není rozumět...“ povzdechla si a schovala před Jasonovým zrakem další dvě knížky o vlkodalcích.
Vyhnala ho, že potřebuje klid na bádání a jakmile zmizel, popadla několik svazků a unesla je k sobě do pokoje.
Konečně se všechny sešly na terase, kde se Seija usadila na zábradlí a poslouchala zvuky okolní přírody a Saana už měla bolavé svaly ze střílení.
„Mno, že vy něco zjišťujete, hrdličky...“ prskla naoko nazlobeně a hodila jim knížky o upírech a mocných bytostech. Tu o vlkodlacích ukáže Saaně až když u toho Seija nebude.
Chvíli klábosily o tom, co zažily a zaznamenaly a pustily se do společného bádání. Za večerního vlhkého vzduchu jim to připadalo venku nanejvýš příjemné a uklidňující a rozhodly se, že to tak budou dělat častěji.
„Hele, za nocí se toulá, ve dne spí....ucítí krev z dálky a je z toho hned hladový...a! - dovede být nanejvýš tím nejvíce okouzlujícím společníkem, jehož šarmu neodolá žádná žena či muž... mno teda... Hele všimly jste si, že takhle na nás působí Theon s Vivianem?“ probrala se konečně Seija.
„Neboj Sej, všimly.“ opáčila Saana a Aili významně přikývla.
„Jo, dneska ráno, Christianovi se sám míchal hrneček s pitím, ta lžička si tam sama kroužila jako by ji někdo neviditelnej vedl. A navíc, když nás tenkrát přinesli, jasně jsem viděla, že lusknul prsty a krb se sám rozhořel!“ usadila se v tureckém sedu Aili aby jim byla co nejblíž.
„Toho jsem si všimla taky, že předtím byl úplně vyhaslej!“ přitakala Saana. „A multifunkční krb, který se na lusknutí sám rozžahne, tu asi nemají..“ ušklíbla se.
„Vivian mě dneska málem sežral...fakt! Viděla jsem to v jeho pohybech, očích, chování, měl co dělat aby se udržel, když viděl moji krev...bojím se, že Viv a ostatní možná taky...jsou upíři...“ při tom slově se nemohly neoklepat.
„Asi bysme tu neměly zůstávat. Proč tu vlastně ještě sme?...Seije už je dobře, měly bychom vypadnout! Sama jsi povídala, že při tom jejich rozhovoru ráno říkali, že jsou pro nás nebezpeční!“ vyvalila oči v návalu hrůzy Saana. Tak ony tu jsou v jednou baráku s upíry a čaroději a možná i démony.
„Ale je to skvělá příležitost! Můžeme je pozorovat!...ještě pořádně nevíme,co jsou zač Jason a Sammy!..Holky, to vypadá na úžasný bádání. Konečně jsme objevily něco skvělýho, pořádnýho!“ poskakovala Aili.
„Uděláme si o nich obrázek, poznáme je blíž, všechno, možná to o nich dáme dohromady, opravdový fakta..to je tak úžasný!“
Saana sebou trhla. „Někdo vešel do pokoje..“ její sluch byl někdy geniální. Aili sebou trhla, když zaslechla vzdálené kroky. Pořád ještě v těch černých šatech teď seděla za studené terase vedle holek.
„Á tady jste, nemohli sme vás najít...“ usmál se Julian a Saana se zavrtěla.
„Milé dámy, neměly byste nic proti tomu, kdybychom vás vzali na ples?...je za týden..a byli bychom poctěni, kdyby jste tu s námi do té doby zůstaly, ani nevíte,jak jsme rádi, že máme hosty. A obzvlášť tak okouzlující...“ nasadil svůdný pohled i výraz. Pak kdo je tady okouzlující...!
„Moc rády...“ zašeptala Aili a Seija se na ní chvíli zděšeně dívala. Nakonec pokrčila rameny a začala se chichotat. Saaně se rozzářily oči.
Julian potěšeně kývl a otočil se zpět.
„Tyyyjo, musíte mi pomoct vybrat šaty, nějaký krásný!“ vyjekla Saana plná nadšení. Julian se začal někde ve tmě pokoje smát, když ještě zaslechl její poznámku.
Najednou Saana ožila: Ale to ne! Tejden! To je nebe-“ Aili jí zacpala pusu.
„Teď mě něco napadlo...Ty si přece veliceeee rozumíš s Julianem, je z tebe taky docela paf, a nedělej viděla sem vás, jak ste se k sobě měli, když tě učil střílet, ještě z toho máš růžový tváře!
A Theon se docela rád věnuje Seije, neee, podle toho co jsem slyšela...“
„A provokuje!“ zarděla se Seija. „počkej, ty myslíš...“
„Že když je okouzlíme taky...tak nám zas takový nebezpěčí nehrozí, z jejich strany...když k sobě budem mít blíž.“ přemýšlela pomalu a nahlas Saana.
„A ty by ses tomu snad bránila,mít knim blíž?..“ ušklíbla se Aili a Seija se musela začít ovívat.

Píšu komentář už po prvním odstavci!!Abych nezapoměla mou vysmátou náladu......ty mě špehuješ či co???
Máš mé výrazy a výlevy nastudované lépe než já!!!!! "Trochu zastaralá"..to je prča jdu číst dál...nebo ještě těch komentářů pár napíšu než dočtu!!