Divná společnost - pokračujem! Jupíí!

no hej!!!!!!!!!! ty mrško!!!!!!!!!!! ty teda válíš!!
juchuuuu!! bude ples!!!!!!!!

Část VII. - (že by - pátrání pokračuje? XD) ne budeme vážní – Jiskření

"Áááááá!" zaplnil celý zámeček vřískot. Těch několik málo opeřenců, kteří ještě neztratili své opeřené nervy z každodenního řevu kolem panství a rozhodli se to znovu riskovat s bláhovou nadějí, že se to za ty čtyři dny už uklidnilo, se z posledních sil svých ptačích nervů rozlétli k úprku. Na zobácích ty nejpeprnější nadávky, které kvůli přístupnosti fóra raději nebudeme překládat.
Tedy zpět k ději. Seija se řítila dolů ze žebříčku a v závěsu za ní tuna knih z jedné horní police knihovny.
Theon se v mžiku přemístil tou svou šmouhovitou rychlostí k policím pod padající papírovou i lidskou pohromu a elegantně zachránil Seijino tělo před hroznou smrtí.
Aili a Saana se raději ještě přikrčily, když na ty dva dopadl knížkový déšť a svým těžkopádným bubnovaním při dopadu tlumil výkřiky jako - "Au!" "Kruci!" "To byla šleha!"
Konečně se chaos ustálil na hromadě rozházených knih, pod kterými se nacházeli naši dva hrdinové.
"když jsem říkal, pomožte nám, myslel jsem opravdu pomožte nám!... a nee pomožte nám..." změnil Jason intonaci do bezradného skřeku při vyslovování posledních slov.
Saana se zálibně usmála na Aili a tu její výraz tak potěšil, že dokonce zčervenala. Plán, vymyšlený pět minut po tom, co je Jason poprosil, aby ho doprovodily do knihovny, se vydařil. Seija se případně obětuje jako sebevrah, když spadne z výšky čtyř metrů, kde měla rovnat knihy. A předtím vrhala smyslné pohledy směrem k Theonovi, který jim sice neochotně pomáhal, ale jejím pohledům zkrátka neodolal.
takže nemohl dopustit, aby si jeho kráska ublížila!
A tím se potvrdil fakt, který o upírech vyhrabaly v knihách z místní knihovny. Že mají úžasnou schopnost být neuvěřitelně rychlí. Docela riskantní plán. Ale nic jiného neměly.
Za ty tři a půl dne stačily vypozorovat, že Vivian, Theon, Julian a Sammy svou rychlost používají pro vlastní potřebu a nejrůznější prkotiny, jen aby si ulehčili bytí, když si myslí, že je nikdo nevidí.
Ale naše milé dámy se vždy vymluví na to, že hodlají prolézt celý zámeček a místo toho špiclují co nejblíže místnostem, kde se scházejí kluci. Zjistily, že Theon a Sammy svou rychlost využívají hlavně k tomu, zabrat si navzájem co nejpohodlnější křesla a postele.
"To je vždycky jehnom vžžžm! a vžžžŽŽŽžžm! ..." popisovala tyto scény poté Saana.
Vivian hlavně, když něco jemu nebo někomu jinému padalo nebo ulétávalo. Aili se o tom přesvědčila, když schválně hodlala upustit láhev 300 let starého vína od místních vinařů, kterým se jí chlubil Jason. Vivianův postřeh byl skvělý.
A Julian? Saana stále dělala překvapenou, když jí každý zaběhnutý šíp přinesl za dvě vteřiny, i kdyby letěl až na Měsíc. Ale rychlost byla jediné, co měl společné s upíry. Jeho chování a instinkty rozhodně nebyly elegantní a uhrančivé. Spíše divoké a nevypočitatelné. Ledový klid upírů postrádal přímo hrozivě. Dovedl se rozčílit a zuřit jako ještě nikdo. Proto zatím přesně nevěděly, kam ho zařadit.
Ale se zuřivostí Seijy, když se naštvala, se nemohl měřit.
A dostat se jim co nejblíž, se dařilo až moc dobře.
Čím více úsměvů, romantických dotyků a flirtování při vaření, nebo střílení, tím více se do toho všichni zamotávali.
Děvčata až udivovalo, jak jsou kluci průhlední a přístupní. Zkrátka chlapi, že
A také si začaly zvykat, že s pány je řeč spíše po večeru a v noci, takže když se každý den zakecáte, a zabavíte do čtyř, a ti odolnější klidně do sedmi do rána, jste rádi, že prospíte celý den do odpoledne.
Na pátý den k večeru si všichni naplánovali "rodinné střílení" za budovou. Napřed tedy následovala snídaně o páté večer, když se všichni konečně vyhrabali z postelí a koupelen.
Předchozí večer a noc se věnovali luštění hvězdné oblohy a romantickému vysvělování souhvězdí a významu jejich určitého postavení. Jason a Christian se vytáhli. Sammy doplňoval temné historky ke každé hvězdě a Julian s Theonem se pokoušeli Viviana shodit z terasy do příkopu na východní straně budovy.
Aili se Seijou i Saanou se slunily v trávě, i když už zapadalo slunce. Za těch pár dní jim docela chybělo, i když byly zvyklé za svůj dobrodružný život žít spíše v noci, takže se jim navykalo rychleji.
probíraly, co si pamatovaly ze včerejšího nočního rejdění a sázely se, které souhvězdí bude po západu vidět nejdříve.
"Hotovo!" přiskákal k nim Julian plný našení, když konečně připravili terče.
„Vidíš támhle...to bude souhvězdí býka, zahalený červánky stmívání...Čekají nás překážky.“ dumala Aili v mokré trávě zatímco ostatní se už zvedli.
„Nojo, příšero...tak pojď..“ zvedala ji Saana. Sammy s Vivianem ovšem Ailině poznámce věnovali větší pozornost.
Theon se okamžitě zapřisáhl, že střílet nebude, protože je nehodlá všechny povraždit ještě před plesem. Ale Seija, která ve střílení nalezla svou vášeň podobně jako Julian, protože si mohli svojí divokou povahu vyřádit v tvrdých a přímých výstřelech, které drtily terče na třísky, si jeho křehké a nešikovné ručičky vzala na starost.
Aili stepovala před luky a velice pochybovala o tom, že by byla ve střílení z luků lepší než Theon. Pak jí padla do oka úžasná kuše z černého dřeva. Neváhala
Sáhla po ní ve stejnou chvíli jako Vivian.
„Takže jdeme učit?..“ zasmál se, když Aili hypnotizovala kuši ve svých rukou, jako by ji chtěla sežrat. Zaplašila ruměnec, který jí ovšem okamžitě znovu naskočil, jakmile se za ní Vivian postavil a svýma ledovýma rukama koordinoval ty její.
Saana se jí začala smát, takže její výstřel tímto minul terč, čímž si vysloužila od Juliana káravý obličej. Jen se na něj zašklebila a věnovala se lepšímu míření.
Jason chvíli přemlouval Sammyho, že si chce zkusit střílet na živý cíl, ale nakonec se s lukem vydal někam do lesa. Bez Sammyho.
Christian s nimi střílel jen chvíli z luku i kuše a zase se odebral dovnitř.
Jakmile se setmělo, nebylo už vidět na střílení a pomalu ani na terče. Pánům to však vůbec nebránilo v nerušeném strefování se do středů.
Když padla tma úplně, jediné světlo bylo pár svíček, které stály u terčů a matně naznačovaly, kde který je. Děvčata sice byla přinejmenším zvyklá na temnotu, takže jim nedělalo problém se v ní pohybovat, přesto se pro ně střílení stalo poněkud složitějším. Saana měla zkušenosti se střílením v šeru, takže se na své dvě přítelkyně šklebila, když se její šípy alespoň trefily do kruhů v terči.
Aili se musela plně oddat Vivianovu umění a nechala se vést jako loutka. Ovšem vyplatilo se. Měli nejlepší zásahy ze všech kuší, co tam ten večer střílely.
Všichni začali mávat na Jasona, který se vracel z lesa s několika bažanty přes rameno. Julian s Theonem toho využili a rychle sběhli pro šípy. Samozřejmě, tím „ohromě pomalým“ způsobem.
Když už jejich svaly, oči ani nervozita nemohly víc, odploužili se do haly, kde to přímo úchvatně vonělo jídlem.
„Oběd?...“ zahlaholil na znavené lukostřelce Christian a s Jasonem pokládali na jídelní stůl tácy obložené nejrůznějším pečeným masem a zeleninou.
Sanna se skepticky podívala na hodiny ukazující půl osmé, ale dávala si dobrý pozor, aby ji Seija nepředběhla ke stolu.
Aili si nechala galantně pomoct do židle od Viviana a jejich pohledy by byly schopné to nebohé jídlo i připálit. Seija se začala smát a raději to zamaskovala džusem.

Po vydatném večerním obědě byli všichni příliš unavení, než aby vydrželi déle vzhůru. Ehm, oprava. Naše milé dámy byly velice unavené. Takže opustily posadívající společenstvo u krbu už kolem jedenácté.
„TeeEEEeeedha!“zívla si Saana. Procházely chodbou k Ailinu pokoji. zase si neuvědomily, že bydlí každá tak daleko od sebe. Nejspíše únavou. „Na to, jak musíme bejt kolikrát dlouho vzhůru bez ohledu na únavu, tady začínám lenivět. Trocha střílení a člověeeeEEEEeehhka to zmůže jako se...-“ raději přestala mluvit.
„Jako cooo?!“ Ozvaly se Seija s Aili obě najednou.
„Ále nic!“ vtrhla do Ailina pokoje a podruhé za tuhle minutu se zarazila.
„To není můj pokoj!“ zamračila se.
„Ukaž!“ odstrčila jí Seija a tlačila se za ní.
„Mnoo, můj taky ne!“ pronesla.
„tak, že byste...potřebuju se vykoupat!“ předešla je Aili a ukázala taktně na dveře.
„Ani náhodou! Já tu byla dřív, a ke mně je to moc daleko!“ řítila se Seija do koupelny.
„Co kecáááš! Já! Já,slyšíš!“ hnala se hned za ní Saana. Aili za nimi sice taky vystartovala, ale zjistila, že do vany už se nevejde. Když zkontrolovala, že ty dvě nic nezničí, ani není vyšší pravděpodobnost, že vytopí, raději je tam nechala dohrát vodní bitvu národů. Vyplazila se na chodbu a přemýšlela, kde se vykoupe, jelikož zřejmě usne, než se ty dvě vyhrabou.
Na chodbě potkala Theona s Vivianem.
„Copak, jsou v pořádku?“ vytáhl obočí Theon a raději nahlédl do pokoje, protože jejich křik bylo slyšet po celém panství.
„A-mno jo..“ zakoktala se Aili, ale už mu nějak nezabránila aby vešel. Děvčata, zahlédnuvší ho v pootevřených dveřích koupelny, začala vřeštět ještě víc. Theon zrudl a vycouval.
„mno zdá se že ano!“ poplácal ho Vivian se smíchem po ramenou. Theon zase nasadil svůj tajemný výraz a odkráčel dál.
Vivian zavětřil a trochu, i když téměř neznatelně se odtáhl. Aili bylo jasné, že z ní cítí pachy za celý den. Nebo to tak vypadalo. Měla by se umýt. A rychle!
„Nechtěla by ses vykoupat?“ zamrkal na ni. Aili ztuhla a začala rudnout. To tolik smrdim?!
„Já jen, že ty dvě milovnice vodních hrátek asi jen tak nepřestanou a je na tobě vidět, jak toužebně koukáš na koupelnu...tak..co kdybych ti pro dnešní večer půjčil svoji?“ zatvářil se natolik nevinně a laskavě, že Aili na chvíli zapomněla na únavu.
„Ale....too...mno... tak jo!“ uklidnila se nakonec. Vivian jim otevřel dveře hned za svými zády, aniž by se na ně podíval. Aili obklopila cizí vůně. Velice silná. Vůně dřeva a ...historie. Těžké tmavé závěsy přes vysoká okna, dřevěná vlastní knihovna, nádherně zdobený kovový stůl, prostorná a velice měkkce lákavá postel s rudými a zelenými nebesy. Ale všechny detaily a doplňky se nedaly popsat. Zapadaly do pokoje, jako by s ním byly předem vyrobené, jako jednotný kus. Okouzlující celý prostor i jeho obyvatele. Krásné i děsivé zároveň.
Znovu se nadechla a měla potřebu roztáhnout ruce aby mohla tu krásu uchopit. Neodolala a jemně přejela dlaněmi po stole i přes papíry a předměty na něm rozházené. Začaly ji brnět prsty. Z energie všude kolem. Možná i z jeho přítomnosti. Jeho věcí. Nejraději by i začala hladit podlahu,kdyby ji Vivianův smích nepřerušil.
„Promiň, ale to si s sebou do vany vzít nemůžeš.“ usmál se a podal jí osušku. Nesměle ji přijala a chtěla se na něj usmát. Než stačila otevřít pusu na poděkování, do jejího zorného pole se dostaly jeho jiskřivé oči. Musela reagovat a zadívat se do nich. Slova zmizela. Ruměnec se objevil. Pak se z vedlejšího, nebo spíš protějšího pokoje ozval křik těch dvou a probral ji.
„eh, jo moc děkuju, že tě takhle otravuju.“ přitáhla si osušku k sobě. „To jsou...ty papíry, to je upírský jazyk žejo? Jason mi to říkal...“ dodala raději aby nepadlo podezření. „Je úžasný.“ zakřenila se, milovala tyhle věci.
„Ano, je krásný, snažím se v něm něco rozluštit...“ zamumlal a otevřel jí dveře koupelny, že považuje debatu o jazyce za uzavřenou. Prošla kolem něj a znovu se na něj usmála, jak nejkouzelněji a nejnevinněji dovedla.
Vivian se usmál a otočil se. Když vcházela do koupelny,byla si jistá, že viděla jak se červená a sklízí rychle papíry ze stolu.
Jakmile za ní zaklaply dveře, zkusila, jestli osuška taky voní tak zajímavě jako pokoj. Voněla.
„Ježiši! Co to dělám! Uklidni se!“ nadávala si a vrhla se k vaně, která byla kupodivu už celá plná vlažné vody a kvítků.

joooooooooooooo!!!!!!!!!!!!!!
tak to je mazeeeeeeeeec!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
ale pěkně ti to trvalo než si to sem dala!!!!!!!!!!!!
miluju tě

já tebe taky se těš na ples to bude teprve MAZEC!

no tak hlavne aby uz byl!!!!

Část VIII. - Ples - 1 /3

Hodiny v hale odbíjely čtvrtou ranní. Ovšem byly slyšet ještě jiné zvuky. - Křik, dunění, bouchání a praskání. Kostí?..Možná >=)
Tři dívky poklidně oddechující a některé i trochu chrápající na velké a pohodlné posteli byly tedy tímto nevhodným způsobem probrány ze sladkého snění.
„Co to jeeee?“ zavrčela Saana. Protáhla se a tím žďuchla do vedle stále ještě chrápající Seijy. Její tělo a konec postele si spolu jaksi neporozuměli a Seija za příšerné rány na chvíli dokonce přehlušující venkovní lomoz zmizela z povrchu matrace.
To ostatní dvě dokonale probudilo.
„Co se děje?“ posadila se nervózně Aili pozorujíc šedou oblohu za oknem své ložnice. Teď byla ráda, že tu není sama. Saana odhodila přikrývku a chystala se stupnout na podlahu, když... ...... Seijina hlava konečně vykoukla na postel a další dvě dívky vypískly. Když ve tmě rozeznaly svou kamarádku, úlevně si povzdechly.
„My sme ale kozy!“ odfrkla si Saana káravě. „ Kdyby to byla nějaká potvora, tak bysme místo bránění se ječely jako malý holky!“ Seija se zatvářila uraženě
„Málem na tebe šlápla!“ hrabala se z postele Aili. Seija se na ni podívala jako štěně s výrazem : „Já ne, to ta loužička sama!“
„Já jsem se sem nedostala vlastní vinou!“ zavrčela rozcuchaná oranžová kštice na Saanu tápající ospale k oknu.
Ailino hlasité zívání přehlušilo vyjeknutí Saany, která konečně přinutila své napůl spící oči prozkoumat scenérii za oknem.
„Jéé, hele!“ a ukázala z okna.
Na místě, kde nedávno stříleli se teď míhaly čtyři postavičky v urputném a děsivém tanci připomínajícím boj. Dívky vydechly zděšením a úžasem.
Theon, Vivian, Julian a Sammy. Rvali se jako letití sokové znající své slabiny a pohyby. Tak elegantně a divoce. Vrhali se na sebe jako dravci a uhýbali jako zkušená kořist. Přesto se sem tam stalo, že někdo ze čtveřice skončil na lopatkách.
Neuvěřitelná rychlost a chvaty jako z těch nejúchvatnějších zápasů těch největších mistrů. Theon s Vivianem měli téměř stejnou techniku boje, elegantní, lstivou, jako opravdový tanec. Rychlé a nebezpečné výpady....kdežto Julian byl mnohem dravejší a divočejší. Sázel na nepředvídatelnost a instinkty. Sammy se od nich odlišoval nejvíc. Nejvíce uhýbal a překvapoval své soupeře ze strany nebo zezadu.
Dívky stály jako přikované, alespoň půl hodiny. Nemohouc odtrhnout oči. Naprosto dokonalá hypnóza. Oči jim zářily strachem a vzrušením. Bylo jasné, že tenhle boj by normální smrtelník nepřežil ani dvě minuty. Téměř neslyšně si šeptem sdělovaly poznámky z pozorování nebezpečného a divokého boje.
„vyp-vypadá t-to, že jsou v noci mnohemsilnější, některý..star-starý studie to uvádějí..“ špitla ustrašeně Seija. Aili přikývla a Saana hlasitě polkla.
„Poďte radši spát...“ zatáhla je Seija dál od okna. Nakonec všechny ve svých sladkých snech na děsivou podívanou zapomněly.

Něco kolem deváté ráno se v jedné z ložnic ozvala příšerná rána, jež přinutila další dvě osoby v pokoji nevrle procitnou ze sladkého snění.
„Co to bylo?!“ zapískala Aili, velice opatrně a taky líně vystrkujíc hlavu zpod peřiny.
Saana, která byla místu zdroje zvuku nejblíž, musela zvednout hlavu a zaznamenat situaci.
„To jenom Seija spadla z postele...“ zívla a otočila se na druhou stranu.
„Tak to je dobrý...“ zamumlala Aili a zachumlala se.

O hodinu později se však probudila Aili, dokonale vzbuzená převalováním černých pasažérů ve své poslední dobou tak oblíbené velké posteli!
„A VSTÁVAT!“ křikla a stáhla peřinu na zem. Obě černé pasažérky sebou trochu trhly, ale jinak nic.
„HEEEJ! ZMEŠKÁME PLES!“ zkusila to. Obě dvě se znepokojeně převalily. Seija dokonce trochu zachrápala.
„POZOR! UPÍŘI ÚTOČÍ!!“ zakřičela nad nimi. Jako by je někdo polil studenou vodou
„Cože?!! Kde?! Honem Aili! Vezmi kůl a ...!“ vylítla z postele Saana a v závěsu za ní Seija v obranné pozici připravena na výpad: „Musíme se schovat!“
Aili se svalila do postele smíchy.
Obě dvě zhodnotily situaci a pak se s udivenými pohledy otočily na Aili prskající smíchy do polštářů.
„Ty mrcho!“ vrhnou se na ni a začnou jí dusit v dekách.
„neee! Au!...nechtěly ste vstávat! Válíte se mi po koupelně i posteli! Vy máte svoje!“ prskala oběť.
„hahaá, tobě se tu nějak líbí!“ posadila se rovně Saana a majestátně si uhladila své zářivé bílé vlasy, které po postelovém boji vypadaly jako hnízdo z peří.
„Vůbec!“ posadila se též důležitě Aili.
„A co včera u Viviho, noo co?“ zahuhlala Seija, které jediné bylo jedno, že leží neelegantně roztažená v poduškách.
„No coby? Nabídnul mi koupelnu, když ste mi ji vy dvě zabraly!“
„Ale nekecej!“ začervenala se Saana a zvedavě mrkla na Seiju. Ta se začala křenit a raději se posadila a začala prohledávat Ailin krk.
„Prosímtě neboj, žádný kousnutí!“ ušklíbla se uraženě Aili. „Ale něčeho sem si včera všimla, kromě toho, jak nádhernej má pokoj...na stole měl papíry s upírským jazykem....dalo by se předpokládat, že mu rozumí, sám mi říkal, že se v tom snaží něco rozluštit.“
„To by se dalo předpokládat...“ zadumala se Saana a přitom se natočila směr koupelna. Aili zaznamenala tento úkon a než to napadlo i Seiju, vrhla se ochranitelsky před dveře koupelny.
„Na to zapomeň!“ zavrčela bojovně. Saana nakrčila obočí, zvedla se a ještě při pochodování ke dveřím se otočila: „Já mám stejně větší koupelnu! Jo, uvidíme se na snídani...“ a vyplula dveřmi.
„Než do tý svý koupelny najde přes celej zámek cestu, taaaAAAaak bude ples...“ zívla Seija a i když se několikrát snažila s Aili bojovat o dveře koupelny (no dobře - i o to, co je za nimi) neuspěla a raději se odebrala hledat tu svou.
U snídaně se Seija se Saanou snažily co nejnenápadněji pozorovat Viviana i Aili, která si ho ovšem schválně (i když jí to dalo velikou, opravdu velikou práci) nevšímala vůbec. Tím jim zkazila náladu a po zbytek snídaňo-oběda se ji snažily kopat pod stolem, ovšem neustále záhadně strefovaly Jasona, který začal fanaticky slibovat, poskakujíc jednou po jedné, pak zase po druhé noze, že na ně pošle svoje mundry (tzn.ty „kočky“ z předchozích kapitol;x)) a na ty prej ty jejich glády stačit nebudou.
Ples měl být až v noci, což znamenalo jisté nebezpečí pro děvčata. Nejsilnější jsou kluci hlavně v noci a při úplňku. Alespoň tak to vydedukovaly ze svých studií z nočního šmírování. (A že to stálo za to, že...už vidím ty sliny nad těmi sladkými a bojem napnutými těly a svaly;) )
Seija dostala svůj lék, který jí namíchal Jason. Musí ho vypít do zítra. Nechápala proč musí. Aili se Saanou zarmouceně sledovaly, jak se Seija na pohár plný husté tekutiny šklebí, čichá k němu,ochutnává a následně vyprskává na všechny přítomné okolo.
„myslíš že s tím něco uděláme?“ špitla Aili na Saanu, když šly společně do Saanina pokoje (pro změnu:x)), když za nimi Seija začala kuckat další dávku lektvaru.
„Alespoň ji musíme chránit, když nic jiného..“ povzdechla si Saana a otevřela pokoj.
„JÉÉÉÉÉÉÉ!“....

hej ty zvíře!! jo! co znamená to JÉÉÉÉÉÉÉ!!! ????
a máš to nějaký kratký... :-* a to probuzení vylo skvělí
tak sem koukej hodit další díleček :-) If you love me, you do it!!

Kapitola VIII. - Ples - 2 /3

Seija zapomněla na svůj pohár a vrhla se k Saanině posteli. Saana jí ho na poslední chvíli vytrhla, aby ho nevyklopila na krásné látky.
Seija skočila po prvních nejtmavších šatech, které jí byly nejblíž. Černé z lehké látky se šněrováním vepředu a červenou náprsenkou. Červený pruh látky pokračoval i na splývavé lesklé sukni. Dlouhé černé povlávající rukávy. Nádhera...
Začala se s nimi mazlit a jelikož hrozilo, že by po nich začala spokojeností slintat, holky se raději vydaly k dalším šatům, které byly rozhozené po posteli.
Aili vydechla a klesla na postel k tajemně se lesknoucím rudým šatům. Nabíranou sukni tvořila černá, poměrně těžká látka a přes ni lehounká, téměř průsvitná síťka zářivé krvavé barvy. Korzet byl zdoben úzkými proužky černé krajky.
„Pánové se vytáhli!“ Aili zabořila obličej do sukně a čichové buňky jí pohladila vůně kterou si pamatovala z Vivianova pokoje!
Saana postel obešla, aby se k šatům taky vešla. Čekaly na ni. Nádherné a uchvacující. Černý korzet s fialovou růží jako ozdobou. Nabraná skládaná sukně a přes ni ještě jedna – sametově fialová od pasu se rozvírající aby odhalovala tu spodní. Saana si je přitáhla k sobě jako by byly z porcelánu.
„Hele spadly ti nějaký ponožky!“ vykřikla Seija a ukázala na něco dlouhého fialového, co zklouzlo z šatů na zem. Saana to zvedla.
„To jsou návleky ty trubko!“ opravila ji Aili a pohladila krajku na korzetu u „svých“ šatů.
„Viděly jste někdy fialovou růži?“ otočila k nim Saana šaty.
„No jasně, je umělá ne? Krásná barva.“ prohlížela si Saaninu róbu Aili.
„Právě že ne! Je živá! Voní...“ přitáhla si Saana korzet k nosu.
„Cože?..Fakt?“ přelezla Aili postel, aby taky přivoněla.
„Ty jo! Z tej vůně se mi točí šiška!“ přidržela se Aili sloupku postele. „Ale je pravá.“ přitakala.
„Hele,nedali ti tam nějaký opiáty?“ změřila si ji Seija podezřívavým pohledem, když se její nos jal taky zkoumat pravost růže.
„Proč, když nás tam potřebujou živý, ne?“ odpověděla Saana.
Všechny tři se zarazily.
„Živý možná teď...ale co na plese...“ pípla Seija. Všem se v hlavě rozvířil roj myšlenek a obav.
„Co když právě teď,... čekali na ten ples....Co když jsme svačina pro další!...“ šeptala Aili
„Seijo, vem si s sebou růženec, kterej jsme našly v kapli při tom pátrání po upírovi před půl rokem, měl chránit před jeho vstupem.“ uklidňovala je i sebe samu Saana. „uvaž si ho třeba kolem ruky pod rameno....pod tím rukávem by neměl být vidět.“
Otočila se na blebou Aili, která se snažila nedívat se okouzleně na šaty. Hořkosladké zjištění.
„My si vezmem stříbrný jehlice, třeba do vlasů, do účesu. Díky těm ozdobám to vypadá nevinně a není to poznat....to by neměli tolik cítit, když to bude zakrytý vůní z šatů a našich vlasů. Převoníme to!“
„Dobře.“ kývla Aili a připravovala se jít pro jehlice,které měla u sebe v pokoji. Každá z nich měla nějakou část jejich (ochranných) suvenýrů, pro případ, že by nemusel být pohromadě v případě „nebezpečí.“
„Jak na to tak koukám, asi začnem už teď, než se do toho navlíkneme, je večer!“ povzdechla si Seija.

„Sakra! Potřebuju to zatáhnout!“ syčela naštvaně Aili o dvě hodiny později před zrcadlem ve svém pokoji. Nezvládla si sama zavázat korzet. Hadí žena opravdu není, aby si ruce převrátila dozadu. Mokré vlasy z nedávné koupele se jí nepatrně kroutily do pomalu schnoucích pramínků. 'Vypadám jak medůza!'
„Ťuk, ťuk! Mohu pomoci?“ nakoukl do pootevřených dveří Vivian. Aili už chtěla zakřičet 'Ty tupče! Nesmíš mě předtím vidět v šatech!' když jí došlo, že přeci nejdou na svatbu!
Začervenala se, což Vivianovi vykouzlilo na tváři tak trochu dychtivý výraz. 'A kruci, přece krev ve tvářích, sakra!' chtěla si fackovat, ale docílila jen toho, že jí obličej zrudnul ještě víc. Teď už skvěle ladila k šatům i její tvář.
„Jistě, budu ráda!“ vytáhla si na obličej zářivý a roztomilý úsměv.
Viv se usmál a vešel do pokoje. Aili si uvědomila, že má stříbrné jehlice položené na židli před sebou a honem na ně hodila kus oblečení.
Když se obrátila k Vivianovi, div do něj nevrazila. Přivřel oči a zahleděl se na ní.
'Žádnou krev do tváří! Žádný rudnutí!' napomínala se. Poodstoupil a sjel ji pohledem.
„Nádhera....“ šeptnul.
„Já vím, ty šaty jsou překrásný! Tys je ještě neviděl? Kde jste je vzali?!“ zatřásla sukní Aili.
„Nemyslel jsem šaty...ty jsou jen doplněk..“ vysekl jí poklonu. Aili se snažila nafackovat dalším krvinkám, které se jí hrnuly do tváří, než se Vivian zase narovnal.
„Ty šaty obstaral Sammy, vyzná se v ženách.“ ušklíbl se Vivian. Obešel ji, aby zavázal korzet.
„mohu?“ ucítila dotyk studených prstů na odhalených zádech. Husí kůže byla očekávanou reakcí.
„J-jo!“ vyžbleptla. Ještě, že její výraz a barvu nevidí teď!
To je teda něco! Ale po velice odvážných dotycích a držení při lukostřelbě by se nebylo čemu divit.
„Sss!“ uniklo Aili, když Vivin korzet utáhl s moc velkou razancí.
„Vivi....já budu potřebovat taky plíce víš!“
„Promiň, neuvědomuju si svoji sílu...“ dovázal korzet a přejel jí prsty po ruce. Instinktivně by měla uhnout, nedokázala to však. Vždyť má tolik důkazů! Mohl by ji kdykoli roztrhat. Ale je to příjemný...nech toho! Mysli hlavně na to, jak ho okouzlit a né se pro něj stát snadnou potravou!
Obešel ji aby k ní byl čelem. „Dokonalé!“
„Ještě ne, potřebuje to účes!“ pohodila vlasy, ale to neměla dělat, jelikož Vivian přistoupil o krok blíž a hypnotizovaně nasál vzduch nosem. Zadíval ase mu do očí a nehodlala na sobě nechat znát strach.
„Copak?“ usmála se co nejsladším způsobem. Vivian jí jemně políbil na ruku.
„Budu mít úžasnou společnici.“ byl ještě blíž.
„Ehm, no...já pudu za holkama! Potřebujou jistě taky pomoct!“ otočila se k němu zády, aby vzala jehlice zabalené kusem svého oblečení a schovala je do záhybu šatů. Věnovala mu milý pohled, ale jen na okamžik, aby vůbec mohla odejít. Všechno v pokoji bylo v hypnóze. Musela pryč, než jí to pohltí!
„Sakra!“ dupla vzteky na chodbě a rozběhla se, jehlice držíc pevně v záhybu sukně....
Vivian vyplul ze dveří jejího pokoje a nasál vůni závanu, který tu po ní ještě cítil. Povzdechl si. Tohle ještě dopadne!

„Jsem tu!“ vpadla do dveří Saanina pokoje, aby jí vzápětí vyklopila, co se jí přihodilo.
„Já měla chuť ty jehlice vůbec nebrat! bylo mi to jedno! Saano já myslela, že nedokážu odejít, když se na mě tak díval! Vůbec to nevypadalo, že by nám chtěli ublížit.“ vrtěla se na židli Aili, když jí Saana aranžovala jehlici s ozdobou ve tvaru několika růží do složitého drdolu.
„Pořád mysli na to, že jsme tu kvůli Seije v baráku plném příšer! Oni jí sice chtějí pomoct, my jí ale musíme ochránit! Proto musíme zůstat naživu, Aili!“ Jako vždy měla pravdu.
„Já vím.“ postavila se a prohlédla ji jehlici, jíž zdobily u hlavice dva malí dráčci s roztaženými křídly. Začala Saaně upravovat vlasy. Když jí Saana rukou ukazovala, jak má jehlici zasunout, píchla se o její špici.
„Au! Kruci!“ strčila si prst do pusy. Aili jí honem podala kapesník.
„Hotovo!“ vykřikla Aili ve stejnou chvíli, kdy do dveří vletěla oblečená a rozcuchaná Seija.
„Holky!“ přidržela se jich a vydala podivný zvuk, když chtěla nabrat vzduch.
„Tenhle účes ti k tomu sluší“ prohlídla si její rozevlátou kštici Saana.
„Jo?!“ narovnala se Seija a prohlédla se v zrcadle. „Ale vlastně! Theon chce, abych s ním celej večer tancovala! Jůůů!“ poskakovala.
„On byl tak...Sakra co blbnu! Né, byl milej...a ty jeho oči, všimly jste si někdy jak jsou hluboký! Mohla bych se do nich dívat pořád!...Ani se mi sem nechtělo chodit....“
„Seijo! Klid!“ zacloumala s ní Aili, i když moc dobře věděla, že podobný problém měla před chvílí taky.
„Musíme si za každou cenu udržet zdravej rozum!“ sestupovala Saana po schodech do haly, kde už čekali vyšňoření pánové. Pohled na Juliana v černé košili se šněrováním jí ovšem rozhodil všechny hodnoty. Co se to dneska večer děje?!
„Jééé...“ ozvalo se vedle ní. Seija. Mohla se přizabít, když se na ni Theon usmál.
Aili se nesnažila dívat na nikoho, jen pohled na Jasona ji trochu uklidňoval.
„Ttak pánové, máme po ptákách....dneska nikoho neokouzlíme, konkurence nás překonala!“ podal Theon Seije ruku aby sešla poslední dva schody. Aili se ušklíbla a postavila vedle Saany, která házela na Juliana zvídavé, ba možná trochu slintající pohledy.
„Smím prosit o doprovod?“ přihrnul se k Aili Vivian a než stihla odpovědět, už ji bral za paži.
Hned po něm nabídl rámě Julian saaně a hned se pustili do nadšeného rozhovoru o krásném počasí, přestože venku už byla téměř tma.
Vyšli ven, kde bylo kupodivu teplo jako v létě. Děvčata užasle zazírala na dva kočáry s koňmi. Jeden větší se staženou střechou a druhý skromnější, tak pro čtyři lidi.
„Ehm, v kterej to sme době?“ zvedla obočí Sanna.
„Co se týče plesu, na stylu si tedy rozhodně potrpí!“ zvolal Sammy a hrnul se do menšího kočáru v závěsu s Jasonem. Christian je majestátně došel.
"Milé dámy.." otevřel Vivian dvířka druhého kočáru se staženou střechou. "Nastupovat, jede se na ples!"

Mortyšooo, ty nás trápíš schválně, co!?skvělej dílek....krvinky byly moc vtipný..na tom jsme se dokonce shodli s Ježkem!! jupííííí...jedemeeee

jj!! ty tyrane!!!
takhle nas mucit!! ty ten posledni dil snad jeste rozdelis na dvakrat, ne??!!! ja se toho plesu uz nemuzu dockat!!
ale ty krvinky jsou bozi a taky ty plíce!
a piš!!!! If you love me, you do it!!!

I Love You! I do it! Nejpozději pozítří zde ten veleslavný ples máte
Děkuju moc! jsem nadšena, že se líbí!

nemam co cist pri dlouhych jarnich vecerech.... ....

jak to ze tu jeste nic neni!!!!! zvire jedno!!!! si rikala , ze to tu uz budes mit!!!

Kapitola VIII. - Ples - 3/3

Kočár uháněl krajem a i přes rychlou jízdu nerovným terénem to bylo nadmíru pohodlné. Dívky si to užívaly. Konečně trocha nevinného adrenalinu, který vás nepřivádí k šílenství tím, že je vyvolávám strachem z několika nepředvídatelných upírů kousek od vaší ložnice.
Saana nezapomněla podstrčit Aili svůj zakrvácený kapesník. Byl to jen malá hra. Seija se Saanou se sázely o to, jestli se Viv začne o Aili strachovat a „romanťicky“ starat, anebo ho krev bude silně znervózňovat. Proto se taky nasyslily tak, aby ti dva seděli vedle sebe. Vivian si však Ailina prstu zavázaného rudě zdobenou látkou nevšímal a obrátil se rovnou na Saanu.
„Jsi zraněná Saano?“ prozradil se a sjel ji zkoumavým pohledem. Otázaná zalapala po dechu, Seija se začala smát, což Theona zaujalo a Aili odhodila kapesník do větru temného večera.
Theon přestal na chvíli okouzleně zírat na vytlemenou Seiju a šťouchl do Viviana, aby ho upozornil před prozrazením, čímž to „opravdu nedali jasně najevo“.
„Kde ten ples vlastně je?“ vykukovala Seija z kočáru. Někde daleko za nimi se v černotách večera schovával i zámeček.
„Pozor!“ zařval Julian, který blížící se větev spatřil jako první. A zřejmě jediný. Vivian stačil instinktivně uhnout ale než k sobě strhnul Aili, větev jí roztrhla tvář.
„Dobrý?!“ vyjekly Seija se Saanou. Theon pomáhal Seije a Saaně z podlahy kočáru, kam je strhnul, jinal by teď pravděpodobně byli všichni tři v bezvědomí.
„Hele? Je ten kočí normální!“ stoupla si Aili aby na toho šikulu vepředu vykoukla. Jenže nebylo na koho...
„On...on to nikdo neřídí?!“ sedla si trhaně zpět. Její přítelkyně vyvalily oči. Jo, takový kočáry existujou. Když je očarujete.
„Ehm...no koně jsou vycvičení, ...ovšem ne na to, aby na nás volali před nízkými větvemi.“ usmál se Julian. Theon horečně přikývl a Vivian zamával na Christiana, který máchal rukama z okna předního kočáru.
„kruci...“ setřela si Aili hřbetem ruky krev z tváře. Vivian sebou trhl a pokusil se odsunout. Hypnotizován tmavou barvou na její kůži se nepatrně začal přibližovat. Nasával vzduch nosem mnohem citlivěji.
„Na!“ vyndala Seija pohotově kapesník a s nevinným výrazem utřela Aili tvář. Rána však byla pořád čerstvá, což Vivianovi působilo dost potíží, držet se od Aili víc jak pět centimetrů. Na jednu stranu jí to neuvěřitelně iritovalo, když viděla že se olízl i Theon. Ale na tu druhou jí blízkost jeho studeného těla omamovala. Vůně, kterou znala z pokoje. Vůně květin z vany...jeho ruce na zádech. Sakra klid! Jak to ten nemožnej upír dělá!
Začala se vrtět, ale vysvobodilo ji brzdění kočáru, tedy koní.
Zničeho nic jejich kořár stál na dlážděném protranství obklopeným několika krásnými budovami, které ve měste, kam přijely, rozhodně nebyly.
Zkroucené větve stromů se ještě více hýbaly a svíjely osvětlené svícemi a lampióny sem tam pověšenými nebo položenými koolem jejich kmenů. Z budov se linulo smutně tónované světlo. Všechny byly přinejmenším dvě stě let staré. Chladný šedý kámen dýchal tmavou atmosférou celého večera.
„nejsme ve městě...tak kde?“ vystupovala Seija a jakmile se ocitla na zemi, začala poskakovat kolem a netrpělivě pobízet ostatní plazící se z kočárů.
„Ježiš, vy ste zas rychlí jak stonožky ve vánici!“ chytla se pevně Theona a nadšeně se nechala vést k největší a nejvznešenější stavbě.
Černý koberec s červenými ornamenty vedouc je do nejrozzářenějšího sálu zase zaujal a fascinoval Aili. Vivian ji po něm hrdě prováděl všemi směry.
Okolní lidé...no lidé...bílá pleť, temné oči. Elegance a chladná krása a odtažitost. Jejich zaujaté a nevěřícné pohledy si je zkoumavě měřily. Zdravili z docela velké dálky, děvčata bavilo dělat pukrle před každým, ať už stejně krásně, či méně elegantně oblečeným.
Bavily se tím až do obřího osvětleného sálu a po cestě jim několik podivínů z téhle party i věnovalo malý milý úsměv. Od nikud se linoucí hudba tak nádherně hladila uši i duše nových návštěvnic.
Všichni se zastavili a seskupili se do soukromého hloučku.
„Jste zaručeně ty nejkrásnější dámy všech plesů a že jich už bylo... je nám ctí strávit dnešní noc s vámi.“ políbil jim všem třem ruku Christian a Jason se připojil.
„když už jsme tady, chtělo by o tanec!“ zavýskl Theon a chtěl se poklonit Seije, když Jason zařval taky:
„Jistě! ...“ popadl Theona za ruce a táhl ho do víru točících se závojů a šatů. „smím prosit?“ ptal se už celkem pozdě, ale přeci. Theon jen zničeně přihlížel, jak ostatní prokukli v záchvaty smíchu, když tam ti dva začali lítat.
Julian se už hrnul za Sammym aby ho požádal o tanec, ale když ho namyšleně odbyl,že má na lepší začal hystericky brečet, že ho nikdo nemá rád. Další salva smíchu. Saana zapomněla na svoji důstojnost a eleganci a vrhla se k němu...i když jí cukaly koutky.
„A smím prosit já?“ zavrtěla se na místě a Julian chvíli vypadal, že by jí snad sežral.(ve vší okouzlené nevinnosti samozřejmě)
„Vy vždy má paní...“ zadíval se jí hluboko do očí a podal jí ruku.
Naprosto sladký...úsměv, pohyb...pohled....Zamotala se jí hlava.
Nepatrně se poklonil, aniž by oční kontakt přerušil. Saanin obličej roztomile kontrastoval s její bílou hřívou, když se začervenala pocity, které v ní jeho horký pohled vyvolával. Elegantně si ji přitočil, přitiskl k sobě a vnořili se mezi tančící.
Barevný ohňostroj lesknoucích se šatů i očí tajemných tanečníků létal kolem nich, když se Aili najednou ocitla ve Vivianově chladivém náručí a nohy jí kmitaly samy od sebe tak, jak to hudba chtěla. Chvíli se opatrně rozhlížela a uviděla smějící se Seiju, kterou při tanci Theon raději hodně pevně držel u sebe.
Naše tři párečky se běhěm létání sálem držely blízko sebe, aby si občas mohly vyměnit partnery. Saana se přesto cítila nejbezpečněji u Juliana. Pokud mohli, nehnuli se od sebe. Ani Aili se necítila špatně, hlavně pokud byl nablízku Vivian. A Theon měl dost trpělivosti hlídat a taky schopnost zkrotit rozdivočelou Seiju.
Během večera si všechny tři zatančily i s Christianem, Jasonem a Sammym.
Mít blízko sebe jejich těla pro ně bylo omamujícím zážitkem. Tanec uprostřed poletujícího davu si žádal těsnou blízkost a pevné držení se nevzájem v náručí. Což nevadilo nikomu. Dívky jakoby cítily, že i v těch upířích tělech koluje život, pulsují s nimi emoce a city. Horké dlaně, ruměnce ve tvářích, a jejich naprosto lidské puberťácké chování.
Vivian občas neodolal a dotýkal se Ailiny tváře pod výmluvou, že má strach aby se to nezanítilo. Theon každou chvíli přivoněl k Seijiným vlasům, což neušlo rozesmátým dívkám.
A Julian se Sannou? Ti se později procházeli a honili při měsíci na terase a bavili se flirtovně jak jinak než o lukostřelbě a počasí...

paneboze paneboze paneboze juchuuuuuuu
komecne!! to to trvalo !!! sice jsem to cekala trochu delsi, ale miluju teee

Mortyšoooooooooooooo.................chtělo by to akci.....nějaký převrat!! Revoluci!!!!

chtěly jste akci, máte jí mít!

Kapitola IX. - Temné svítání

„Saano!“ připlula Seija celá omámená a uřícená na terasu a vrhla si jí kolem krku. Julian se usmál a přidal se ke klukům, stojícím opodál.
„je tu krásně že jo!“ opřela se o ni. Ještě že za Saanou bylo zábradlí, jinak by ji strhla dolů.
„Jo, to jeee...“ zatvářila se Saana jako by právě pozřela něco neuvěřitelně sladkého a lahodného.
Seija se podívala stejným směrem - na Juliana, který byl v té své černé košili přímo k nakousnutí (samozřejmě ve vší okozlené nevinnosti!).
Pomyslet si to však ani nestihla, jelikož spatřila svůj matný stín obklopený bílou září..To ne! Něco v jejím těle se instinktivně tak leklo, že musela polekaně vykvíknout. Ztuhla na místě. Bála se pohlédnout vzhůru a přesvědčit se, že je tomu opravdu tak. Její obrys zalitý měsíční září jí najednou připadal děsivý. Zamotala se jí hlava a z nejhlubšího nitra přišla přišla bolest, kroutící všechno pod kůží. Od žil až po orgány a kosti. Svinula se do podivného tvaru a třeštila oči na svůj stín.
Celé tělo jako by na chvíli vypnulo. A když znovu začala vnímat, uvědomila si, že to není její tělo. Cítila nepříjemné pachy, pudy, všechno bylo tak jinak! Neznémé vjemy, pocity, utlumené racionální uvažování, zatím jen málo - protože si stačila napůl uvědomit, že dostala chuť vrhnout se na Saanu a ublížit jí! Rozthat, zakousnout! Chytla se za hlavu a ustoupila co nejdál od stále více neznámé dívky, která na ní vystrašeně civěla.
„Seijo!“ ozvalo se z dálky, i když to říkala dívka, která stála tak blízko ní. Bílé vlasy se jí třpytily v měsíčním svitu jako hladina jezírka na mýtině v lese. Les! Voda! Vůně země! Svoboda! Bolest!
Zakřičela strachem o sebe i svou duši. Snažila se ustoupit co nejdál. Matně vnímala, že jí tlačí střevíce, rukavice, šaty...Najednou padala. Musel tam být schod z terasy! Možná... pomalu netušila kde je a co se s ní děje. Poryv vzduchu jako by byl pomalejší než jak by měl správně být.
Když náhle ucítila potřebu se pohnout, ...pohnout končetinami. Nechtěla spadnout, jako by věděla dopředu že prudce narazí, pokud něco rychle neudělá. Smykem se otočila a měkce dopadla na všechny čtyři.Jako kočka, jako zvíře. Cítila, že se nechce narovnat, záda jí tiše skučela v neznámé bolesti.
Slyšela křik, volání. Lidského hlasu. Zatemnilo se jí celé myšlení.
Vyskočila co nejdále uměla a rozběhla se pryč. Někam, kde jí nikdo nebude otravovat, kde jí nic nebude bolet! Jen ať to už skončí!

Vivian, Julian a Theon se přihnali s Saaně, která byla schopná vrhnout se za zničenou kamarádkou do tmy. Vivian ji tak tak zachytil. Návlek na pravé ruce se roztrhl a Saanina ruka zazářila rudou barvou. Theon s Vivianem okamžitě přestali nasávat vzduch nosem. Aili se přihnala k hloučku o pár vteřin později.
„Seijo!“ vykřikla přes zábradlí do temné okolní přírody. Do očí se jí hnaly slzy. Ona ne! Ona nesmí trpět!
Sammy se rozběhl směrem, kterým se ztratila. Jelikož kluci drželi Saanu, mohla se rozběhnout za ním, ale když spatřila její krvavou ruku a Theonův a Vivianův temný pohled, zarazila se.
„Sakra!“ dupla si a tím si přivolala Saaninu pozornost. Viděla, jak ji drásá rozpolcenost – pomoci kamarádce, kterou do lesa vleče dávný pach vlčího prokletí, nedo chránit druhou, na kterou si připravují příbory upíři.
Julian se prodral k Saaně, stále se snažící vykroutit se jim, aby ji vlastním tělem bránil před těmi dvěma, kteří se ji snažili držet a zároveň sebou cukli pokaždé, když máchala zraněnou rukou.
„Aili běž! Prosím najdi jí!“ vzdala boj se třemi páry rukou Saana. Zadívala se do očí vyděšené kamarádce, která nerozhodně poskakovala kolem nich. 'tohle přece zvládnou! Už utíkaly před všelijakými zjevy..
Theon a Vivian byli zaměstnáni vůní krve, takže nehrozilo, že by Aili nějak bránili. A Julian se snažil Saanu skrýt za svým tělem.
Aili seskočila na schody a ohromou rychlostí se rozběhla po trávě. Sledovala Sammyho těžké ťápoty od bot. Vítr jí skučel kolem tváře jako ve vánici.
Skřek z terasy ji přinutil zastavit a smykem se otočit. Otevřenými skleněnými dveřmi se plížilo několik zaručených upírů, kteří předtím poklidně tancovali sálem. Obličeje upřené na Saanu, temné oči rozšířené do nepříčetnosti, otevřené 'tlamy' zkřivené chutí.
„Neee...“ vydechla těžce.
„Běž!!“ ozval se Saanin vyděšený hlas.
„Já nemůžu!...Já nemůžu!“ vzlykla Aili, ale přesto se znovu rozběhla po stopách. Plíce už dávno nechala za sebou. Šaty těžkly na stále více namáhaných svalech.
Bála, že se za ní někdo rozběhl, proto ještě přidala na rychlosti. Vpletla se mezi větve stromů jako kočka a utíkala dál, spatřujíc kousek červeného cáru šatů před sebou.
Popadla ho a přiložila k obličeji jako stopař-lovec. Kam mohla běžet? Jak se dá v tomhle frmolu a hysterii přemýšlet o směru prchajícího nepříčetného tvora, napůl člověka...a možná už víc než polovinou zvířete?
Nechala se vést instinktem a snažila se v hlavě vybavit si všechno, co se o stopování vlkodlaků učily. Pamatovala si jednu knihu z knihovny na zámečku. O zákoutích lesů a údolí, kam se vlkodlaci v nepříčetnosti vydávají, pokud nezachytí pach lidí a nedaleké vesnice nebo města.
Podle polohy by údolí...rokle, lesní temnoty...mohly být na západ, protože na východ se les zvyšoval a mířil ke kopcům.
Volá je přeci svoboda a divokost nepřístupné a nebezpečné přírody.
Vytí ji zamrazilo v kostech. Vykřikla hrůzou a vyčerpaností....Sakra. Stejně ji musí najít. Kdo najde koho dřív a kdo koho dřív sežere...?
Vydala se hlouběji do lesa po stopách ozvěny výkřiku bolesti a strachu.
Houštiny zapraskaly. Větve se pohnuly. Aili se přikrčila.Ve tmě cvičený zrak rozpoznal zvíře.
Černý huňatý tvor se plížil kolem. Světlou srstí na čele a kolem uší. Aili roztřásla nevědomost,co dál. Jak ji vysvobodí?
„Seijo?...“ špitla měkce. Dlouhý čumák střelil směrem k ní. Začenichal a s vrčením se vydal vpřed. Instinktivně ustupovala.
Tvor elegantně a nebezpečně vplul na místo ozářené svitem měsíce.
Teprve te´d bylo znát, že světlá srst kolem očí a uší je oranžová! Jako Seijiny vlasy!
Na jejím ocase se pohupoval zamotaný cár šatů.
Tvor poskočil kupředu, ale Aili uhla jak byla z podobných potyček zvyklá.
„Seijo?...Zlatíčko..To jsem já! Aili...Aili!...“ šeptala se slzami na tvářích, snažíc dotknout se nebezpečně chňapajícího čumáku.
Tvor znejistěl, když si uvědomil, že tahle osoba se k němu snaží přiblížit a neutíká a nebojí se jako by kořist měla. Zakódované vlčí pudy a zvyky se převrátily. Tohle teda není kořist?
Seijiny oči jako by se na chvíli zaleskly pod velikými zvířecími kukadly.
„Já, Seijo, ty jsi Seija, že jo? Jsi to ty, víš! Že to víš?! Neboj se! Pomůžu ti!“ pohladila hebkou srst.
Vlkodlak zavrčel a chňapl po ní, přesto už ne tak jistě a obranně. Přihoupl se blíž a Aili se svezla na zem, když se jí do cesty připletlo trní. Plazila se po zádech dál on ní.
Čenich nasál vůni z jejích šatů a bedlivě Aili pročmuchával. Proč je mu ta vůně tak známá?
Konečně jí olízla třesoucí se dlaně. Aili ji pořádně podrbala za uchem. Jen ať už nevrčí... Seijiny oči se znovu zaleskly v bílém nočním slunci.

Julian se chtě nechtě musel dát do boje i se svými zbraněmi, útok tolika tvorů nebylo možné odvrátit v lidské podobě. Odstrčil třesoucí se Saanu na zem a vyvolal do svého těla vztek. Kůže se měnila před jejíma očima. Trhala, mizela. Z mladého muže se najednou vyloupl černý obrovský vlk vrhnuvší se na přítomné upíry.
Zalapala po dechu. I tak tu bylo málo vzduchu. S výkřikem tak tak uhnula upírovi, který využil toho, že Julian se vrhnul na jeho druha a zaůtočil na ní.
Řev naštvaného vlka se jí zadřel až do morku kostí. Obří psisko skočilo těsně před ni a zem se otřásla jako při zemětřesení.
'Julian!' ozývalo se jí hlavou jako údery zvonu. 'Vlkodlak?!' To nešlo dohromady. Tak proto se choval a bojoval jinak než Theon s Vivim!
Další ozvěna bojovného řevu z hrdla černé šelmy jí zmrazila krev v žilách. Obrovská tlama byla zkázou pro hubeňoučké a bledé tvory. Sice rychlé, ale proti obrovské vycvičené mase chlupů a vzteku bezmocné tvory. Jediný kdo s ním dokázal bojovat, byli jeho přátelé.
Vivian s Theonem se s přemáháním snažili pomáhat Julianovi a zpacifikovali další dva upíry k zemi. Konečně byla cesta volná. Další upíři se stáhli a Vivian je zamkl ve velkých křídlových dveřích dovnitř. Někteří ještě škrábali na okno, ale kolem přecházející vlk na ně vždy vycenil vrčící tlamu.
Saana se zvedla a přinutila nohy do běhu. Za obzorem se objevily první sluneční paprsky. Pohladily všechny po tvářích. kromě upírů, kteří se se syčením stáhli do stínu.
Vlk vyštěkl, ale už ne výhružně. Zastavila se, když slyšela, že za ní skočil.
Sklonil ublíženě hlavu, když se na něj vyčítavě a vyděšeně podívala. Veliké oči zářily omluvou a pokorou. Takhle se přece vlkodlak nechová!
Když se chtěla znovu rozejít, obešel ji a svým mohutným zvířecím tělem jí snadno zastoupil cestu.
„Sakra Juliane! Nech mě! Jak si mohl?!“ vzlykla a otočila se. Tlama se k ní rychle přiblížila a horký velký jazyk jí olízl celou tvář. Překvapeně vyjekla. Čekala, že jí ukousne hlavu nebo tak něco.
Najednou tu místo zvířecího kožichu byly holé lidské ruce, obejmouc jí kolem pasu.
„Pusť mě Juliáne, prosím pusť mě, ne!“ Ale on ji pořád pevně svíral vnáručí, dokud její snaha dostat se od něj co nejdál nepovolila.
„Neboj se mě Saano...prosím. Já tě chtěl jen ochránit...“
„Ale ne takhle!“ vykřikla. „Mohl jsi nás všechny zabít! Můžeš nás zabít...a to ty jsi pokousal Seiju!“

nooooooooo tomu říkám akce!!! jsi hvězda!!

PANE BOŽE.... jsem v šoku... ve VELKYM šoku.... tomu teda řikam akce!!!!

Kapitola X. - Tajemství odemčená a záhady zbavená - 1/2

Z lesa se ozval výkřik. Mohla to být Seija? Nebo Aili?! Těžko říct na tu dálku.
Malá postavička v rudých šatech se mihla mezi stromy. Za ní se zdráhavě plížil velký pes. Opravdu velký. No, co pes - nebudeme si nic nalhávat. Vlk.
Julian pustil vzlykající Sannu. Nebylo mu divné, že jí tak rychle došlo, kdo je a co se děje a dělo se Seijou.
„Sanno!“ hlesla Aili úlevou a co nejopatrnějšími pohyby se k nim blížila. Sanně ani upírům neuniklo, že si schválně rozdrásala ránu na tváři, aby pach krve lákal vlkodlaka. Pes se za ní pomalu a rozvážně plížil čekající na špatný rychlejší pohyb, který by naznačil, že se tak lákavě vonící večeře pokouší o útěk. Lákadlo zatemnilo jeho racionální myšlení. Jestli mu nějaké zbylo. Nejen jeho. Vivian s Theonem začali syčet. Julianův podrážděný hrubý zvuk z hrdla je udržel na místě. Saaně docházelo, že Ailina jediná chyba ji může stát život. Chyba kohololi z nich a vlk má skvělý výhled a přístup na její záda a hrdlo zezadu. Jediné kousnutí a je po ní.
„Opatrně...dýchej, jde ti to skvěle, pliž se jako kočka,...“ začala mluvil potichu Saana. Aili do ní zavrtala úpěnlivé oči a snažila se nevnímat rychle oddechující upíry v Saanině bezprostřední blízkosti. Stačí i Ailina chyba a Saaně se něco stane. Snad nestalo už teď! Snažila se zašilhat na její krk a hledat krev nebo známky kousnutí.
Samozřejmě se to podepsalo na jejím soustředění. Škobrtla o kámen a zapotácela se. Vlk zaryčel vztekem. Přiskočil blíž. Saana vypískla úzkostí. 'Copak jsem je nic nenaučila! Dávat bacha!'
„Aili! Pomalu! Ale nezastavuj se, jinak na tebe skočí! Víme přece, že útočí jakmile se jejich kořist zastaví. Neboj se - je těsně za tebou! Ano! Nechci tě děsit. Proto se nezastavuj! Neměň rychlost, jsou přece schopni to poznat!“ šeptala dál Saana ve snaze donutit přítelkyni se sousředit. Vemlouvala jí všechno, co o vlkodlacích měly nastudované. Vzpomněla si na Davida, ale ten je rovnou naháněl po lese. To chtělo úplně opačné chování.
Aili byla očividně moc vyděšená, než aby vzpomínala, co má v takové situaci před vlkodalkem dělat.
„Já jsem jí pohladila! Byla u mě! Jenže potom jsem se zvedla a zapomněla že rychlý pohyby je dráždí!“ vyprávěla šeptem Aili. Nešlo mluvit nahlas. Mohlo ho(ji) vyburcovat všechno. Ale potřebovala komunikovat se Saanou. Potřebovala vědět, že tu je. Co má dělat.
„Tak jsem ji začala lákat! Nic lepšího mi nenapadlo...Doběhla mě na kraji lesa! Nevrhla se na mě! Cítí známý a důvěrný pach! Ale bojuje s tím Saano... Bojím se o ní!“ vzlykla Aili už jen metr před Saanou.
Ta si všimla, že za nimi se z každé strany plíží neslyšně a doposud nepozorovaně Sammy s Jasonem.
„Aili...“ ozval se téměř neslyšně Julian, ztuhlý jako socha, naježený a připravený se proměnit. I když nerada, obrátila k němu pozornost a tvář od krve. Jak o moc víc teď ladila se svými šaty...
„Pomalinku zastav, ano? Dostanem ji...“ dokončil. Aili pomalu a vyděšeně obrátila oči k Saaně. Ta vše přelétla beznadějnými kukadly a nakonec na ní rezignovaně kývla.
Ailin obličej na chvíli zteměl. Roztřásla se, ale šla pomalinku dál.
„Aili!“ sykl Julian „Zastav!“
„Stůj!“
Aili zavřela oči a ztuhla na místě. Vrčení zesílilo. Okamžik vesmírného ticha. Ozvalo se několik výkřiků najednou a dopady nohou a těl. Saana si přitáhla Aili do náručí a strhla ji s sebou do trávy.
Obě ale ihned zvědavě zvedly hlavu.
Julian ve vlčí podobě tlačil předními tlapami na tělo Seijy, která se pod ním snažila zmítat a vrčela Sammymu do dlaní, jež jí pevně svíraly čumák. Jason držel zadní nohy a Vivian s Theonem ledově klidně svírali její přední packy. Packy s obrovskými drápy schopnými jediným seknutím člověku rozevrat hrdlo.
Sammy se upřeně díval Seije do zvířecích očí a ta postupně ve své snaze vyprostit se slábla.
Christian přiskočil k dívkám a vzal Ailinu tvář do dlaně. Teď bylo jedno všechno. Pohnul rty a Aili poznala, že necítí ulepenou krev na svém krku a obličeji. Saana vyhekla, jakmile ruku odendal. Na Ailině tváři zůstal jen strup.
Seija se přestala hýbat.
„Ne!“ vykřikly obě. „Co ste jí udělali?!“ vrhla se Saana k bezvládnému vlčímu tělu.
„Nic!“ vzal jí Julian za ruce a zase zvedl na nohy. „Jen spí...“ dodal Sammy a zkoumavě se podíval po Aili. Stála nad Seijou s leskem v očích. Před chvílí ji mohla Seija zabít a teď jí zmítá strach o člověčí duši zakletou ve chlupatém ohromném zvířeti.
Saana se vytrhla Julianovi a šla se raději opřít o Aili. Obě dvě teď nemohly opustit Seiju a i kdyby se o něco pokusily, nebylo by to k ničemu. Stály proti nim bytosti s ohromnými schopnostmi.
„Pomůžeme jí.... Když nám pomůžete i vy....“ obrátil se k nim Jason. „Nechceme ani jedné z vás ublížit...“
Obě si pohrdavě ufrkly a zadívaly se na Juliana. Ten smutnýma očima zkoumal Seijino tělo.
Až teď si obě uvědomily, jak jsou všichni schvácení a zmožení od boje. Rozježený Julian se sotva držel na nohou a Theon s Vivianem měli podrásaná celá těla.
Vlastně je chránili.
„pojďte prosím s námi...bude vás potřebovat...“ mluvil měkce Christian a ukázal ke kočárům skrytým ve tmě za budovou.
„Taky z nás uděláte to co z ní?!“ rýpla si Aili, i když věděla, že se je spíš pokusili ochránit.
„Kdybychom chtěli, už jste mrtvé od chvíle, co jste přišly šmejdit na panství...“ zavrčel Theon podrážděně a sklonil se k Seije. Vivian se pokusil přiblížit k Aili, ta však uskočila dozadu.
„Julian nechtěl Seije ublížit...ale tu noc taky nevypil svůj lektvar. Ten, který jsme Seije dali, aby se neproměnila... Ovšem taky počítal s tím, že v okolí zámečku nikdo tu noc nebude. Umí svou proměnu jinak ovládat, ale když přijde bez lektvaru do styku s měsícem a současně s člověkem, jeho zvířecí pudy ho přemůžou...“ domlouval jim Vivian.
Theon klečel u Seijy a hladil ji po čumáku. Prsty projížděl ve slepencích srsti, které se začaly pomalu měnit na její rozježené vlasy. Černou mizející srst pokryly rozcárané zbytky šatů a její tělo opět nabylo lidských tvarů.
„Pojďte s námi...stejně nemáte na vybranou...“ ušklíbl se Vivian a Aili po něm vrhla vražedný pohled. „Dokážeme jí pomoci. Můžeme se o ni postarat....“
Jason s Theonem vzali už zpět proměněnou Seiju do náručí a odnášeli pryč. Ostatní je v uctivých vzájemných odstupech a ustrašené tichosti následovali.
Cesta kočárem zpět byl hrozivě tichá a nepředvídatelná. Aili seděla na podlaze kočáru a měla Seijinu hlavu na klíně, s nepřítomným výrazem ji hladila ve vlasech. Saana držela bezvládnou a studenou ruku své kamarádky a přemítala, jak z téhle slepé uličky vybruslí. Vybruslit nejde. Leda proplazit se s odřenýma ušima. Možná i víc než tím. Nikdo netušil, co s ním v příštích minutách bude.
Jakmile uložili Seiju do její ložnice, všichni se nejprve postarali o její ošetření a Jason o to, aby v polospánku vypila nový lektvar.
„Je dehydratovaná, takže už nebude prskat na odpor...“ oznamoval Jason, když jí dával pít.
Dívky u ní chtěly zůstat, ale Vivian s Theonem protestovali.
„Potřebujeme vás ošetřit...bude to teď u ní nebezpečné...“ vymlouval jim to Sammy.
„Jako by to tady jinde bylo bezpečnější!“ prskla Aili a vyběhla ze dveří ložnice. Její tělo nedokázalo vynaložit už více sil, proto se hned v chodbě složila na zem a zůstala sedět v klubíčku. S tichým vrněním se k ní připlížila jedna Jasonova kočka a tak si ji přitáhla do klína na pomazlení.
Kočka jí začala svým drsným jazýčkem lízat rány a modřiny. Procitla z apatie a s hrůzou si uvědomila, že nad ní stojí Vivian.
Něžně k ní natahoval ruku a pohledem prosil aby ho nechala se dotknout.
Odsunula se dál a zavrtěla hlavou. Pořád se cítila zatrpkle z toho, co mohl Julian udělat. To, že je vlkodlak bylo celkem logické a ony se to přesto dozví až tak pozdě! Zvíře v jejím klíně prskalo vzteky.
„Musíš se nechat ošetřit...A mě tím taky ulevíš...“ pohlédl na několik krvavých šrámů na jejích rukách a krku.
„Protože už na mě nebudeš mít takovou CHUŤ?“ zašeptala sakrasticky.
„Protože budu vědět, že ti nic není...“
Dívala se do jeho očí a její pud sebezáchovy přestal fungovat. Zvedla se a nechala kočku s nadáváním seskočit dolů. Přiblížil se a bál se více nadechnout. Přesto věděl, že i když ho vůně její krve tak láká, nedokáže jí ublížit. Něco mu bránilo.
Aili si stále uvědomovala stříbrnou jehlici ve svých vlasech. Byl za ni ráda a nebála se ji použít, jakmile by se podezřele pohnul. On na ni však dál něžně a ustaraně upínal své upíří oči. Dokonce se na něj i usmála. V jeho blízkosti bylo nebezpečně hezky. Na poslední chvíli se jí do hlavy vlila myšlenka.
„Když mi řekneš, o co tady jde, nechám se ošetřit! Jakto, že tady spolu žije skupina upírů, čarodějů, vlkodlak a démon a alchymista a co jste udělali Lady?!“ Vychrlila na něj. Překvapeně zamrkal.
„Aili!“ přiskočila k ní Saana. „Já tě ošetřím, pojď do pokoje!“ chtěla ji táhnout pryč.
„Ano a já půjdu s vámi!“ věnoval jim jeden ze svých chladných pohledů a obě se raději přikrčily.
„To bude ještě zajímavé...“ ukázal jim směr chodbou.
„Ano to bude...“ zjevil se za nimi Julian a pevně svíral v ruce Seijin stříbrný růženec. Vivian nakrčil nos.
„Myslím, že si toho máme hodně co vysvětlovat!“ připomněl Julian jízlivým hlasem, ale přesto zdvořile otevřel dívkám dveře do jedné z šerých komnat. Vivian se ladně usadil na okně a Aili si nezapomněla tichounce povzdechnout. Šťouchnutí od Saany jí připomnělo vážnost situace. Jakmile se však na stole proti nim usídlil Julian, ozvalo se tentokrát Saanino okouzlené „ach!“ Aili s dloubnutí neodpustila také. Zamračila se na ni, ale jejich neslyšnou hádku přerušil Julianův hlas.
„Takže, znovu si povíme příběh o Lady, ale tentokrát v naší verzi...“

olala!!!!! tak to je teda síla!!!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA je to božííííííííííííííííííííííííííííííííííí juchuuuuuuuuuuuuuuuu a ja chci pokraco!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! juchuuuuuuuuuuuuu

Kapitola X.- Tajemství odemčená a záhady zbavená -2/2

„Jak jste se už asi dovtípily...nevlastníme žádná obyčejná a fyzicky zranitelná lidská těla...“
Aili si sjela Viviana pohledem hysterické manželky, které něco uniklo..a nemohla přijít na to, co...?!
Už od začátku z nich něco cítily, takže nemohla vnímat Viviana jen jako lidského tvora oplývajícího nadpozemskou krásou a až starodávnou elegantností.
Nedokázala si...teď už opravdu ne, představit pod ledovou kůží slabé lidské tělo se srdcem, které vydrží zhruba jen sedmdesát let. S tím vším, co o kouzelných bytostech věděla, to bylo zatraceně ubohé být člověkem.
Saana se usadila na jediné židli a křečovitě svírala dlaně k sobě. V hlavě jí bubnovalo tisíce otázek i možností, jak se z toho vykroutit...Nakonec dospěla k názoru, že všechny možnosti by zřejmě skončily jejich bolestivou smrtí. Ovšem některé, ačkoliv se zdály neuskutečnitelné, by vyjít mohly. Doposud, - ehm dokud to tedy Aili nepohnojila tím nejhorším způsobem, jakým mohla, když se nechala příliš rozzlobit (už dlouiho neviděla, aby ji něco tak rozhodilo, zatracenej Vivian!), nevěděli pánové nic.
Přeci jenom je zatím spíše bránili, než aby si je dali jako vydatnou snídani. Ale věřte upírům. Zbývá si vyslechnout snad konečně pravdivý příběh.
„jak si možná ještě pamatujete, Lady byla drzá a dravá ženská, která se nezastavila snad před ničím...“ Vivian si podrážděně odkašlal. Julian mu věnoval krátký přemýšlivý pohled a znovu promluvil:
„Aha, vlastně vůbec před ničím...použila lidskou a nevinnou oběť ke krutému obřadu, aby nabyla svých sil...A pak si našla nás...“ zasmušil se. Obě dívky se nadechly...
„Počkat...nějak to nechápu!“ Aili se do příběhu tak ponořila, že hodlala vědět každý detail.
„Jsou tam mezery...zkus to trochu detailněji....“ usmála se chladně Saana, které se vůbec nelíbilo, že by si ta bába zničeho nic našla skupinku upírů a čarodějů...Z rozmaru asi ne...
„Opravdu? Tak teda začneme po pořádku...Ale na oplátku nám vy dvě prozradíte, kdo vlastně jste a co děláte...popravdě a tentokrát bez všelijakých pohádek. Hmmm?“ zabručel Vivian a Saana hlasitě polkla. Aili vyschlo v krku. Nikomu nikdy neříkaly, co doopravdy dělají. Co všechno ví. Bylo to jako pomazat se krví před smečkou vyhladovělých lvů. A navíc, ony jim nikoho nepřeměnily!
„Nuže...Lady-“ upír procedil to jméno zkrze zuby jako nadávku „...použila mladého nevinného chlapce při krvavém obřadu..aby nabyla větších a hrozivějších sil. V té době byla její moc jen...nepatrná...nedovedla by si ani složitým kouzlem zamíchat vodu v hrnku. Nicméně její touha a temnota v duši jí dopomohly k získání dalších a dalších schopností. Čím silnější byla, tím méně se jí dalo ubránit.
Vydali jsme se tam toho kluka hledat..s pár přáteli...“.
„Proč?“ ozvaly se obě dívky současně. Upírovi i vlkodlaku se nebezpečně zaleskly oči
„Byl to Theonův bratr..“ hlesl Julian. To slovo byl. Bodalo jako led.
„nuže dál....“ narovnal se u okna Vivian. „Jak se dalo čekat, dostali jsme se jí do spárů. Příjemné to opravdu nebylo...“ blesklo mu v očích.
Dívkám zvonily v uších věty z nedávného nočního vyprávění - Vybrala si je jako pokusné králíky. Každému něco udělala. Někdo to nesl líp, někdo hůř..někdo to nepřežil...
„Když nás nechala na pokoji a omrzela se, zjistili jsem, že jsme schopni svá nová těla zvládat a naučit se používat jejich schopnosti.
Jiné bytosti, jiní tvorové. Důsledky její nenasytné a jedovaté povahy.
„Dokázali jsme si navzájem pomoci....Chris byl v té době jejím sluhou a učedníkem a pro nás naštěstí vůbec nesouhlasil s tím, co ta ježibaba provádí. Zběhl od ní, vedl nás a společně se nám povedlo ji přemoci a vyhnat.“
Podařilo se jim společně se jí postavit. Navíc, sami si vzájemně pomáhali překonat to, co jim provedla.
„Celou dobu nás má pod dohledem a učil nás smířit se s tím. Byl to hlavně on, kdo nám nejvíce pomohl. A Jason měl donedávna problém přijmout své tělo...nemohl se smířit s tím, jakou má kůži a že je jako zvíře...“
„Nakonec jsme našli Juliana...“ podíval se na jmenovaného a ten se ušklíbl.
„Byl jsem čerstvý vlkodlak. Své nynější přátele jsem poznal až ve společném vězení, kde nás spojovalo i společné prokletí.
Nikdo mě ze začátku nevedl, nikdo mi neřekl, co se děje...měl jsem chu´t se zoufalstvím vrhnout někam do propastí. Ale daleko od panství jsem nemohl. Teprve když přemohli Ladyinu moc...trochu to polevilo. Našli mě, někde v blátě a naprosto v háji...a měl jsem štěstí, že mě nalezli dřív, než lidi z města...“ šeptal poslední slova Julian a ve tváři výraz hrůzy při pomyšlení na minulost.
„Museli jsme mu pomoct...Byl takový malý roztomilý štěňátko!“ rozplýval se Vivian a Julian po něm prštil kalamář plný inkoustu. Vivian ho téměř nepostřehnutelně chytil a zamával s ním Julianovi před nosem. Dívky zalapaly po dechu.
„Takže...“ Julian přistoupil blíž a Saana se zaryla do křesla. Ve tváři výraz odhodlaného odmítání.V Julianových očích se snažila najít pochopení.
„Teď váš..příběh....“ zašeptal Vivian ta slova do právě se prodíravších paprsků skrz těžké závěsy. Aili se pokusila netopit v hrozivých očích a zadívala se do tváře své přítelkyně. Ta zavrtěla hlavou. Z Vivianova hrdla se prodralo jasné a chladné zavrčení. Aili sebou trhla a znovu se posila narovnat, ale její tělo jako by stále očekávalo útok. Vivian si toho všiml a stáhl svůj naštvaný škleb. Pokusil se natáhnout k ní ruku a posadit jí, ale Aili se přimkla blíže k židli, na které strnule seděla Saana.
„Nebylo jednoduché o tom vyprávět....ale splnili jsme vaše přání. Teď očekáváme splnění toho našeho...“
Saana se odevzdaně podívala nahoru do Ailiných očí...

„Hmmm, takhle to je!“ přestala Seija krčit nos nad nuceným lektvarem, vyskočila z postele a bylo jí jedno, že se ještě celá klepe. Theon se pokusil zabránit jí v tom, aby se vyhrabala z pokoje. Odstrčila ho a vyklouzla na chodbu.
„Ne! Prosím Seijo! Vyslechni mne! Copak jsem se jedinkrát pokusil ti ublížit?! Chápej že je to něco strašně křehkého! A když už jsou naše tajemnství odkrytá...Sakra kam to jdeš!“ nasupil se Theon, když se po jeho proslovu doprovázeného sladkým pohledem Seija pohrdavě otočila a pokračovala v rázování chodbou i ve zbytcích spodničky a něčeho, co mohly být krásné šaty. Snad hned tušila, kde její přítelkyně budou. Její smysly a pudy se mnohem více zaostřily a znásobily.
„Jsi stejná jako Julian! Neposloucháš!“ supěl za ní. Rozrazila dveře pracovny. Čtyři lidé...- tedy, dva lidé a dvě jakési příšerné bytosti, podle ní, sebou polekaně trhly.
„Tyyyy!!!!“ zapíchla prst do Juliana, až vyjekl. Zmerčila si ho přísným a hrozivým pohledem typu : To si ještě vypiješ! A otočila se ke svým kamarádkám.
„Takže,.... nechali Juliana aby ze mě udělal to, co jste viděly tam v lese! A málem vás nechali zabít desítky upírů! Normálně si nás tu přechovávali jako dezert na závěr plesu!“ vychrlila na ně.
Aili se vrhla ke kamarádce a prskla po Julianovi jako kočka, aby jí ustoupil z cesty.
„Tak to teda nebylo!“ bránil se vlkodlak.
„Hmm..a jak tedy?!..počkej, říkalas dezert?!“ zhrozila se Saana. Všechny tři dívky se podívaly tím nejvíce zhrzeným a pohrdavým pohledem, jaký dohromady svedly.
Vivian protočil oči v sloup a přistoupil blíž.
„velice..ale velice špatně jste to pochopily...“ začal pomalu.
„Pokoušeli jsme se vás tu zdržet co nejdéle, abychom..-“
„Abyste si z nás udělali zásoby na zimu!“ pískla Seija naštvaně.
„A vy jste si z nás udělaly objekty k pozorování!“ oponoval Vivian.
„Ne! Od začátku jsme tušili, co se z tebe stane, Seijo, a chtěli jsme zachránit jak tebe tak tvé kamarádky...!“ zahřměl Theon.
Seija si ho změřila nedůveřivým pohledem.Aili zrychleně lapala po dechu. Atmosféra v místnosti byla na bodu těsně před masovým vražděním. Saana se ze své židle ani nehnula. Její tep musel Vivianovu upířímu sluchu bouchat v uších jako znovy.
Theon se snažil tvářit vlídně, když se přiblížil k Seije.
„Ano...jenže tys mě neposlouchala...to co se z tebe stalo, Julian tu noc nevypil svůj lektvar, a snadno se rozruší - je to sakra přece jenom vlkodlak! Ani nečekal, že někdo z vás bude tu noc okolo panství..jenže jste tu začaly šmejdit! Takže je to hlavně tvoje vina, žes šla sama až sem!“ nevypadal ani tak naštvaně jako ustaraně.
„Je to naše práce! Neumíme nic jinýho než šmejdit, jak ty říkáš!“ vložila se do toho Aili, jinak by asi vybuchla. Podívala se nenápadně po Saaně a prstem schovaným za sukní ukázala směrem k jedné knížce, jež se válela v polici kousíček od ní. Historické památky a jejich temná tajemství...
„Vaše práce? Dělat adrenalinový sport?! Otravovat upíry a málem se nechat sežrat vlkodlakem a ostatními žíznivci?!“ vyskočil Julian.
„Ne! Pracujeme pro historický památkový ústav zabývající se záhadnými jevy na kulturně cenných místech!" vyskočila Saana a velice přesvědčivě začala rozprávět o jejich "práci".
"Poslali nás sem, abychom zjistili o tomhle místě co nejvíc! Jelikož se tohohle území všichni bojí, není o něm žádný historický zápis! Když o něm uvedeme co nejvíce informací, nepostaví tu sídliště! (při této poznámce všichni udiveně zvedli obočí, sídliště uprostřed lesa...) tohle chtějí udělat se všemi památkami, o kterých nemají zápisy. A většinou je to tím, že tam straší!" vychrlila ze sebe Saana vše, co mohla. Aili by ji najraději zulíbala radostí.
"Proto jsme v terénu my a proto musíme znát všechno o záhadných jevech a bytostech! Navíc jste se před námi sami prozradili, když jste bojovali s ostatními upíry na plese. Nebylo těžký se dovtípit, kdo jste! " dupla si Aili a podle Vivianova zdrceného pohledu poznala, že je mají na háku. Saana na ni dokonce pochvalně mrkla.
"Když o zámku něco uvedeme, a že má nějakou cenu, nechají ho na pokoji a vy se nebudete muset stěhovat někam do jeskyní! Zachraňujeme co se dá! Proto jsme se dostaly až sem a málem se nechaly sežrat jak říkáš.... “ doplnila ji zapáleně Seija.
"A trochu nám zkazilo plány to, že Seiju pokousal vlkodlak, Julian...doposud jsme se setkávaly hlavně s.......se zprávami o těch divokých, kteří se do lidské podoby téměř neměnili...a do poslední chvíle nám unikalo, kdo je." pokrčila rameny Aili.
Pánové chvíli tiše přemýšleli a nakonec souhlasně kývli. Ten spadlý šutr, ne-li hora musel být slyšet až na severní pól.
"Takže Julian nevypil nějaký lektvar...je to ten samý, co jste dali Seije?" zeptala se Saana.
Julian kývl: "Pomáhá mi zvládat své vášně a zvířecí pudy...a tentokrát jsem se neudržel díky svojí nedbalosti a díky tehdy velice zářícímu měsíci ...a napadl prvního, kterého jsem ucítil. A věřte mi, v mojí vlkodlačí podobě mi velice dobře voníte." zavrněl. Seija nakrčila nos a v příští vteřině zavrávorala.
„Řekli jste, že jí to tedy vyléčí! že jí to pomůže....Doufaly jsme..věřily jsme vám..tak proč to nezabralo?!“ chytla Aili Viviana za rozdrásanou košili.
„Jednoduše ho nevypila...“ otočil se po nejmladší vlkodlačici.
Seija na chvíli nedýchala.
„Vy jste to věděli!“dupla si ublíženě.
„A snažili jsme se tě tou nejšetrnější cestou alespoň napůl uzdravit. Co se stalo s tvým lektvarem?...“ podepřel ji Theon, když začala zase vrávorat.
„Převrhla jsem ho...“ zatvářila se nevinně. „Tak jsem si řekla, že to třeba bude i tak dobrý...“
"Nebude...." zamračil se Theon.
„Jsme tu s tebou...“ zašeptala Saana držíc slábnoucí kamarádku.
„Ano, a ještě dlouho budete...“ povzdechl si Julian.
Všechny tři se po sobě nechápavě podívaly. Vivian se sladce usmál:
„Naše tajemství se nesmí dostat přes hranice tohoto panství.... A naše tajemství jste teď vy....“