Hvězda naděje

jeee, začínám z toho dílu mít depresi....!!!!!
nějak se to moc zamotává a já se začínám ztrácet v její minulosti, budu potřebovat individuální vysvětlení, ty upírský osudy se mi zamotávají nějak moc!!!

rada ti to osobně vysvětlím

10. kapitola
Usnula jsem ve svém dětském pokoji, a probudilo mě až hlasité bouchání na vchodové dveře. Zvedla jsem se a šla ke dveřím. Se zívnutím jsem otevřela. Když v tu na mě někdo skočil, neudržela jsem se a spadla na zem. Byla to Tia. „Ahoj mam… ehm ségra jak se máš, přišli jsme tě navštívit!“ řekla nadšeně, při objímaní. Podívala jsem se ke dveřím, s kým přišla, stál tak Aki, Ville, Lauri, Pauli a Eero, toho jsem se přesně bála. Pomalu jsem se Tii pustila, nic jsem jí neřekla a šla do domu. Koukala na mě divně, pak se podívala na kluky, ti také koukali jak vyorané myši a pak šla za mnou. „Co jsem zase provedla!?“zeptala se mě tiše, když dorazila za mnou do kuchyně.
„Proč myslíš, že jsem se odstěhovala, kvůli mývalům, nebo molům anebo třeba kvůli smradlavým ponožkám Axela, ne bylo to kvůli klukům, abych je už neviděla, a ty je sem přitáhneš!“ můj hlas byl sice tichý, ale naštvání v něm bylo přece jen slyšet. Tia jen dusila smích, ale pak pochopila, jak se asi cítím a snažila se o vážný obličej, ale moc jí to nešlo. Vzdychla jsem a dál jsem připravovala nějaké ty zákusky, chuťovky, a pití. Pak jsem to za pomoci vysmáté Tii odnesla do obýváku, zmínka o Axelově čistotnosti jí vždy rozesmála. Sedla jsem si docela daleko od nich a zapálila si, nuceně jsem se usmívala, protože koukat na jednoho hajzla, druhého uculínka, Aki se právě snažil o okouzlující americký usměv, další podle Pauliho slov opičáka, Eero vždy nad věcí jen čekám, kdy dosáhne Nirvány, další byl potencionální zeť a moje šíleně vysmátá dcera, teda sestra.
„To je partička!“ zazoufám si pod vousy a hodně si potáhnu z cigarety. Odfouknu si, když někdo, zase zaklepe. Zvednu se a jdu otevřít, když jsem otevřela, nevěřila jsem vlastním očím.
„Mo.Mordrede!“vyjeknu a ustoupím ode dveří. On vejde a mile je usměje, divím se, že to jeho přetvařování mu nezmizelo za ty staletí.
„Dlouho jsme se neviděli zlato!“řekne a chce mě políbit, ale já jen uhnu.“Mě to nepřijde tak krátká doba, kdyby to bylo o něco déle, nestěžovala bych si!“řekla jsem sarkasticky a zkřížila jsem ruce na prsou. Mordred jen ukázal své sněhobílé zuby a vešel dovnitř. Šel do kuchyně. Běžela jsem za ním, chytila ho za ucho a odtáhla jsem ho do obýváku.
„Nejsi tady doma, tak se chovej jako na návštěvě!“a s těmito slovy jsem ho hodila na sedačku. „Vždy jsi byla takhle divoká, mohla bys mi nalít tvoje speciální víno, prosím!“řekl a usmál se.“Ne došlo!“odsekla jsem. „Tak dobře, seženu si ho sám!“zlostně se zasměje a podívá se na Tiu. V tu chvíli už je moje pěst, u něj na tváři, Mordred i celá sedačka sletěly dozadu. „Pako….debile….idiote!“řvala jsem na něj, pak jsem se otočila a šla do kuchyně. Všichni na mě koukali, jako kdybych se zbláznila, Mordred se jen usmál, řekl něco ve smyslu, že jsem hodně divoká, ale prý se mu to na mě líbí. Cestou jsem kopla do futer dveří a něco potichu zabrumlala a zapadla do kuchyně. Nalila jsem krev do sklenice na víno. Pak jsem ho donesla Mordredovy. Ten se stále smál, měla jsem sto chutí vylít mu to na hlavu. Když jsem si sedla tak se Mordred upoutat moji pozornost, stejně jako Ville i Aki.
V tu chvilku vešla do dveří Arina a koukala na nás jak na blázny. „Páni ségra, tady to vypadá, jako přehlídka bývalých kluků.“a začala se smát, mě už tak do smíchu nebylo, začala jsem se culit, ale spíše jsem se chtěla propadnout do země. „Mno jo člověk si nevybere!“řekla jsem s úsměvem a šla jsem jí objat. „Teď jsi mi pěkně zavařila!“řekla jsem jí přes zuby, když jsem jí objímala. „Promiň, ulítlo mi to!“omlouvala se mi. Kývla jsem na přijmutí omluvy. Otočila jsem se zpět k „návštěvě“ a usmála jsem se na ně.
Pak přišla i celá moje rodina, začala jsem se cítit lépe, protože jsem věděla, že tu ma svá ochranná křídla.
Kluci s kapely se začali bavit s Jackem a Axelem o stylu jejich hudby a o jejich textech. Bála jsem se, aby se nezačali prát, jak ta debata byla bouřlivá, Axel i Jack by jen přece kluky zabili jednou ránou. Nalila jsem pár dalších sklenic vína, až na Eera ten chtěl jen džus. Seděli jsme a povídali si, teda skoro až na mě neměla jsem náladu se bavit s nikým, byla jsem naštvaná na Tiu a na ty moje zhrzené milence zde v místnosti.
Šla jsem uklidit popelník a prázdné sklenice ze stolu, a když jsem procházela okolo Mordreda všimla jsem si, že se čím dál víc sune k Tie a Paulimu a div neslintá hlady. Rychle jsem ho chytila za ruku a s úsměvem jsem ho táhla do kuchyně, ten toho hned využil.
„Zlato nebuď tak hrrr počkej, až odejdou ne?!“ zakřičel na celý obývák, měla jsem sto chutí ho na místě roztrhat, ale řekla jsem si, že počkám až na zahradu. Došli jsme na zahradu a tam jsem ho jedním pohybem hodila k zadní brance.
„Vypadni!!“zakřičela jsem, v jeho očích byl jen posměch, bylo poznat, že se dobře baví.
Bála jsem se, co nastane Mordred byl znám svojí agresivitou a tím jak dokáže mučit lidi i upíry, sama jsem věděla jaké to je, když se rozzuří. Trochu jsem ustoupila, otočit se k němu zády bylo teď moc velký risk.
„Tak ty sis zase našla někoho, s kým bys chtěla být celý život!“ zasmál se Mordred, a pak se zadíval k domu „chceš, abych ho proměnil já, nebo to uděláš sama!?“.
V tu chvíli jsem přestala vnímat co se okolo děje, má pravdu v tom, že kdybych chtěla být s Akim celý život, musela bych ho pokousat, ale moje kousnutí není jako Mordredovo já jsem vyšší upír stejně jako celá moje rodina, pro Akiho by to bylo moc bolestné, tu bolest by nesnesl, spíše by zemřel hned na začátku proměny.
Klesla jsem na kolena, ta myšlenka mi trhala mé už tak černé a ztrouchnivělé srdce. Mordred se jen zasmál a zmizel, bůh ví kam. Chytila jsem se za kolena a začala jsem křičet nevím jak nahlas, ale za chvíli za mnou na zahradu vyběhli Arina a Lauri.
„Ségra….. El jsi v pohodě!“mluvila na mě tiše Arina a snažila se mě uklidnit.“Co ti ten blbec provedl, já mu takovou přišiju, že ho vlastní trenky nepoznají!“ ječel na celou zahradu Lauri a ukázal svůj bojový postoj, spíše to vypadal jak zakrslý králík. Zvedla jsem se a objala Arinu. „To bude dobry, my tě nedáme!“ prohlásila Arina a mrkla na mě. „To je jasný, že ne jen ať si něco zkusí a uvidím ten, ten……, jak se vlastně jmenuje?“řekl nejdříve nebojácně a pak trochu se studem Lauri , to už jsem se musela smát. Objala jsem Lauriho a pak jsme šli dovnitř. Tia zase seděla Paulimu na klínu a ožužlávali se. Když jsem vešla do obýváku tak Tia a Pauli přerušili svojí činnost a trochu zrudli.
Povzdychla jsem si, „kdyby ti bylo 15 tak bych vyváděla, ale abych tě vychovávala, tak na to myslím je trochu pozdě!“ a mrkla jsem na ní. Tia se jen začala hrozně smát, protože tohle jsem jí nikdy neřekla, jen čekala, kdy jí uvolním ze svých křídel.
Sedla jsem si vedle Eera a s fleku jsem se ho zeptala, zda má přítelkyni! Arina vtipně řekla, že mi asi ten zástup ctitelů nestačí. Začala jsem se jen smát a vysvětlila jsem, že jeho moc neznám a chci ho poznat, ale žádná neřest v tom není. Všichni se začali smát.
Povídali jsme si, až do dlouhých nočních hodin. Moje rodina pak jela domů až na Arinu tak řekla, že se mnou zůstane. Kluci a Tia u mě v baráku taky přespali jet domů za takové tmy je celkem nebezpečné, zvlášť když vím, že se v okolí potuluje jedno nenasytné monstrum.



já nic já nezmání upírek z finska (bohužel jen ve fantazii )

uaaa! nečekaná návštěva! Ten Mordred je teda prevít (chtěla jsem něco peprnějšího ale raději se krotím )to ti povim!
A popis jejího senzorování obýváku - hotovo!

...protože koukat na jednoho hajzla, druhého uculínka, Aki se právě snažil o okouzlující americký usměv, další podle Pauliho slov opičáka, Eero vždy nad věcí jen čekám, kdy dosáhne Nirvány, další byl potencionální zeť ...
No Nirvána! jupí!

...já mu takovou přišiju, že ho vlastní trenky nepoznají!“ ječel na celou zahradu Lauri a ukázal svůj bojový postoj, spíše to vypadalo jak zakrslý králík.
a trnecle jsou nej! A ten bojovej postoj bych teda chtěla vidět Myslíš že mi ho pan Ylonen předvede?

Celou noc jsem nespala, bála jsem se, aby se Mordred nevrátil a něco nikomu neprovedl. Šla jsem si sednout do kuchyně, když jsem si uvědomila, že v lednici je jen plazma a žádné jídlo. To by vypadalo, kdyby ráno kluci otevřeli lednici, jak bych to asi vysvětlila.
Rychle jsem se rozběhla do supermarketů ve městě a nakoupila, co bylo potřeba, začínaje chlebem a končeno kafem. Dotáhla jsem to domů a rychle rozdělila do skříní a pak jsem si lehla na sedačku a dělala, že spím. Myslela jsem, že to budu jen předstírat, ale pak jsem doopravdy usnula.
Ráno jsem otevřela oči a protáhla se a zívla. Když sem se podívala nahoru tak nade mnou stál Aki a pozoroval mě.
„ÁÁÁ!!“zakřičím a spadnu s pohovky. Aki se vyděsí a běží mě hned zvedat. „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, jsi v pohodě?“ řekne vyděšeně a zvedne mě. Kývnu hlavou a sednu si na sedačku. Aki si sedl vedle mě, podívala jsem se mu do očí. „Máš zajímavé oči, jako kdybys měla pokaždé jiné!“ řekne Aki a dá mi ruku na tvář.
„Fakt to není možný!“řekla jsem, ale věděla jsem sví, mívám zlatavý nebo levandulový anebo černý. Aki ke mně sklonil obličej, blíž a blíž pak jsem ucítila jeho rty na těch svých a začal mě líbat, nemohla jsem odolat.
„Ehm!“ozve se u schodů. Rychle jsem se od Akiho odtrhla, byla to Arina a Ville. Ville koukal, jako kdyby chtěl právě Akiho kopnout, do jistých partii. Potom dolů dolezli i ostatní, až teď jsem si všimla, že jsou kluci jen do půl těla oblečený, až na Pauliho ten se oblíkl. „Asi se pojedeme někam nasnídat!?“řekl Aki. „Ne to je v pohodě vezměte si, co chcete!“řekla jsem a ukázala do kuchyně. Kluci se hned vrhli na všechno, co tam bylo. Smála jsem se, tohle bylo horší jak bitevní pole. Předběhla jsem se a s pomocí Tii jsme jídlo odnesli na stůl. Kluci se na jídlo vrhli, jako kdyby právě absolvovali maratón na 1000km a ani jeden den nejedli. „Ach ta radost smrtelníků!“pomyslela jsem si a dál sledovala, jak kluci provádějí kraviny s jídlem. Aki se začal s Laurim prát o poslední kousek pečiva na stole. Vložila jsem se do toho. Ladně jsem se přes ně natáhla a housku sebrala a zakousla se do ní. Kluci koukali, jako kdybych jim ukradla lízátko, nebo rozdupala jejich oblíbené autíčko. Eero se začal smát.
„Njn je rozsoudí vždy žena!“prohlásil a hluboce se mi uklonil. To jsem se musela začít smát a vyprskla jsem housku s pusy, ta doletěla až na zeď a tam zůstala. Zrudla jsem a trochu jsem se skrčila, kluci se začali smát, ale pak Aki řekl, že oni dělají horší věci a tohle nebyla moje chyba. Kluci jen vážně kývli hlavou a uznali fakt. Vzala jsem si kafe a šla jsem si sednout na zahradu.
Sedla jsem si na lavičku a koukala na slunce, když v tu chvíli přišel Aki. Sedl si vedle mě. Koukla jsem se na něj, on se usmál, měla jsem hroznou chuť mu dát pusu ten jeho usměv je roztomilý, ale udržela jsem se.
„Co to bylo za chlápka ten hnědovlasý, jak tu byl?“ zeptal se mě Aki. Podívala jsem se do země „To byl Mordred, taková stinná stránka mé minulosti!“ řekla jsem smutně a podívala jsem se na slunce.
„Aha.“řekl Aki, myslela jsem, že začne říkat, jestli jsem s ním taky spala, ale on ne jen se na mě usmál a chytil mě za ruku.
„Kdyby ti něco udělal v minulosti nebo teď, tak mi řekni dobře?!“řekl Aki, a podíval se mi do očí, viděla jsem v jeho očích ustaranost a obavy. Kývla jsem hlavou, Aki sundal svojí ruku z mojí a podívala se taky do slunce. Pak se protáhl a ruku dal za mě a chytil mě za rameno. „Starý trik!“pomyslela jsem si a v duchu jsem se smála. Aki mě trochu přitáhl k sobě. Najednou mi bylo čím dál líp. Položila jsem hlavu na jeho rameno, to asi nečekal, protože zrudl jak rajče. ¨
Zavřela jsem oči, a po chvíli jsem usnula. Aki se stále držel a nepustil.
„Aki kde jsi!!“slyšela jsem někoho křičet. „Buď ticho ty blbe, usnula!“ zasyčel potichu Aki, byl to Lauri naše opička, chytil se za pusu a omluvně se usmál.
„Hele mi už jedeme, ale jak se dostaneš domů ty?“zeptal se Lauri potichu. Aki chvíli přemýšlel a pak usoudil, že by taky měl jet. Lehce mě zvedl a odnesl mě do domu. Arina řekla, ať mě položí na sedačku, že se o mě už postará. Aki a ostatní odjeli a já jsem spala snad ještě 5 hodin.
Probudila jsem se a hluboce se protáhla, Arina seděla v křesle a četla si Fausta, to je její oblíbená kniha. Když mě zaregistrovala, tak se usmála. Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Nalila jsem si trochu krve a trochu se napila, sice se mi to hnusilo, a já to ani moc nepotřebovala, ale pro mě je to jako voda pro lidi, nezbytná k životu i když pro mě ani ne piju jí tak jednou za měsíc. Poslední dobou čím dál častěji.
Arina mi řekla, že tady pro mě Aki nechal nějakou pozvánku na ples a prosí mě, abych šla s ním. Pak se přiznala, že jí pozval Lauri, a pak začalo vydírání, že beze mě nepůjde. Asi po půl hodině přemlouvání mě přesvědčila. Zavolala Laurimu a řekla, že mě donutila a že se sejdeme před klubem v 20 hodin. Pak něco Lauri řekl a Arina se zatvářila, jako kdyby se chtěla upálit. Zavěsila a podívala se na mě.
„Je to v společenském!“řekla a podívala se pohledem „zabij mě!“. „Ty sis to vymyslela tak si teď nestěžuj!“ řekla jsem uraženě, Arina řekla, že běží domů se připravit a že se sejdeme v půl před klubem. Šla jsem nahoru a napustila si vanu (i když sem upír neznamenám, že budu prase). Ležela jsem ve vaně snad 2 hodiny. Vylezla jsem a upravila jsem si vlasy a pak jsem šla vybrat šaty. Vybrala jsem si ty tmavě fialové a černé boty. Ty šaty byli uplé ale na konci měli každý pruh jiný, vypadalo to, jako kdyby se někdo roztrhal. Nalíčila jsem se, pak jsme s hrůzou zjistila, že je už půl deváté. Rozběhla jsem se k baru. Když jsem vyšla z uličky a šla kolem novinářů, každý si mě vyfotil.
„Promiňte, slečno to je jen pro zvané!“ řekl si pikolík před vchodem. Uraženě jsem mu ukázala pozvánku. Hluboce se uklonil „omluvte mé chování!“. Jen jsem se usmála a řekla, že to nevadí a že akorát dělá svou práci. Usmál se a kývl a otevřel mi dveře. Vešla jsem dovnitř, všechny oči se upřely na mě, Zrudla jsem a šla dál ke stolu s pitím. Objednala jsem si červené víno a lehce jsem si usrkla. V tom se u mě objevil Aki. Zářil štěstím. Myslel si, že nepřijdu. Omluvila jsem se, že jsem ztratila pojem o čase. Aki se jen usmál a objal mě a dal mi pusu na líčko. Nabídl mi ráně a odvedl mě k ostatní. Arina na sobě měla rudé šaty, velmi sexy protože byli kratší než ty moje a to je co říci!
Sedla jsem si ke stolu, ale hned tu byl nějaký mladík a ptal se Akiho, jestli si se mnou může zatancovat. Aki jen nerad kývl na souhlas. Tak jsem se zvedla a šla jsem tančit.
Když už se na mě vystřídal snad celý sál, šla jsem zpět na místo. Ujistila jsem, že to jsou kuřácké prostory a zapálila si cigaretu. Z hluboka jsem si oddechla. Uviděla jsem jak mě jde požádat o tanec další mladík, ale když Aki vyděl v jakém jsem stavu odpálkoval ho. Přišoupl se ke mně. „V pohodě, promiň, ale já moc netancuju!“omlouval se mi. Usmála jsem se a dala mu pusu na tvář, Aki se hned začal zase smát. Podívala jsem se na něj a rychle se zvedla. Vytáhla jsem ho na parket a začala s ním tancovat, Aki byl nervózní, pořád mi šlapal na nohy, ale po chvíli, mu to už šlo. Tancovali jsme dlouho a pak jsme si šli sednout zase ke stolu. Po chvíli ke mně přišel, nějaký pán, že se hraje soutěž KARAOKE a že soutěží všichni. Jen neochotně jsem šla.
Stála jsem na podiu. Začala hrát hudba, ale vůbec jsme jí neznala, šla jsem k tomu mladíkovy a zvolila jsem si svojí oblíbenou.
Hudba začala a můj hlas začal znít.

When the last eagle flies over the last crumbling mountain
And the last lion roars at the last dusty fountain
In the shadow of the forest though she may be old and worn
They will stare unbelieving at the last unicorn

When the first breath of winter through the flowers is icing
And you look to the north and a pale moon is rising
And it seems like all is dying and would leave the world to mourn
In the distance hear the laughter of the last unicorn

I´m alive, I´m alive

When the last moon is cast over the last star of morning
And the future has passed without even a last desperate warning
Then look into the sky where through the clouds a path is torn
Look and see her how she sparkles, it´s the last unicorn

I´m alive, I´m alive!

Když jsem dospívala, po sále bylo ticho, trochu jsem znervózněla, ale Lauri začal šíleně tleskat a jásat, a všichni se přidali. Sešla jsem dolů s podia a Lauri se začal chválit, jak umím zpívat a že si s ním dám někdy duet. Jen jsem se smála, byla jsem šťastná.
Aki ke mně přišel a objal mě. Soutěž jsem vyhrála, vyhrála jsem náhrdelník a plyšáka. Ten náhrdelník byl krásný, rudý kamen v něm zářil. Aki mi ho pověsil na krk. A já jsem mu dala plyšáka, že ho má ode mě. Aki se jen zasmál. Šla jsem se ven nadýchat vzduchu, Aki mi šel samozřejmě dělat bodyguarda.
Stála jsem venku, Aki mi dal ruku okolo boků a trochu si mě k sobě přitáhl. Neodolala jsem a opřela jsem se o něj. Aki zrudl. Schválně jsem se zatřásla, Aki si hned chtěl sundat sáčko, ale řekla jsem, že ho nechci, trochu se zarazil. Zajela jsem rukama pod sáčko a Akiho objala.
„Tohle mi stačí!“řekla jsem tiše. Aki se jen usmál a objal mě taky. Tiskla jsem se k němu. Byla to krása. Podívala jsem se mu do očí. Přiblížila jsem se k němu. Naše obličeje byli blíž a blíž. Ucítila jsem jeho dech na svých rtech, byl roztřesený, ačkoliv já taky. Jemně mi přejel svým rtem o můj. Zachvěla jsem se. Pak naše rty splynuly v jedny. Líbali jsme se dlouho, ani nevím, jako dlouho bylo to moc krásné na to, abych myslela na čas.
Večer mě Aki odvezl k sobě. Když jsme leželi v posteli, řekl mi, že na mě nechce tlačit. Jen jsem kývla a přitulila se k němu. To bylo poprvé, co někoho zajímalo, co vlastně chci.
„Je tohle snad začátek nového života?“pomyslela jsem „snad bude šťastný!?“. Myslela jsem si a pak jsem usnula na hrudi snad doposud nejvroucnější lásky.

Ráno jsem se probudila a rozhlédla jsem se okolo sebe. Když jsem vedle sebe uviděla Akiho tak jsem si oddychla. Bála jsem se, abych neudělala zase nějakou kravinu. Pomalu jsem se zvedla, našla jsem na křesle Akiho černou košili, tak jsem si jí oblíkla, protože být na balkóně jen ve spodním prádle by mohlo být velmi pohoršující. Šla na balkón no jo no ta moje ranní cigareta. Když jsem byla na balkóně, vzpomněla jsem si, že krabičku i zapalovač mám v kabelce. Byla jsem zvyklá na kalhoty, ale včera to bylo jiné, byl to krásný večer plný štěstí. Vešla jsem zpět na balkón a zapálila cigaretu. Helsinky vypadali tak klidně po ulicích se líně válela mlha, a jen srpeček slunce se ukázal na obzoru, ale i ten malinký kousek dokázal zahřát. Hleděla jsem do slunce, bylo krásné.
Nejednou někdo vyskočil na balkón. Cukla jsem sebou a ustoupila zpět, ale zakopla jsem o svou vlastní nohu. Spadla jsem na zadek. Byl to Ville, tohle není poprvé, co mi to udělal, ale za ta staletí jsem si odvykla. Ville stál nade mnou a usmíval se, ten jeho usměv jsou na mě krásné vzpomínky, ale i bolestné.
Pomohl mi vstát. Ukázala jsem mu ať je ticho, on jen ledabyle přikývl, podal mi nějakou tašku, bylo v něm mé oblečení, džíny, triko, mikina a spodní prádlo, ten zmetek byl u mě doma. Zašklebila jsem se. Ville ukázal na střechu. Kývla jsem a pak se odešla převléct. Sbalila jsem si šaty do tašky a vyšla na balkón. Ville už byl na střeše. Jedním ladným skokem jsem se dostala na střechu.
„Tak copa?“zeptala jsem se ho a k mému zoufalství jsem zjistila, že už nemám žádnou cigaretu. Ville jen pokrčil rameny a hodil po mě jednu novou a plnou krabičku.
„Nech si jí mam ještě dvě!“ řekl a šibalsky se usmál. Sice jsem na něho byla naštvaná, ale pořád byl docela podstatná část mého života. Sedla jsem si vedle něj a zapálila jsem si. Ville se na mě podíval, bylo to jako tehdy, když jsme seděli na zahradě na dece a povídali jsme si a smáli se.
„Opravdu ses zamilovala.“, řekl Ville ledabyle a pokračoval,“ je mi jasné, že to je pro tebe láska, ty jsi city nikdy nepředstírala, ale bolí mě, když vidím, kam to vede!“. Vyděšeně jsem na Villeho podívala. On jen kývl. V tu chvíli jsem se bála sama sebe, skočila bych dolů, kdybych nevěděla, že se mi nic nestane, že po mě dole zůstane jen velká díra a já si odejdu, jako kdyby se nic nestalo. Začala jsem se trochu třást. Ville má pravdu, kdyby se Aki dozvěděl, kdo jsem, byli by jen dvě možnosti, zabít ho, nebo ho proměnit. Ale i tak proměna není jen tak, jsem vyšší upír, nemůžu jen tak lidi proměňovat jako normální upír, je to složitější, mým kousnutím by asi zemřel nebo by se nic nestalo, nikdy nevíme, jak to zapůsobí. Hodně jsem si potáhla s cigarety. Zadržela jsem to v sobě a pak jsem z hluboka vydechla. Ville mě chytil kolem pasu. Usmála jsem se, sice jsem se bála, co by mohlo nastat, ale doufala jsem, že to tak daleko nedojde.
„Ne tohle se už moc nesmí to tak pokračovat, kdybych mu něco provedla tak ani nevím nezvládla bych to a pokusila bych si ukončit svůj nekonečný život, šlo by to těžce, ale nějak bych to udělala.
Ville se začal smát. Podívala jsem se na něj. On se zatvářil, způsobem nebij mě. Začala jsem se také smát, Ville ví, že někdy až moc myslím na budoucnost, no když jste upír ani nic jiného na práci nemáte. Ville začal dělat ksichtíky, aby mě rozveselil, tohle vidět a nesmát se je nemožné. Začala jsem se hrozně smát, bylo to hrozny a taky mě ten zmetek začal lechtat. Tak teď už jsem myslela, že mu jednu natáhnu.
V tom se před námi objevila postava v černé kápi. Naskočila jsem a spadla Villemu do klína. Ten mě ochranářsky chytil a z hrudy se mu ozvalo hluboké navrčení. Ta tajemná postava se jen přikrčila a uklonila. Ville svoje sevření povolil a pomalu se se mnou zvedl. Pak mě položil na zem, a napřímil se. Postava se napřímila také a sundala kapuci kápě. Až po tom co jí sundala, jsem poznala svého dlouholetého kamaráda. „Yuri, pane bože to jsou leta, co jsem tě neviděla!“Zakřičela jsem a rozběhla se k němu a silně ho objala. Yuri se usmíval a objal mě také. Za námi si Ville důležitě odkašlal, abychom si uvědomili, že je tu také. Pustila jsem ho a prohlížela jsem si Yuriho od hlavy až k patě. Vůbec se nezměnil, jen mu narostly vlasy. Usmíval se a koukal na mě. Pak se podíval na Villeho a jen kývl hlavou, vím, že ty dva se nemají á v lásce. „Viktore, dlouho jsem tě neviděl, jak jde kariera, ty milovníku!“řekl a šibalsky na něj mrkl. Viktor se začal nafukovat, bylo mi jasné že po sobě vystartují. „Nechte toho sakra nebo vás srovnám já!“zabručela jsem. Yuri se jen zasmál a Viktor splaskl. Pak mi podal Yuri nějaké psaní.
Otevřela jsem a zjistila, že se zase koná schůze „Rady sedmy ohňů“. „A jéjé copa se zase stalo?!“pomyslela jsem si. Yuri si sedl a koukal po mojí krabičce cigaret. Pak zase na mě. Kývla jsem, na to aby si jednu vzal. Zapálil si a vychutnával každičký potah.
Sedla jsem si vedle něj a koukala na něj. Byla jsem ráda, že ho konečně vidím, vždy byl pro mě něco jako bratr.
„Jak se má Marion?“zeptala jsem se ho. Podíval se na mě divně, protože věděl, že se moc v lásce nemáme. „Ale jde to, narodilo se nám malý.“řekl ledabyle a dál to raději nerozváděl.
Nikdy jsem nesouhlasila s tím, že si jí vezme, Marion je hrozně namyšlená. Bála jsem se, aby i Yuri nezměnil. „Nezajdeme si na drink?“řekla jsem. Yuri se jen usmál a ukázal na svůj plášť. Smála jsem se. Ano na to tohle vždy zapomínám. Podívala jsem se na Villeho. Ten se zděsil. Doufal, že to vážně nemyslím. Usmála jsem se, a pak jsem přísně prstem ukázala dolů. Ville si jen vzdychl a zmizel. Po chvíli se objevil a v ruce držel kalhoty, triko a boty. Yuri se oblékl. A seskočili jsme dolů na balkón do Villeho pokoje.
Právě včas protože někdo klepal na dveře. Ville se lehce rozcuchal, aby to vypadalo, že ho probudili a šel otevřít. Přede dveřmi stál Aki a Eero. Koukali na mě docela podivně. Ani se nedivím, právě jsem se s Yurim pošťuchovala. Začala jsem se smát jak blázen. Yuri se začal tvářit jako svatoušek. Pak mě zase začal lochtat, nemohla jsem se smíchem přestat a pak jsem utekla. Proklouzla jsem okolo Akiho a ten se tvářil jako štěně. Yuri se vyřítil za mnou. Utíkala jsem seč mohla, ale na konci chodby mě stejně dohonil. Chytil mě okolo pasu a pak jsi mě přehodil přes rameno a odnášel mě dolů. Aki se zděšeně podíval na Villeho ten se jen zašklebil a zavřel dveře od pokoje a vydal se s námi na snídani. Kluci za ním rozběhli.
Když mě Yuri nesl jídelnou, všichni samozřejmě koukali jak na blázny. Yuri mě posadil k baru a sedl si vedle mě. Praštila jsem ho do hrudi a dělala uraženou. Yuri mávnul na barmana a objednal víno. Samozřejmě červené.
Pak jsme si dlouho povídali. Kluci mezitím přišli dolů. Aki na mě koukal, jak se směju a vypadal, jako kdyby se mu zhroutil svět. Ville si jen vzdychl.
„Aki to je její brácha!“řekl ledabyle. Aki se na chvíli zarazil a pak se zase začal smát. Yuri a já jsme mezitím vypili skleničku vína. Yuri mi povídal o své práci posla „Rady sedmi ohňů“.
Podívala jsem se na Villeho a spol. Eero se nějak nebavil, koukal na svojí snídani a vypadal zamyšleně. Ville se jako vždy bavil s Laurim o písních a dalších věcech, vedle něho seděla Arina a jedla salát. Pauli a Tia měli oči jen pro sebe. A Aki ten mě ani na chvíli nepřestal sledovat. Přišlo mi to, jako kdybys myslel, že ho snad podvádím, ale smál se tak jsem si jistá nebyla.
„Yuri pojď si sednout k nim.“řekla jsem a hodila jsem hlavu ke stolu. Yuri si jen oddych a seskočil s barové židličky. Šli jsme ke stolu, kde seděli kluci. Když v tom jsem si všimla postavy u baru, co kouřila doutník. Byl to Ševalie poskok Mordreda. Zastavila jsem se a podívala jsem se na něj. Přistoupil ke mně a hluboce se uklonil.
„Slečno Daleová jménem Pana Mariuse vás mám přivést do jeho sídla!“řekl, znělo to jako rozkaz. Přimhouřila jsem oči, nemám rozkazy ráda. “Pan Marius…takového neznám..aha vy myslíte tu proradnou podobu netopýra, že ano?“ řekla jsem a zkřížila jsem ruce na prsou.
Ševalie se zamračil, k jeho pánovi měla být vždy vyjádřena jen a jen úcta. Chytil mě surově za ruku. Chtěla mi ukázat, že mě musí přivést za každou cenu. Yuri i Ville po něm chtěli vystartovat, ale já jsem zvedla ruku. A uklidnila je. Koukala jsem ševaliemu do očí. Pak jsem mu jedním rychlím pohybem skřívala ruku a donutila ho kleknout.
„TY NEVÍŠ JAK SE KE MNĚ MÁŠ CHOVAT, COPA NEVÍŠ, KDO JÁ JSEM!!“zakřičela jsem a ruku nu zmáčkla. Zasyčel bolestí. Moje oči zčernaly a pak zase nabrali barvu fialek. Pustila jsem mu ruku. Ševalie pořád klečel a klaněl se mi a omlouval. Po chvíli se mi podíval do očí. Pohybem hlavy jsem mu dovolila vstát. Pořád měl hlavu skloněnou na ukázku své ostudy.
„Pojď!“řekla jsem mu a šla nahoru k pokojům,“ přines mi šaty!“. Pokračovala jsem nahoru a ševalie se vrátil do auta pro balík se šaty a botami. V pokoji jsem se upravila, vlasy vyčesala nahoru a oblékla si krvavě rudé šaty a boty. Nebyli dlouhé, jen nad kolena. Namalovala jsem si kouřově oči a pusu rudě. Na krku se mi kýval Juliin medailon. Vyšla jsem z pokoje a dole v hale ne mne čekal Mordredův sluha. Kluci, Arina a Tia na mne koukali. Nevěřili, že jsem to já.
Arina šla ke mně. „Tohle není dobrý nápad ven sebou aspoň Yuriho nebo Viktora!“řekla a chytila mě za ruku. Podívala jsem se na ní a její ruku setřásla dolů.
„Starej se o své problémy ne o ty mé!“řekla jsem tvrdě „ kdybych se nevrátila, postarej se o ní!“ podívala jsem se na Tiu. Pak jsem si z krku sundala medailon a dala ho Arině do ruky. Ona se na mě podívala hrozně vyděšeně. Byla jsem si jistá, že se nevrátím. Tie došlo co se děje. Dala jsem se směrem k autu, když v tom mě někdo chytil zezadu a pevně stiskl. Byla to Tia!
„Mami nedělej to!“šeptla se slzami v očích. Stiskla mě pevněji, Vyprostila jsem se z jejího sevření. A udělala jsem to jediné, co jsem v životě nikdy udělat nechtěla. Dala jsem jí facku. Tia se chytila za tvář a plakala.
„NEJSEM TVOJE MATKA A NIKDY NEBUDU, JSI JAK ROZMAZLENÝ FRACEK, NEPAZŘÍŠ MEZI NÁS A NIKDY NEBUDEŠ, TAK SE VRAŤ K TĚM, KE KTERÝM PATŘÍŠ!“ zakřičela jsem a otočila a odešla. Chtěla jsem si za to nafackovat, ale pro ní bude lepší když se s upíry už nebude stýkat. Nasedla jsem do auta a podívala se na Arinu, byla vyděšená, ale chápala mé rozhodnutí. Tia stála na místě a brečela. Její rty se chvěly a řekli jedno slovo, slovo, které u mě způsobilo větší ránu na duši než jakákoliv jiná rána.
Řekla,“ mám tě ráda, mami!“a pak klesla na kolena. Moje srdce říkala, ať běžím za ní a obejmu jí, ale hlava říkala ne. Auto se rozjelo a mířilo pořád dál a dál od mé minulosti a pořád blíž a blíž mému konci.



hihihi