Pravda bolí

Autor: Karoliina
Žánr: Drama/slash/erotika
Hodnocení: 15+
Párování: Vivian - Theon
Shrnutí: Tampere je svým způsobem malé město a některé vztahy mezi lidmi v něm by měly zůstat utajeny.
A/N: Tento příběh je čistá fikce.

"Kluci..?" pípl Juliánek, když viděl, co se v pokoji děje.
"Co je?" zabručel nevrle Vivian. "A jdeš brzo."
"Promiň, nenapadlo mě, že to bude vadit.." omluvil se Juliánek, který se ještě pořádně nevzpamatoval ze šoku. Na stole ležely tři hromádky bílého prášku a Theon se právě skláněl k jedné z nich.
"Mám jít?" špitl Juke. Theon se narovnal, skelnýma očima si Juliánka prohlédl a opřel se o opěradlo gauče. Juke na něj nevěřícně zíral a nevěděl, co si má myslet.
"Ne", řekl bez zájmu Vivian a sklonil se ke druhé hromádce. Juliánek se nesměle posadil na gauč vedle Theona a pozoroval Viviana, jak vdechuje prášek. Ten si utřel nos, narovnal se a pokynul Juliánkovi ke stolu.
"Dej si."
Juke si ho podezřívavě prohlédl.
"Kdy přijdou kluci?"
Vivian se podíval na hodinky.
"Asi za dvacet minut."
"Mě nasrala mladá", zabručel Juliánek ve snaze zamluvit pobídku k fetování a usadil se. "Že prej se jí nevěnuju. Tak jak se jí mám asi věnovat, když hraju v kapele, prokristapána!"
Vivian mu podal cigaretu.
"Na."
Juke ji vzal do ruky.
"Viivi.. Já to nikdy nezkoušel.." špitl Juliánek.
"Všechno je někdy poprvé", řekl Vivian a zapálil si sám.
Juke strčil cigaretu do úst a vzal od Viviana zapalovač.
"Ženský jsou děvky", vložil se do debaty Theon.
"Jo", přitakal Vivian.
"No jo, ale já s ní chci bejt. Když už nic, tak kvůli sexu." Odpověděl Juliánek a zapálil cigaretu. Mírně natáhl a rozkašlal se.
"To bude dobrý", houkl Vivian. "Ty vole, kvůli sexu.. Tady ti na každým druhým rohu stojí štětka."
"Teda šukat za prachy se mi nechce", ušklíbl se Juliánek.
"Fanynky.." navrhl Theon.
"Vole, seš pedofil?" Vivian se skoro zakuckal.
"Vidiš. Si ho budu honit sám, ne?" houkl Juliánek. Na to, že kouří, víceméně zapomněl a zdálo se, že si s cigaretou bude rozumět. "Jak to vůbec děláte vy?" zeptal se pak a podíval se na Theona. Theon zvedl hlavu a podíval se na Viviana.
"Tak se dívej", řekl Vivian a zvedl se z křesla. Došel k Theonovi, obkročmo si mu sedl na klín a začal ho vášnivě líbat. Juliánek nevěřil svým očím. Vivian Theona oběma rukama držel za hlavu, Theon ho chytil za zadek a přitáhl si ho ještě blíž k sobě. Zajížděl Vivianovi rukama pod tričko a netrvalo dlouho a triko mu stáhl. Během chvíle udělal Vivian totéž s Theonovým tričkem a podíval se na Juliánka, který seděl kousek od nich a jen na ně zíral s otevřenou pusou. Vivian se zaculil, olízl si rty a jal se věnovat zase Theonovi. Ten mezitím začal líbat Vivianův krk a rozepínat mu pásek u kalhot. Vivian jen sténal, protože Theon znal jeho tělo dokonale a věděl přesně, kam sáhnout. Theon mu stáhl kalhoty pod zadek a začal si hrát s lemem jeho černých trenýrek, zatímco se jeho rty přesunuly k Vivianově bradavce. Vivian se kousl do rtu. Přitahoval si Theonovu hlavu blíž k tělu a nahlas sténal. Úplně zapomněl na to, že se na ně dívá Juke. Teď patřil Theonovým rukám a rtům. A ani u toho se nezdálo, že by mu Juliánkova přítomnost nějak překážela. Vzal Viviana za boky a stáhl ho na gauč, jen tak tak stihl Juliánek uskočit. Vivian si lehl na záda, Theon se sklonil nad ním a začal ho zase líbat na rty. Vivian mu rozepl pásek a stáhl kalhoty. Pak nadzvedl boky, aby mohl Theon stáhnout kalhoty jemu a během chvilky byli oba kluci jen v trenýrkách. Theon pomalu začal stahovat prádlo Vivianovi. Ten mu pomohl a Theon se posunul nad jeho břicho a začal ho líbat tam. Vivian jen sténal. Theon se posouval stále níž, k pupíku, podbřišku, okraji ochlupení.. Pak se posunul ještě níž a začal se věnovat vnitřní straně Vivianových stehen. Nejdřív je líbal, čím dál tím intenzivněji, a pak odhrnul rty a začal Viviana kousat.
"Ah!" vykřikl Vivian slastí a zaryl nehty do gauče. Ležel tam se zvrácenou hlavou, usmíval se a olizoval si rty.
"Dobrý, to stačí, už je mi to jasný!!" zvolal Juliánek, kterého probral až Vivianův výkřik. Ani jeden z kluků ho nevnímal, ale v tu chvíli se otevřely dveře bytu a vstoupil zbytek skupiny.
"Kurva, Viivi, mě vždycky dostane, jakej ty seš kus!" podotkl uznale Christian, když uviděl na gauči ležícího nahého Viviana, sklonil se k němu a políbil ho. Když se chtěl narovnat, Vivian si jeho hlavu přitáhl znovu a vášnivý polibek mu vrátil.
"Hele je, hrdličky. Jdem kalit, vole", přerušil je Jason, plácl Christiana po zadku a usadil se do křesla, kde předtím seděl Vivian.
"Kde máte zbytek?" zeptal se Sammy, když si všiml hromádky na stole.
"Viivi to má v kabelce", odpověděl Theon soukající se do kalhot a ukázal ke křeslu. Jason z pod sebe vytáhl Vivianovu tašku, pohrabal se v ní a vytáhl malý igelitový sáček.
"Nádhera", usmál se na svůj nález.
"Pičo, dej to sem, jdem na to", skočil po sáčku Sammy a začal ho otvírat a dělat na připraveném tácku na stole další hromádky. Hned se pustil do jedné z nich.
"Je to dobrý?" zeptal se Christian, když ho Vivian pustil.
"Jo, jde to", kývl Theon.
Juliánek jen tiše sledoval ostatní kluky z kapely. Takhle je ještě neznal.. Najednou se mu zatmělo před očima a skácel se bezvládně na zem. Všichni kluci ztuhli a na pár vteřin zavládlo hrobové ticho.
"Kurva.." prolomil ticho jako první Christian.

Proboha.. Jak jsem na to mohl zapomenout.. Jsem já to debil.. Au..
Juke ležel v posteli a díval se nad sebe. Seshora i ze stran na něj svítila neosobní bílá barva nemocničního pokoje. Měl na sobě jen tričko a trenýrky a bolela ho hlava. Ještě chvíli se díval nad sebe a uvažoval nad svojí hloupostí a pak se otevřely dveře do pokoje.
"Ty kokote, nemohl jsi něco říct?" zeptal se Theon místo pozdravu.
"Taky tě rád vidím", houkl Juke uraženě. Nebylo mu nejlíp a krom toho z pozice oběti vlastního zdravotního stavu byly výčitky to poslední, co chtěl slyšet.
"Jak ti je?" zeptal se Vivian smířlivě.
"Blbě.." vzdychl Juke.
Vivian se posadil vedle Juliánka na postel a pohladil ho po vlasech.
"Já nevím, najednou jsem si to prostě neuvědomil..", pokrčil rameny Juliánek. "A.. Já nevím.. Jsem vůl.."
"No.. Tak hlavně že jsi OK", řekl Theon a sedl si vedle Viviana.
Do pokoje vstoupil doktor.
"Můžu vás, pánové, poprosit, abyste opustili pokoj? Chtěl bych s panem Drainem promluvit o jeho zdravotním stavu."
Theon a Vivian jen pokrčili rameny a zvedli se, ale Juliánek je zadržel.
"Ne, ať zůstanou tady, doktore. Já chci, aby to slyšeli taky."
Lékař si Theona s Vivianem podezřívavě prohlédl a po chvilce váhání souhlasil. Kluci si sedli na židličky ke stolku.
"Předpokládám, že vám řekli, že Anoderen se nesnáší s nikotinem.."
Juliánek jen nesměle kývl.
"Nicméně", pokračoval lékař "reakce organismu na nikotin byla několikanásobně zesílena stresem. Nezažil jste bezprostředně před cigaretou nebo po ní nějaký šok? Něco, co vás vyvedlo z rovnováhy?"
Juliánek se kousl do rtu. Podíval se s obavami na Theona s Vivianem, kteří se podívali jeden na druhého a sklopili hlavy. Juke se taky podíval na vteřinu dolů a pak pokýval hlavou.
"Ano", pípl.
Lékař pochopil souvislost mezi Juliánkovou návštěvou a jeho zdravotním stavem a podíval se na Theona s Vivianem.
"Pánové, jestli má zdravostí stav pana Draina souvislost s vámi nebo vaší přítomností, myslím, že byste opravdu měli opustit pokoj."
Vivian lehce kývl hlavou a oba kluci se zvedli a opustili pokoj. Když se zavřely dveře, podíval se doktor na Juliánka.
"Možná byste mi mohl říct o svém prožitku víc..", vyzval ho. Ten se jen podíval dolů a začervenal se.
"Já.. Já.." Juliánek se poškrábal na hlavě. "Já nevím, jak začít.."
"Souvisí váš šok s vašimi přáteli, co tu byli?" snažil se mu pomoci doktor.
Juliánek kývl.
"Šokovalo vás jejich chování k vám, nebo k sobě navzájem?" pokračoval lékař.
"Já.. Jsem byl u toho, jak.." začal Juliánek. "Oni kluci spolu chodí.. A.. Já viděl, jak.."
"Viděl jste je při pohlavním styku?" zeptal se lékař.
Juliánek kývl hlavou.
"A to vás rozhodilo.."
Juke opět kývl.
"Chápu vaše rozčarování, ale musím vám připomenout, že to je naprosto normální věc, i mezi lidmi stejného pohlaví. I když je někdy těžké to tak brát."
Juliánek zase kývl hlavou na znamení, že chápe.
Doktor se pohrabal v papírech a vytáhl výsledky Juliánkových testů.
"Zdá se, že teď jste v pořádku. Ale šetřete se a pokuste se vyvarovat podobných situací. Můžete se obléct a jít."
Juliánek poděkoval, doktor vstal a odešel ke dveřím. Venku stojící Theon a Vivian se na něj podívali s obavami z toho, co řekne. Theon chytil Viviana za ruku.
"Pánové, měli byste vědět, že jsou věci, které byť jsou přirozené, v naší společnosti nejsou ještě plně tolerovány, takže byste si měli dávat pozor, aby se děly v soukromí", řekl lékař, když vyšel ze dveří. Vivian zčervenal a sklopil hlavu.
"Nenapadlo nás to a nebyli jsme střízliví.. Dáme si na to příště pozor.." řekl omluvně Theon.
"Měli byste. Vašemu kamarádovi to způsobilo dost vážný šok, který výrazně zhoršil reakci, kterou mu způsobil nikotin."
"Nevěděli jsme to, doktore", řekl Vivian. "Vůbec jsme nevěděli, že bere léky. Vždycky vypadal zdravě.."
"Anoderen jsou silná antidepresiva, která se nesnesou s nemalým množstvím drog, včetně nikotinu", vysvětlil mu doktor. "Výrazně zvýší tlak, a pokud ten je už primárně zvýšen stresem, tělo to neunese a pacient omdlí. Váš přítel měl velké štěstí, protože jeho tlak vyletěl do téměř neúnosné výšky, a pokud by se zvýšil ještě víc, mohl zemřít."
Vivian se zachvěl a podíval se na zem.
"Dobře.." kývl Theon. "Můžeme jít dovnitř?"
Doktor kývl hlavou a odešel.
Vivian se ustrašeně podíval na Theona.
"Bude v pohodě", řekl konejšivě Theon, pohladil Viviana po tváři a jemně ho políbil. Vivian jen mlčky pokýval hlavou a otevřel dveře do pokoje.
Kluci vstoupili a Juliánek se zrovna oblékal. Nikdy mu nevadilo převlékat se před ostatními, ale teď ztuhl. Před Theonem a Vivianem si už nepřipadal v bezpečí.
"Kluci.. Mohli byste počkat, než se oblíknu?" špitl nejistě.
Theon s Vivianem se zarazili.
"Jo.. Jasně.." řekl pak Theon a společně s Vivianem opustil pokoj. Juliánek počkal, než se zavřou dveře, a teprv pak pokračoval v převlékání.
Venku kluci chvilku stáli beze slova. Pak Vivian Theona objal a opřel mu hlavu o rameno. Theon ho objal taky a jednou rukou ho hladil po vlasech.
"To bude dobrý, zlato.. On bude zas v pohodě.." řekl Theon, ale z jeho hlasu Vivian cítil, že si tím sám není úplně jistý.
Vivian jen trochu pokýval hlavou a Theon ho lehce políbil do vlasů. V tu chvíli otevřel dveře Juliánek. Zarazil se, když kluky viděl, ale pak se osmělil a řekl: "Můžeme jít.."

Několik dalších dní se Juliánek ještě zotavoval, než se mu začalo chtít přijít na zkoušku. Theon a Vivian se drželi zpátky a snažili se moc nedotýkat v Juliánkově přítomnosti. Zato Juke na to nemohl zapomenout a pořád ty dva pozoroval. A čím víc je pozoroval, čím víc si od sebe drželi odstup, tím bylo to zřetelnější z jejich gest, z jejich pohledů. Tím víc bylo vidět, jak po sobě touží.

Dny plynuly a blížilo se turné po Evropě, které Juliánek očekával s obavami. Ne už kvůli svému zdraví, ale spíš proto, že mu bylo jasné, že se kluci nevydrží hlídat tři týdny v kuse. A znova je vidět nechtěl..

Nadešel den odjezdu. Všichni naskákali do autobusu a ten vyrazil na cestu. Než vyjeli z Finska, všechno probíhalo celkem v pořádku, ale dusno mezi Juliánkem a Theonem s Vivianem bylo znát. Kluci hráli karty nebo seděli před televizí a hráli hry na Playstationu. Juliánek se pořád nemohl ubránit pozorováním těch dvou. Najednou viděl drobnosti, kterým by ho v životě nenapadlo věnovat pozornost. Když spolu kluci hráli na konzoli, seděli k sobě blíž, než by seděli přátelé, když stáli u benzinky a pili kafe, pořád se některou částí těla navzájem dotýkali. Erotické napětí mezi nimi bylo víc než vidět, ale snažili se krotit aspoň v otevřených projevech vášně.

Zlom nastal, když autobus najel na trajekt a kluci vystoupili na palubu. Všichni si dali drink v jednom z barů a za chvilku se Theon s Vivianem odebrali na záchod. Když vstoupili, všimli si dvou mladíků stojících u mušlí. Podívali se na sebe a oba usoudili, že by nebylo vhodné, aby hned oba zapadli do jedné kabinky, a tak se Vivian přesunul k umývadlu a začal si soustředěně mýt ruce, zatímco Theon se způsobně postavil k jedné z mušlí a rozepl poklopec. Podíval se na obě strany, znaleckým pohledem zhodnotil náčiní ostatních a sebevědomě se uchichtl. Mladíci vedle něj se zaměřili na pravděpodobný důvod jeho sebevědomí, ušklíbli se, zapli kalhoty a uraženě odešli. Minuli šklebícího se Viviana u umývadla a zabouchli za sebou dveře. Vivian se podíval na Theona se svůdným úsměvem.
"Miluju tě", zašeptal Vivian a vášnivě Theona políbil. Ten mu zajel prsty pod tričko a Vivian ho v tu chvíli strčil do nejbližší kabinky a zabouchl za nimi dveře. Theon Viviana vzal a opřel ho o stěnu, stále za vášnivého líbání. Vivian se hrabal v Theonových vlasech a ten držel Viviana za pas a hrál si s faldíky na jeho bocích. Pomalu opustil jeho rty a sunul se pomalu níž na krk. Jemně ho kousal a Vivian jen tiše sténal. Theon si pak klekl, vyhrnul Vivianovi tričko a začal ho líbat kolem pupíku a na podbřišku. Pomalu mu rozepnul pásek a poklopec. Jemně mu trochu stáhl okraj trenýrek a vášnivě ho líbal ještě níž. Vivian pořád tichounce sténal. Theon mu stáhl kalhoty a trenýrky a začal ho líbat v tříslech. Vivian se kousl do rtu, a kdyby mohl, zaryl by prsty do dlaždiček. Theon přidával a Vivian dýchal čím dál tím rychleji. Vivianovi se podlamovala kolena. Theon ho vzrušoval tak, že se jen stěží dokázal ovládat. Ret držel skousnutý čím dál tím víc a za chvilku se mu v koutku objevila kapička krve. Theon pořád přidával. Ale ve chvíli, kdy ucítil na stehně Theonovy zuby, se Vivian neudržel a hlasitě zasténal.
"Ah!" rozlehlo se po záchodcích. V tu chvíli se otevřely dveře kabinky a v nich stáli tři bouchači, kteří evidentně museli mít problém dokončit základní školu.
"Ty krááávo", zachechtal se jeden z nich, když uviděl Viviana opřeného o zeď a sténajícího a u jeho rozkroku skloněnou blonďatou hlavu. Už chtěl zavřít dveře, když Theon zvedl hlavu. Smějící se chlápek už dovíral dveře, když ho jeden ze za ním stojících kumpánů zarazil.
"Ty vole, buzny!!" zařval najednou. První z nich se znovu podíval, a když zjistil, že postava klečící před Vivianem nebyla slečna, ale kluk, zrudl vztekem a nenávistí.
"Zkurvený buzeranti!" zařval. Chytil Theona za rameno a vytáhl ho ven, zatímco druhý udělal totéž s Vivianem. Oba kluky najednou strčili hrubě proti zdi naproti. Vivian se rychle vzpamatoval z nárazu a pokusil se aspoň zapnout si kalhoty, ale zabránila mu v tom pěst, která přistála na jeho tváři. Cítil, jako by mu útočník vyrazil dva zuby a možná víc. Zamotala se mu hlava. Snažil se narovnat, ale v tu chvíli ucítil další ránu, tentokrát do břicha. Instinktivně se sklonil, ale útočník ho vzal za rameno a přirazil zpět ke zdi. Pak Vivian ucítil ten nejhorší náraz- útočník ho špičkou boty kopl mezi nohy a zasáhl nejcitlivější místo. Vivian jen zaúpěl a svezl se k zemi. Mezitím Theon dostával do těla dost podobně. Jedna rána do obličeje za druhou a jen slyšel řev "Já ti ten kurevskej ksicht rozmlátim na sračky, buzerante!!"
Za pár minut útočníci usoudili, že "ty bukvice už maj dost", a odešli. Theon se za pár minut jakž takž probral a otevřel oči. Nikdo kolem nich nebyl.
"Viivi", vydechl Theon. Vivian jen vzdychl.
"Žiju", zasípal.
Theon se s námahou zvedl a opřel se o stěnu. Za chvilku se pomalu zvedl i Vivian. Chvilku tam stáli vedle sebe.
"Jak ti je?" zeptal se Theon po chvilce.
"Pičo, chybí mi dva zuby a pták", zasípal Vivian. Theon se bezděčně podíval dolů, ale přes trenýrky nebylo nic vidět. Vivian si pomalu a za přiškrceného vzdychání oblékl kalhoty a stáhl tričko. Pomalu se odpotácel k umývadlům a Theon za ním. Oba si umyli obličej a ruce. Theon se opřel o umyvadlo.
"Tak co.. Dáváme to?"
Vivian se opřel taky a podíval se na Theona.
"Musíme.."
Theon pokýval hlavou. Opláchnutí studenou vodou je jakže takž probralo, takže byli schopni vyjít ze záchodů bez toho, aby budili větší pozornost. Klukům jen rychle oznámili, že jdou dolů do tourbusu, a zmizeli v podpalubí.

V tourbusu se oba svlékli do trenek a usadili se na postel. Vivian si prohlédl modřiny na Theonových žebrech a jemně přejel bříšky prstů po jeho břiše.
"Au.." sykl Theon.
"Promiň", řekl Vivian tiše a podíval se na vlastní žebra. Nevypadala o moc líp. V tu chvíli se mu mírně zamotala hlava. Lehl si na postel a Theon se otočil k němu. Pohladil ho po vlasech.
"Pojď ke mně", zašeptal Vivian. Theon si lehl k němu a oba přikryl dekou. Během několika minut je únava a stres přemohly a oba kluci usnuli.
Když po několika dalších desítkách minut dorazil i zbytek kapely, našli kluky spící ve Vivianově posteli.

Během pár dní se klukům modřiny zahojily a zdálo se, že nikdo nic nepoznal. Během prvních koncertů měli sice ještě trochu problémy, ale jako správní profesionálové je dokázali zamaskovat natolik, aby si jich nikdo nevšiml. Nikdo si nevšiml jejich zranění. Ale něčeho jiného ano.. Už od cesty na trajektu pozoroval Juliánek, že se kluci už tolik nesnaží držet od sebe. Že se tak snažit nemusí..

Na cestě z jednoho koncertu na další potřeboval v půli cesty tourbusu Lovex přestávku. Juliánek bezcílně obcházel odpočívadlo, když v tu chvíli si všiml Viviana, který seděl o kus dál na obrubníku a kouřil. Nesměle vykročil k němu. Na pár kroků od sebe si Vivian Juliánka všiml, ale nezdálo se, že by ho jeho přítomnost nějak vzrušovala. Juke chvilku zaváhal, ale pak pokračoval v cestě. Mlčky se usadil vedle Viviana.
"Ty, Viivi.." řekl po chvilce.
Vivian nereagoval. Jen vyfoukl obláček kouře a vložil cigaretu do úst znova.
"Já.. Mám pocit, že nejsi v pohodě.. Poslední dobou.." pokračoval.
"Poslední dobou kdy?" řekl suše Vivian.
"No.. Co jsme na turné.." řekl Juliánek nejistě.
"No to nejsem, to je fakt" pokračoval Vivian ve stejném tónu.
Juliánek pokrčil rameny.
"Tak.." nadechl se. "Co se děje?"
Vivian po něm hodil otrávený pohled.
"Nesložíš se z toho?" utrousil.
"Ne", řekl klidně Juliánek, rozhodnutý nenechat se vytočit.
Vivian dlouze natáhl, chvilku zadržel kouř v plicích a pak vyfoukl. Jako by přemýšlel, jestli to Juliánkovi opravdu může říct. Juliánek se na něj podíval s očekáváním v očích.
"Na trajektu mě a Theona přistihli na záchodech", začal.
"Co?" nechápal Juliánek.
Vivian zvedl obočí a podíval se na Jukeho.
"Rozbili nám hubu."
"A.. Proč jste nic neřekli??" nadskočil Juliánek.
Vivian nic neříkal. Přece by nepřiznal, že si hráli na hrdiny.
"Mohli jsme jít na policii", pokračoval Juke.
Vivian zavrtěl svěšenou hlavou.
"Jasně že jo."
"A co bysme tam dělali, frajere?" Vivian se otočil na Juliánka. "Akorát by se tím zkomplikovalo turné a krom toho si jejich ksichty nepamatuju. A pochybuju, že Theon jo. A mimo to, myslíš, že by nám bylo příjemný vyprávět, jak nás chytili, když mi ho Theon kouřil?" Podíval se před sebe a vydechl. "Kdoví, jestli bysme nedostali znova.."
Juliánek sklopil hlavu. Svým způsobem měl Vivian pravdu. Ale i tak- přece si to nenechají jen tak líbit!
"A co jsme měli dělat?" ušklíbl se Vivian, když se Juliánek nahlas zamyslel. "Každej z nich byl větší než my dva dohromady."
"Ale tak.. Já nevím, mohli jsme-"
"Víš, co? Vyser se na to", skočil mu do řeči Vivian, típl cigaretu o chodník, zvedl se a vykročil směrem k autobusu.
"Počkej, Viivi, přece.." snažil se ještě Juliánek.
Vivian jen v chůzi otočil hlavu.
"Jedem."

Theon si velmi brzo všimnul, že se Vivian chová jinak. Jinak než se choval po incidentu na trajektu. Na další cestě kluci jen tak relaxovali, dívali se na televizi a Vivian dřímal s hlavou v Theonově klíně a ten se mu jen tak prohraboval ve vlasech.
"Ty, Viivi?" zeptal se.
"Hmm?" zamručel Vivian.
"Co ti je?"
"Co mi je?" zamručel Vivian znovu.
"Jsi divnej poslední dobou.."
Vivian se zavrtěl.
"Proč?"
"Řekls o tom někomu?"
Vivian se kousl do rtu.
"Jukemu", řekl po chvilce.
"Nemyslím, že to byl dobrej nápad.." řekl Theon mírně.
"Já musel.." vzdychl Vivian.
"Já vím, ale Jukemu? Víš, jak je na tom.."
"Jo.. Já vím.."
Vivian se posadil na posteli.
"Promluvím si s ním.."
Oblékl si tričko a kalhoty a vylezl z postele. Juliánek ležel na svojí posteli a poslouchal mp3 přehrávač. Vivian si sedl k němu. Juke zvedl hlavu a vyndal si z uší sluchátka.
"Juke, promiň, že jsem na tebe byl hnusnej.. Víš kdy.. U tý benzinky.."
Juliánek mlčky pokýval hlavou.
"Dost nás to vzalo.. Oba.."
"Já to chápu", řekl mírně Juliánek.
Vivian se usmál a pohladil ho po ruce. Juke ucukl.
"Promiň", omluvil se Vivian.
Juliánek nic neříkal.
"Chtěl jsem s tebou mluvit.."
"Ano?"
"Proč bereš antidepresiva?"
"Viivi.."
"Pokud ti nevadí o tom mluvit.."
"Ne.. Já.. Už nějakou dobu uvažuju, že se vám s tím svěřím.."
Vivian pokýval hlavou.
"No.. Já.. Já.." žbrblal Juke. "Já.. Já nevím jak začít.." povzdechl si.
"Co se stalo?" řekl tiše Vivian.
"Já.. Mě.." Juliánkovi vytryskly z očí slzy. Vivian mu je něžně setřel.
"To je dobrý", zašeptal a pohladil ho po vlasech.

"To je dobrý", zašeptal a pohladil ho po vlasech. Juliánek se zachvěl. Zápach plísně ho dusil a zima a strach mu naháněly husí kůži. Pomalu se sunul k velkému truhlářskému stolu za sebou. Zarazil se o něj a nenápadně se na něj vyhoupl, aby uvolnil nohy a mohl se jimi bránit.
"Neboj se", zašeptal znovu a přiblížil se k Juliánkovi. "Vidíš to světlo támhle? Je sem vidět, nikdo ti tu nemůže ublížit", řekl a ukázal ke stěně za Juliánkovými zády. Juke bezděčně otočil hlavu, když v tu chvíli ho chytil za boky, hrubě ho otočil zády k sobě a silou ho ohnul přes stůl.
"Ne!!" vykřikl Juliánek se slzami v očích a pokusil se vzepřít. Neměl ale šanci. On byl mnohem silnější. Obratným chvatem stočil Juliánkovi obě ruce za záda a zapřel se o ně. Juke se znovu pokusil vyprostit se strašlivého sevření.
"Řekl jsem, nech toho", ozval se mu u ucha výhružný šepot. Jednou rukou držel Juliánkovi ruce za zády a tou druhou začal pomalu rozepínat pásek u kalhot.
"Ne, prosím!!" křičel pořád Juke a snažil se všemožně vyprostit.
"Řekl jsem, drž hubu!!" vykřikl útočník. Chytil Juliánka za vlasy a praštil mu hlavou o stůl. Ten se okamžitě přestal vzpírat a ochromen bolestí se sesunul plnou vahou na stůl. Nedokázal se bránit, když mu stahoval kalhoty a trenýrky. Jeho tělo ho neposlouchalo a on dokázal jen vnímat dotek kůže na kůži a pak jen další vlnu šílené bolesti. Ale tahle byla horší. Ta s sebou nesla ještě další bolest. Takovou, která neodezní..

"Ne!!" zakřičel Juliánek a divoce odrazil Vivianovu ruku.
"Neblbni!" vykřikl Vivian, chytil Jukeho za ramena a zatřásl s ním.
Juliánek rychle zamrkal a rozhlédl se okolo sebe.
"Viivi..", vydechl a otřel si zpocené čelo. Otřepal se a sklepal Vivianovy ruce ze svých ramen. V tu chvíli se zpoza rohu vynořil Theon. Uviděl vyděšeného Juliánka a Viviana, sedícího podezřele blízko, jak právě sundavá ruce z Juliánkova těla. Svraštil čelo a oči se mu zúžily do zlověstných štěrbin, ze kterých čišel vztek. Vivian se na něj otočil s překvapeným výrazem ve tváři.
"Ty vole, vo co se snažíš?!" vykřikl Theon. Chytil Viviana za tričko a přitáhl si ho k sobě.
"Uklidni se", pokusil se Vivian o klidný tón řeči.
"Vo co ti jde?!" křičel Theon jako smyslů zbavený.
"Theo.." snažil se Vivian.
"Vo co ti kurva jde?!" křičel pořád Theon Vivianovi do obličeje.
"Ne-"
V tu chvíli se Theon rozmáchl a vší silou udeřil Viviana do tváře. Ten jen zavrávoral a skácel se na zem. V tu chvíli zbytek kluků skočil na Theona.
"Ty vole, už se fakt uklidni!!" zvolal Christian. "Co ti je, prokristapána? Co jsme vyjeli z Finska, chováte se vy dva jako kreténi!"
"To máte nějakou extra mořskou nemoc, či co?" nechápal Jason.
"Jo", vydechl Vivian ještě pořád ze země.
Sammy, Jason a Christian se na něj podívali s neskrývaným překvapením. A stejně tak Theon. Vivian se podíval na něj. Pak sklopil hlavu.
"Na trajektu.. V kabince na záchodech nás s Theonem přistihla parta buranů a rozbili nám hubu.."
Sammy se sesunul na postel.
"Nemohli jste něco říct?"
Vivian se na něj zadíval nešťastnýma očima. V koutku se mu zaleskla kapička slz. Pohled, který říkal: Neptej se mě, prosím..
Theon, který se pod vahou tří členů kapely neudržel na nohou, se zvedl na všechny čtyři a jemně se vymanil ze sevření ostatních kluků. Po kolenou se posunul o pár kroků k Vivianovi, sedícímu na zemi, a upřeně se díval do jeho uslzených očí. Klekl si k němu a mlčky ho pohladil po tváři. Vivian vydechl a zavřel oči. Položil svoji ruku na tu Theonovu. Ten mu druhou rukou odhrnul vlasy z čela a něžně ho políbil na rty. Vivian ho pohladil po vlasech a přitáhl si jeho hlavu k sobě. Na okamžik zůstali nehybně v polibku. Pak Theon pomalu sklonil hlavu a opřel ji o Vivianovo rameno. Ten ho objal kolem ramen a jednou rukou ho hladil po vlasech. Najednou ucítil malou kapku dopadnout na krk.
"Omlouvám se.." zašeptal Theon.
Vivian si ho k sobě přitáhl blíž a políbil ho do vlasů.
Christian si sedl na postel a vzápětí po něm i Jason. Kluci se podívali po sobě navzájem, na pár, sedící na zemi kousek od nich, a nakonec na Juliánka schouleného v koutku a v náručí svírajícího medvídka.
"Co budem dělat?" Christian se podíval na Jasona a ten jen pokrčil rameny.
Vivian zvedl hlavu.
"Co bysme dělali.. To, co jsme dělali doteď."
"Myslíš, co? Jako se navzájem mlátit a pak brečet?" zvedl hlas Sammy.
Vivian naklonil hlavu na stranu a vyčítavě svraštil čelo. Theon jen vzlykl. Vivian se podíval na Juliánka.
"Necháme to na jindy", řekl smířlivě.
Juliánek pokýval hlavou a přitiskl si medvídka ještě blíž k sobě.
Ačkoliv si Theon myslel, že ho zkušenost z parníku nijak neovlivnila, dopadlo to na něj víc, než by se mu líbilo. Ale po tom, co se stalo, když si chtěl Vivian promluvit s Juliánkem, si to chtě nechtě musel připustit. Ležel v posteli, koukal do stropu a přemýšlel. Strach. Vztek. Bolest. Ponížení. Jak někomu může tolik vadit to, že ho Vivian přitahuje? Co je na tom špatného? Podíval se na vedle spícího Viviana. Jak někdo může nechápat, že se mu líbí? Najednou ucítil na svém hrudníku Vivianovu ruku. Ze spaní se k němu přitiskl a hladil ho po těle. Theon jen vzdychl. Kdo má právo ho nenávidět za jeho pocity? Podíval se na mobil a zjistil, že je půl páté ráno a měl by spát. Přitiskl se k Vivianovi a v jeho náručí konečně usnul.

"Budíček, medvěde!" Theona probudil Vivianův veselý hlas a polibek na rty. Přes to všechno, co se stalo den předtím, se výborně vyspal. Na rozdíl od Theona. Ten jen zamžoural, něco zabručel a zívl. Vivian se k němu sklonil a znovu ho políbil.
"Víš, co je skvělý?" usmál se.
Theon jen zavrtěl hlavou.
"Poslední koncert, zítra jedeme domů!" zajásal Vivian a vyskočil z postele, aby si udělal kafe.
Theon se zamyslel a zjistil, že i on je rád, že turné končí. Koncertní šňůry jsou dost stresující samy o sobě a k téhle se musela připočítat ještě spousta dalších věcí. No tak jo, jde se ven..

Den kluci strávili celkem příjemně, prošli se po městě, podepsali se pár přátelským fanouškům a zvukovou zkoušku měli hotovou za pár minut. Seděli v šatně a popíjeli pivo. Pomalu začínal být čas na přípravu na vystoupení. Patnáct minut do začátku.
"Pánové, odposlechy!" zavelel zvukař Marco a kluci se zvedli a začali hrabat po malých šedých krabičkách a hledat izolepu.
"Theo, prosím.." ozvalo se Theonovi za zády. Vivian mu s úsměvem podával svůj odposlech a kolečko s náplastí. Theon se taky usmál a vzal od něj odposlech s kabelem a izolepu. Přidělávat odposlechy Vivianovi ho vždycky bavilo ze všeho nejvíc. I Vivian si to očividně užíval.
"Kurva chlapi, tady se dělá, přestaňte se muchlovat a mákněte!" vyrušil Theona s Vivianem od zábavy Jason.
"Dyk jo", zabručel Vivian a jal se lepit kabel na záda Sammymu.
"Deset minut do začátku!" ozval se ode dveří Marco.
"Máte někdo setlist?" zeptal se najednou Christian.
"Setlist? Cože? Kurva, nemáme!" nadskočil Juliánek.
"Už zase!" dodal Sammy.
Marco se plácl do čela. Za hlídání tohohle stáda by měl dostat čestné uznání. Sáhl do aktovky a vytáhl štos papírů a několik lihových fixů.
"Tak na co čekáte, píšem!" Rozdal je klukům a ti okamžitě začali psát, kde se dalo- na zemi, na stěně, na cizích zádech.
"Tak začínáme Divine Insanity, pak Die A Little More, pak dáme Remorse.." začal Theon.
"Shout, až pak Remorse", skočil mu do řeči Sammy.
"Shout až nakonec, teď Anyone Anymore!" oponoval Christian.
"Anymore jde po Yours", vložil se do debaty Juliánek.
"Yours začínáme přídavek", namítl Theon. "Třetí jde Remorse, pak Anymore, Shout a Heart Of Stone. Jedem!" zavelel.
Zbytek skupiny se rozhodl podřídit frontmanovi a napsal názvy písniček na papír.
".. a nakonec Yours, Love And Lust a Guardian Angel", dodal nakonec Theon.
"Máme setlist?" zeptal se Marco se založenýma rukama.
"Máme!" zvolal vítězoslavně Vivian.
"Tak jo, dvě minuty do začátku."
"Já musím na záchod!" nadskočil Vivian a rozběhl se k šatně.
"Já taky", zvolal Theon a chtěl vzít čáru hned za Vivianem, ale Jason ho chytil za loket.
"Nikam, byste se tam zas zapomněli" rozhodl Sammy.
Theon něco nevrle zažbrblal a napil se piva. Za chvilku přiběhl Vivian.
"Tak jsme ready?"
"Jo, jdeme", kývl Christian a vykročil jako první před rozjařený dav. Zbytek kapely postupně za ním a o pár chvil později, když zazněly první tóny Divine Insanity, se k nim přidal i Theon.
Koncert probíhal výborně a jako už jednou předtím, jako poslední vystoupení byl nejlepší z celého turné. Publikum bylo vynikající a kluci se výborně bavili.

".. Bullet for the pain! Díky!!" zakřičel nakonec Theon a za ohlušujícího řevu publika se kluci přesunuli do zákulisí.
"Výborný, chlapi, vedem to!" zajásal Sammy. Všichni přitakali, jen Theon nemohl odpoutat pozornost od zpoceného a udýchaného, ale šťastného Viviana. Ten zvedl hlavu a usmál se na něj.
"Jedem, Theo", vydechl s úsměvem.
Theon kývl hlavou, když vtom ho někdo vzal za loket a táhl zpátky na pódium. Christian a on teď měli předvést začátek Yours a kluci se přidají až v půlce písničky. Theon se vrátil na pódium a zase se ozval nadšený křik.
Odehráli první polovinu Yours a na pódium se vrátil zbytek kapely. Konec Yours, Love And Lust, Guardian Angel.
"Till I see you smile just for me, till I her you breathe calm and free, and untill you sleep I won't let you grieve.."
A rozjela se instrumentální pasáž. Theon se nadechl, že začne jako obvykle děkovat publiku za to, jak bylo výborné, když v tu chvíli se zase bezděčně podíval doleva a všiml si soustředěného Viviana. Brknal na kytaru se zavřenýma očima a vypadal zamyšleně. Najednou otevřel oči a podíval se na Theona. Usmál se na něj a nasadil svůj nejsvůdnější pohled. Theon se zarazil zlomek vteřiny předtím, než stihl vyslovit první "díky". Pustil stojan od mikrofonu a došel k němu. Postavil se za něj a vzal ho kolem pasu. Vivian k němu otočil hlavu a v tu chvíli se Theon naklonil blíž a Viviana začal líbat. Ten byl v první chvíli trochu překvapen, ale vzápětí mu vášnivý polibek vrátil. Kolem nich se ozval nadšený křik publika. Ostatní kluci jen protočili panenky, dohráli sólo, Theon se po chvilce vrátil k mikrofonu a skupina dohrála koncert. Ozval se jeden z největších aplausů, jaké kluci zažili, poděkovali a odešli do zákulisí.
"Tak hodně zdaru, borci, teď se jich nezbavíte", utrousil jízlivě Sammy a poplácal Theona po rameni.
Měl skoro pravdu. Po koncertě se ostatním klukům z kapely skoro nikdo nevěnoval, zatímco Theon s Vivianem byli na roztrhání. Teprve po půlnoci se konečně dostali do tourbusu a mohlo se vyjet.

Domov, sladký domov.. Vivian odhodil tašku a natáhl se na gauči. Ani nevěděl, jak usnul, když ho najednou vzbudilo zvonění mobilu.
"Ahoj zlatíčko, jsi doma?" ozvalo se z telefonu.
"Ahoj, jasně že jsem", odpověděl Vivian mile. "Ani nevíš, jak rád tě slyším, mami, jak se máte?"
"No, chtěli bychom s tebou mluvit.. Hlavně táta.." řekla maminka ustaraně. Vivian zneklidněl.
"Děje se něco?"
"Mohl bys přijet?"
"Jasně, hned?"
"Táta se vrátí z práce na půl pátou, tak aby s tu tou dobou byl.."
"Dobře", řekl Vivian zmateně. "Zatím."
"Ahoj", odpověděla maminka.
Co můžou chtít? Vivianovi vrtal hlavou maminčin neklidný, skoro ustrašený tón. Podíval se na hodiny. Bylo půl čtvrté. Měl dost času, tak si pustil televizi. Ale nedokázal se soustředit. Co se mohlo stát? Vivian si zapálil cigaretu. Půl a tři minuty. Vivian vstal a začal nervózně přecházet po pokoji. Přece se nemohli dozvědět o.. Ne, to určitě ne. To už je moc dávno. To se nemohli dozvědět.. Půl a sedm minut. Vivian si zapálil další cigaretu. Že by se dozvěděli o jejich drogových večírcích? Máma to nepozná, ale co táta? Táta by.. Sakra.. Ale tak, mohl by říct, že se tam jen hulí.. Nebo tak něco.. Půl a deset minut. Vivian uvažoval, na co se vymluví, chodil do kolečka a pálil jednu cigaretu za druhou. Ve čtvrt na pět usoudil, že je čas vyjet. Vyběhl z bytu, seběhl se schodů a zamířil k autu. Sáhl do kapsy a.. Do háje, klíčky od auta! Vyběhl zpět nahoru do bytu, kde sebral klíčky, a mohl konečně vyjet. Cesta mu netrvala ani deset minut. Před domem rodičů zaparkoval a s obavami vystoupil z auta. Tatínkovo auto venku nestálo. Vivian odemkl branku a došel ke dveřím. Vstoupil dovnitř a rozhlédl se kolem sebe.
"Mami?" zavolal.
Žádná odpověď. Jen z obývacího pokoje se ozývaly zvuky televize. Vivian zamířil tam. Maminka seděla v křesle se zavřenýma očima a pomalu oddychovala. Vivian ji jemně vzal za rameno.
"Mami?" řekl potichu.
"Ach.. Ahoj, broučku, ty už jsi tady?" řekla maminka ospale. "Kolik je hodin?"
"Bude půl pátý", usmál se Vivian. "Tak co jste potřebovali?"
Mamince zmizel úsměv z tváře.
"Počkej, až dorazí táta, měl by tady být co nevidět.."
Vivian pokýval hlavou a usadil se do křesla. V tu chvíli zarachotil v zámku klíč. Vivian mírně znervózněl. Táta vstoupil do místnosti.
"Ahoj tati", pozdravil Vivian.
"Ty už jsi tady?" podivil se tatínek.
Vivian jen pokrčil rameny. Tatínek se usadil do křesla.
"Tak.. O čem jste se mnou chtěli mluvit?" začal Vivian.
Tatínek sebral se stolu noviny a položil je před Viviana. Ten při pohledu na noviny ztuhl. Na titulní stránce byla fotka jeho a Theona, jak leží zmlácení na záchodcích.
"Ježiš.." vypadlo z Viviana. Nalistoval třetí stránku, kde mělo být pokračování. Byla na ní fotka jeho a Theona a pod fotkou článek, kde bylo popsáno všechno, co se stalo. A co hůř pro Viviana, i to, při čem byli s Theonem napadeni. Vivian se bezradně podíval na rodiče.
"A včera jsem na internetu našel tohle.." dodal tatínek a položil před Viviana fotku, na které se líbal s Theonem. Vivian poznal, že byla pořízena právě při tom posledním koncertu. Vzal fotku do ruky a začal si ji prohlížet.
"Co nám k tomu řekneš?" začal káravým tónem tatínek.
Vivian pokrčil rameny.
"Co k tomu mám dodávat?" řekl překvapivě klidně Vivian.
"Můžeš nám to nějak vysvětlit?" zeptala se ustaraně maminka.
"Mami, co mám vysvětlovat? Není to všechno snad jasný?" pokrčil rameny Vivian.
"Chceš teda říct, že seš teplej?" zvedl hlas tatínek.
"Ne.." začal Vivian. "Ale.. Prostě.. Se mi líbí i kluci.."
"A to nám říkáš jen tak?"
"Tati a jak vám to mám jinak říct? To se za to mám omlouvat??" vyskočil Vivian.
Tatínek chtěl vystartovat proti němu, ale máma ho chytila za ruku.
"Uklidni se, Juho. Má pravdu.." Tatínek se zarazil, ale pak hodil po Vivianovi vražedný pohled a odešel z pokoje. Maminka se naklonila k Vivianovi.
"Broučku, chci, abys věděl, že budeš vždycky náš syn a vždycky tě budeme mít rádi. Ať budeš, s kým chceš. On se s tím smíří." Pohladila Viviana po tváři. Ten se usmál.
"Díky, mami.. Mám tě rád", řekl a objal maminku.
"Teď bys měl jet. Zavolám ti, až se táta uklidní, ano?"
"Dobře", pokýval Vivian. Zvedl se z gauče a odešel se do předsíně obout.
V autě přemýšlel, co se mohlo tátovi stát. Vždycky byl ke všemu neuvěřitelně tolerantní..

Trvalo hodně dlouho, než Vivianův tatínek přijal fakt, že jeho synovi se líbí i kluci. Ale nakonec se přemohl a slíbil, že to bude respektovat. Po nějaké době se dokonce Vivianovi rodiče zase zašli podívat na koncert Lovex. Bohužel, ten Vivianovi moc nevyšel. Od rána měl teploty a večer se mu nehrálo moc dobře. V jednu chvíli, kdy hrál úvodní melodii písničky, se mu dokonce vysmeklo trsátko z ruky tak nešikovně, že zahrál tak falešně, že to muselo rvát za uši i lidi v sousedním sále. Měl upřímnou radost, když koncert skončil. V zákulisí narazili kluci na Vivianovy rodiče. Ten sklopil hlavu a zatvářil se provinile.
"Ale zlato, nemusíš se přece stydět, to se může stát každému.." snažila se ho uchlácholit maminka.
"Já vím, ale nemělo by", pokrčil rameny Vivian.
"Ale prosím tě. No tak to jednou nevyšlo, no a co", mrkl na něj táta.
Vivian se smutně usmál.
"Mrzí mě, že jsem to zkazil, zrovna když jste tady.." pokrčil rameny znova.
Tatínek ho poplácal po rameni.
"To je dobrý", řekl klidně.
Vedle stojící Juliánek ztuhl. Nedokázal se pohnout a vytřeštěnýma očima jen zíral do prázdna. Najednou se celý rozklepal. Toho si okamžitě všiml Theon. Vzal ho za ramena a zatřásl s ním.
"Juke, co ti je?" zvolal.
Juliánek se probral, rozhlédl se kolem sebe a rychle zaběhl do šatny. Theon vzápětí za ním. Otevřel dveře, které za sebou Juliánek zabouchl, a uviděl ho sedícího v koutě, schouleného do klubíčka. Ještě pořád se třásl jako osika. Theon přiběhl k němu a vzal ho do náručí.
"Proboha, co ti je? Juke, co se děje? Juliánku!" snažil se ho přivést k vědomí. Teprv po několika vteřinách Juliánek zamrkal a podíval se na Theona. Strach a zmatek v jeho očích mu na klidu nepřidal.
"Theo.." vzlykl a schoulil se do jeho náručí.
Theon ho k sobě přitiskl a hladil ho po vlasech.
"Co se děje, bráško?" zašeptal.
Juke zase vzlykl.
"Vivianův táta.. Ten hlas.. To ne.."
"Co je s Vivianovým tátou?" nechápal Theon.
"Ten hlas.. Já.. Ježiš, to ne.." plakal Juliánek.
"Tak co je s hlasem? Proboha, Juke, řekni mi, co se děje!"
"Theo, já.. Mě.." vzlykl. "Před pěti lety.. Ježiš, to ne.."
"Tak co se stalo? Co před pěti lety? Ublížil ti někdo?" Theon pořád nechápal.
Juliánek s pláčem pokýval hlavou.
"Kdo ti ublížil? Co to má co společnýho s Vivianovým tátou?"
"Theo, já.."
"No tak, Juke, proboha, řekni mi, co se děje!" řekl Theon ustrašeně.
"Znásilnil mě!!" vykřikl Juliánek.
Theon ztuhl a jen zíral do Jukeho vytřeštěných zoufalých očí. Pak se jen svalil na zem. Seděl tam vedle Juliánka a zíral do země. Co teď budeme dělat.. Pomalu se podíval na Juliánka.
"Juke, víš to jistě?" zeptal se pak pomalu.
Juliánek přitáhl kolena k bradě a kývl hlavou.
"Ten hlas.." vzlykl. "Ten hlas nikdy nezapomenu.."
Theon si rukou otřel čelo. Co teď..
V tu chvíli vstoupil do pokoje Vivian. Rodiče ho uchlácholili a on už měl lepší náladu, ale když vstoupil do pokoje a uviděl v koutku schouleného uplakaného Juliánka a vedle něj na zemi Theona, který se naopak tvářil absolutně bezradně, vůbec nic nechápal.
"Co se děje?" zeptal se zaraženě.
Theon se podíval na Juliánka. Ten na něj upřel prosebný pohled. Theon se podíval na Viviana a znovu do Juliánkových uslzených očí. Pak se zvedl ze země. Juliánek jen sklonil hlavu a schoval obličej v dlaních.
"Viivi, musím s tebou mluvit" řekl a ukázal Vivianovi na dveře od koupelny.
Vivian zmateně kývl a vkročil. Theon došel k němu a zavřel za nimi dveře. Juliánek venku s obavami čekal, jak Vivian bude reagovat.
"Blbost!!" ozval se najednou ze sprchy naštvaný křik. Juliánek svěsil hlavu a znovu se rozplakal. V hloubi duše doufal, že Vivian na to odpoví jinak, ale moc tomu nevěřil. Teď se mu jeho pochybnost potvrdila.
"To je kravina!!" Vivian se vzteklým výkřikem rozrazil dveře a zamířil přímo k Juliánkovi. Vzal ho za ramena a zatřásl s ním.
"Jak jsi na takovou hovadinu přišel? No tak!" Křičel mu do obličeje. Juliánek si jen schovával hlavu.
"Viivi.." vzlykal.
"Viivi", pokusil se Viviana uklidnit Theon.
Vivian viděl, že odpověď z nikoho nedostane, tak se otočil, odešel ze šatny a práskl za sebou dveřmi.

Doma nemohl usnout. Tomu, co Juliánek řekl, nechtěl za žádnou cenu věřit, ale pořád v něm hlodala pochybnost.. Co kdyby přece jen.. Ne, to nemůže být pravda.. Ale.. Nemohl by to být důvod, proč táta tak dlouho nedokázal přijmout pravdu o něm a o Theonovi?

Dlouho se Juliánek snažil nechodit Vivianovi na oči, protože ten mu pořád nemohl přijít na jméno. Ale Juliánek nebyl jediný, komu Vivian něco zazlíval. Měl pocit, že Theon je na Jukeho straně. Proč mu věří. Ať to dokáže! Ať dokáže, že to byl Vivianův táta, kdo ho znásilnil!
Po zkoušce došel za Theonem.
"Ty, Theo", začal.
"Ano?" vyzval ho Theon k pokračování.
"Ty Jukemu věříš?" zeptal se podezřívavě.
Theon se na něj bezmocně podíval.
"Viivi, tys ho neviděl. Tys ho neviděl v tu první chvíli, tohle by nehrál", zavrtěl smutně hlavou.
Vivian se zarazil.
"Ale jak to může vědět?"
Theon pokrčil rameny.
"Já nevím. Ale podle mě nemá důvod lhát nebo si vymýšlet.."
Vivian sklopil oči. V tomhle měl Theon pravdu. Ale přece.. Táta.. Podíval se zpět na Theona.
"Theo, já tomu prostě nedokážu věřit", řekl po chvilce bezmocně.
Theon zase pokrčil rameny.
"To ani já ne, Viivi. Jediné, čím jsem si jistý, je to, že tohle Juke nehrál.."
Vivian se sesunul na židli a svěsil ramena.
"Já to nechápu.." řekl po chvilce roztřeseným hlasem. "Tohle by přece táta nikdy neudělal!"
Theon si dřepl před něj.
"Viivi, takhle to nemůžeš brát. Víš to přece moc dobře sám.."
"Ne, prosím, tohle mi nepřipomínej", zavrtěl hlavou Vivian.
"Ale je to pravda.." řekl Theon.
Vivian si přikryl rukou část obličeje.
"Já vím", řekl a odvrátil hlavu, aby se na Theona nemusel dívat. Ten ho pohladil po vlasech. Vivian zvedl hlavu a uplakanýma očima se podíval na Theona.
"Proč jsem to udělal?" zeptal se bezmocně.
Theon svěsil hlavu a pak se podíval zpět na Viviana.
"Proč jsem tě v tom podporoval?"
Vivian jen zavrtěl hlavou.
"Všechno je špatně.."
"Viivi, asi bysme měli jít na policii.."
Vivian na Theona vytřeštil oči.
"Ne!" vydechl zoufale.
"Já myslím, že jo.."
"Ale.. Ne, já nemůžu.."
"Já to chápu. Půjdu tam s Jukem já. Chci, abys o tom věděl."
Vivian se naplno rozplakal. Tohle přece nejde! Ale oni mají pravdu! Ale vždyť je to jeho táta! Jak by mohl někomu tak ublížit? Mohl, napadlo Viviana. Stejně jako já. Znovu zvedl hlavu a podíval se na Theona.
"To beru jako souhlas", řekl tiše Theon.
Vivian hlavu zase svěsil. Nedokázal vyslovit ano. Theon ho jemně políbil na rty.
"Díky", zašeptal, "za Jukeho."
Zvedl se a odešel ze zkušebny. Viviana tam nechal samotného. Jen s jeho slzami.

"Viivi, proč mi to děláš?" vzlykla.
"Co dělám já?!" vykřikl Vivian.
Ukázala mu pořezané ruce.
"To je všechno kvůli tobě", zašeptala.
"To není kvůli mně! Jsi blázen, to je ten důvod!"
Znovu tiše vzlykla.
"Je to kvůli tobě. Protože tě miluju!"
"Kecy!" vykřikl Vivian. "Kdybys mě milovala, nedělala bys tyhle kraviny!"
Schovala hlavu do dlaní a rozplakala se.
"Nech toho, proboha", řekl chladně Vivian.
"Tak mi dokaž, že mě taky miluješ", podívala se na něj zoufale.
"Dokázat? Jediný, co ti můžu dokázat, je, že teď můžu vylízt ven, vytáhnout sem první štětku a budu ji mít radši než tebe! Seš normální umanutej blázen! Nedokážeš pochopit, že ten vztah nemá cenu?!"
"Miluju tě!" vykřikla.
"Ty ani nevíš, co to je!" odpověděl stejným tónem Vivian.
Upřela na něj zoufalé, uplakané oči.
"Viivi.. To ne.."
"Je to pravda", odsekl Vivian. "Měla by ses jít léčit."
"Tak léčit? Ty mi nepomůžeš?"
"Já ti nechci pomáhat, já chci bejt od tebe co nejdál!"
"Nejdál.." zašeptala si pro sebe. "Co nejdál.."
Zvedla se z gauče a pomalu se svěšenou hlavou odešla do koupelny.
Vivian schoval hlavu do dlaní. Za co ho kdo trestá? Zapálil si cigaretu. Ona a ty její žiletky. Potřebovala by pomoc. Ale ne od něj. Spíš on by potřeboval pomoct. Pomoct se jí zbavit. Vymazat ji ze svého života. Už ji nikdy nevidět. Ať se řeže kvůli někomu jinému.
Dokouřil cigaretu, usadil se na gauč a čekal, kdy vyleze se zavázanýma rukama. Ale nic se nedělo. Po pár minutách začal být Vivian nervózní. Tohle asi vážně přehnal. Zaklepal na dveře koupelny. Nic.
"Riikko!", zavolal přes dveře. "Riikko!"
Nic.
Vivian otevřel dveře. Na ten pohled nikdy nezapomene. Na zemi ležela jeho přítelkyně v obrovské kaluži krve. A z hlubokých ran na zápěstí ještě pořád tekla světle červená krev.

Už nikdy, nikdy nebude holkám věřit. Jediná žena, která si zaslouží jeho city, je máma.

Na policii šli kluci hned další den. Výslech proběhl docela rychle a Vivianovu tátovi přišla zanedlouho žaloba ze znásilnění nezletilého. Během několika málo soudních stání mu pak žalobce dokázal vinu a soud mu uložil osm let vězení.

Když ho odváděli ze soudní síně, přistoupil k němu Vivian.
"Tati.. Proč..?" zeptal se se slzami v očích.
"To bys nepochopil", odpověděl mu smutně otec a otočil se, aby následoval ostrahu do cely. Vivian stál na chodbě, díval se za ním a z očí se mu řinuly proudy slz. Nechápal. Jak dokázal tolik ublížit jeho kamarádovi. A jak dokázal tolik ublížit jemu.
Zezadu k němu přistoupil Theon a lehce mu položil ruku na rameno. Vivian se otočil a padl Theonovi do náruče. Opřel se mu o rameno, pak zvedl hlavu a otevřel uplakané oči a uviděl maminku. Vymanil se z Theonova objetí a šel za ní. Maminka ho pohladila po tváři a utřela mu slzy.
"Nikdy jsem nic takového netušila", řekla pak potichu.
"Ani já ne", vzdychl Vivian a sklopil hlavu.
Maminka vzala jeho obličej do dlaní.
"Chci, abys věděl, že jsi moje všechno", zašeptala maminka.
"Mám tě rád, mami" vzlykl Vivian a maminku objal. Najednou ale ucítil, že mu v náručí omdlela.
"Mami!" vykřikl. "Mami!!!"
"Zavolejte někdo záchranku", ozvalo se odněkud.

Pak už byl Vivian jako ve snu. Ani nevěděl, jak se octl na lavici v bílé nemocniční chodbě. Vedle sedící Theon ho vzal za ruku.
"Ona to zvládne."
"Co se vůbec stalo?" zeptal se Vivian tiše.
"Mozková příhoda", odpověděl mu Theon. Vivian jen smutně pokýval hlavou.
Seděli na lavici, ani nevěděli, jak dlouho. Pak vyšel ze dveří vedle lékař. Vivian vyskočil a přiběhl k němu.
"Jak je jí?" zeptal se rozechvělým hlasem. "Jak je mamince?"
Doktor svěsil hlavu.
"Je mi to líto. Vaše maminka nepřežila. Vůbec nechápeme, proč jsme ji najednou ztratili. Už se nám pak nepodařilo dostat ji zpátky."
"Jak ztratili?" nechápal vyděšený Vivian. "Proč?"
"To nikdo neví", zavrtěl hlavou doktor. "Jako by to prostě vzdala.."
Vivian na něj upřel zoufalý pohled. Zoufale chtěl, aby doktor řekl, že to není pravda. Že maminka nezemřela. Ale nic takového nezaznělo.
"Je mi to líto." To byla poslední odpověď, kterou dostal
Lékař zmizel v dlouhé nemocniční chodbě.
Vivian se skácel zpátky na lavici. Podíval se na Theona.
"Proč já..?"
Theon ho chytil za ruku.
"To nebyla tvoje vina. Všechno začalo s Riikkou. To ona."
Vivian vzdychl. Pak pomalu zakroutil hlavou.
"To ona.." Zavřel oči. "To já."[i]

Co ona? Co on?!... jeeeej tohle je bezvadný, žeru to od začátku do konce....bude pokračování, že...?..máš velkou pochvalu, píšeš fakt krásně....

Děkuju :-) Ale musím tě zklamat, pokračování nebude. Tohle je konec, dál to nepokračuje.

mám depresi.......