Anděl strážný

Anděl strážný
Autor: Karoliina
Žánr: Drama
Hodnocení: přístupné
Párování: Vivian - Niina, Vivian - Sammy, Theon - Niina
Shrnutí: Vivianův strážný anděl má dost sledování ho, jak sám sebe ničí. Nabídne mu poslení šanci to změnit. Po změně ale už není cesty zpět.
A/N: Tento příběh je čistá fikce.

"Děvko!!" vykřikl Vivian, vyhodil ze dveří její kabelku a zabouchl za sebou. Opřel se o dveře, svezl se po nich a skončil na zemi s obličejem v dlaních a pláčem. Sedla jsem si na zem naproti němu.
"Ty se vážně nepoučíš? To už je tenhle rok druhá. Jak dlouho myslíš, že takhle ještě vydržíš?" Zakroutila jsem hlavou. Zvrátil hlavu a otřel si obličej.
"Proč já.." vzdychl. "Co dělám špatně?"
"Co děláš špatně? Já ti řeknu, co děláš špatně! Ty si nepřipouštíš, že by s tebou chodily jenom kvůli tvojí slávě. Kvůli tomu, že jsi Vivian z Lovex! To děláš špatně. To děláš sakra špatně!"
Klekla jsem si před něj.
"Viivi, pochop to.. Nemůžeš si konečně najít slečnu, která k tobě bude upřímná? Nebo se o to aspoň pokusit? Vždyť na těchhle je to vidět na první pohled. Podívej se třeba na tu poslední: pořád se cpala na všechny vaše promo akce, VIP večírky.. A pak si jí všimne nějaký fotograf a co udělá ona? Vykašle se na tebe a jde za ním. Copak to nevidíš?" Vzdychla jsem. "Nevidíš. Ty jsi vždycky tak šíleně zamilovanej, že to prostě nevidíš.."
Vivian vstal a odešel do kuchyně. Šla jsem za ním. Vyndal z lednice láhev vodky a mohutně se napil. Opřel se o ledničku a já si sedla vedle něj na linku.
"Víš co? Měl by sis dát chvíli pauzu. Tak rok, rok a půl bez holky. Nemyslím bez TOHO, honit si ho můžeš dvacetkrát denně, jestli chceš, a konec konců, štětku si taky můžeš dovolit. Ale myslím regulérní štětku, tu co ji sbalíš u silnice, vezmeš si ji do auta, zapícháte si, ty jí vrazíš stovku a ona zase zmizí. Chápeš? Ne takovou, co se tváří jako přítelkyně. A ve výsledku z tebe vytáhne těch peněz ještě daleko víc.." Zamyslela jsem se. "A nebo co třeba kluci z kapely? Tuhle s Theonem v tom tourbuse jste byli přímo neodolatelní. Ten pohled bych si klidně nechala líbit pravidelně. A když už jsme u toho, víš, že Sammymu se vážně líbíš? Ještě že vás neviděl. I se Sammym by vám to slušelo, i když připouštím, že mně osobně se Theon zdá přitažlivější. Ale do toho ti kecat nebudu."
Seděla jsem tam a kývala nohama. Vivian se odlepil od ledničky a znovu se pořádně napil.
"Jo, jasně. To je super nápad. Ožer se do němoty. To ti vážně pomůže. Víš co? Terapii bys potřeboval!" Už jsem ho měla skoro dost.
Vivian se napil znova. A znova. A znova.. Vzdychla jsem. Zase se napil. Půlka flašky už byla pryč.
"Já tě nechci vidět ráno.." rezignovala jsem.
Vivian se odpotácel do obýváku a skácel se na gauč. Odešla jsem za ním a sedla si na konferenční stolek naproti němu. Pozorovala jsem, jak do sebe klopí další a další vodku a nechápala, jak to dokáže. Mně by to už nechutnalo. A to mám vodku stejně ráda jako on. Vivian dopil lahev. Upustil ji na zem, zvedl se a odpotácel se zpátky do kuchyně. Otevřel ledničku.
"No to si snad ze mě děláš srandu?!" vypadlo ze mě, když vytáhl další lahev.
Ale Vivian ji bleskově otevřel a zase se napil.
"Tak to ne, jestli se hodláš uchlastat, tak já se na to nehodlám koukat."
Seskočila jsem se stolku, vzala za flašku a škubla s ní tak, že mu vypadla z ruky a rozbila se.
"Do prdele", vydechl Vivian a zhroutil se nad kaluž vodky na parketách. Pokusil se sebrat střep, ale litr vodky už dělal své a Vivian se skácel mezi střepy, jen tak tak jsem je stihla odhrnout.
"No bezva", povzdechla jsem si. "To jsme to dopracovali."
Odešla jsem si sednout na gauč a čekat, až se vrátí vodka a pravděpodobně i oběd.Seděla jsem tam a pozorovala ho asi dvacet minut, když někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem se a dřepla si k Vivianovi.
"Viivi, vstávej, Juke je tady.."
Nic. Další klepání a stepování za dveřmi. A zase klepání. Juke vytočil Vivianovo číslo a vzápětí se rozezněl mobil ve Vivianově kapse. A Vivie? Zase nic.. Juke za dveřmi zneklidněl. Zaklepal znovu.
"Ne, Juliánku, mobil si tady nezapomněl.."
Mobil se zase rozezněl. Juke už se chystal k odchodu s myšlenkou na zapomenutý mobil v hlavě, když vtom mě napadla spásná myšlenka. Vší silou jsem praštila Viviana do zad a ten zakašlal. Juke nervózně zabouchal na dveře.
"Viivi, jsi tam?"
A vzápětí šla ven i vodka a s ní i ten oběd. A rozhodně ne potichu. Juke znovu zabouchal na dveře a zakřičel Vivianovo jméno.
"Tak sakra Juke pojď dovnitř!!" vykřikla jsem. V tu chíli Juke rozkopl dveře a vběhl dovnitř. Když viděl Viviana na zemi, zděsil se a rozběhl se k němu. Zvedla jsem se a poodstoupila jsem.
"Viivi, prokristapána, probuď se!" volal Juke a snažil se Viviana probrat. Bezúspěšně.
"Zavolej sanitku", řekla jsem a Juke popadl mobil a vytočil číslo tísňového volání..
Sanitka přijela během chvilky. Naložili Viviana, který se stále ještě neprobral, a já vklouzla do sanitky za ním a usadila jsem se na lůžko vedle něj.
"Musíme mu vypumpovat žaludek", řekl doktor sestře.
"Zbytečně", prohlásila jsem. "Všechno vyzvrátil.."
Když úkon provedli a nic nenašli, jen jsem pokrčila rameny.
"Já vám říkala, že to bylo všechno.."
Dojeli jsme do nemocnice. Vivian se mezitím víceméně probral, ale zase usnul, tak ho jen uložili na pokoj a odešli. Sedla jsem si k němu na postel a chytila ho za ruku.
"S tebou to vážně není sranda, víš?"
Vivian začal cukat hlavou a něco mumlal ze spaní. Zdálo se mu o jeho slečně. Teda bývalé slečně. Jeho mozek se potřeboval vypořádal se stresem a litrem vodky nato a to taky nebyla sranda.
"Ach jo", vzdychla jsem.
O pár hodin později Viviana z nemocnice propustili a doporučili mu protialkoholní léčení.
"Jo tak to chci vidět", utrousila jsem, když mu sestra podávala lístek s kontaktem na kliniku. Vivian ho nepřítomně vzal, poděkoval a odešel domů.
Tam se usadil na gauč a zapálil si. Zase jsem si sedla na stolek proti němu. Ještě že tady Juke uklidil ten bordel..
"Víš, že jsi debil? Uchlastal by ses k smrti kvůli couře, která za to vůbec nestála. Copak si sám sebe nevážíš?"
Vivian jen koukal do prázdna a pálil jednu cigaretu za druhou.
"No jasně, když to nepůjde alkoholem, zkusíme si zanést plíce dehtem, že? Boha jeho.."
Pak jsem dostala nápad. Naklonila jsem se k němu.
"Měl bys spát.."
Vivian típl poslední cigaretu a uložil se na gauči. Chvilku koukal do stropu, ale stres z celého dne nakonec donutil jeho tělo říct si o trochu spánku. Chvilku jsem počkala a pak mu poklepala na rameno. Otevřel oči.
"Kdo jsi?" zeptal se nejistě, když mě uviděl.
"Viivi, věříš na strážné anděly?"
"Co?"
"Každý má jednoho, jen o něm neví.."
"Ty.."
Přiložila jsem mu ukazováček na rty.
"Správně, já."
"Co tady děláš?"
Vstala jsem a rozhodila rukama.
"Co tady asi dělám! Dneska jsem ti zachránila život! Dvakrát! A možná třikrát, protože jsem si nebyla jistá, jestli by Jukeho samotného napadlo zavolat sanitku."
Vivian na mě nechápavě zíral.
"Ty, Viivi.. Měla bych pro tebe návrh.."
"Ano?"
".. I když nevím, jestli jsi dost zodpovědný na to, abych tvoje rozhodnutí měla vůbec uvažovat", zamyslela jsem se. Tohle nebyla sranda. Nechávat rozhodnutí o jeho životě na něm..
"Co?" zeptal se skoro uraženě Vivian.
"Ne, Viivi, tohle vážně není sranda. Ty si ani neuvědomuješ, co to znamená přijít o anděla strážného.."
"Cože? Jak přijít? Ty odcházíš? Ty mě tady v tom necháš? Teď??"
"Nech mě domluvit.. Ty mě vidíš a slyšíš jen ve snu. Když nespíš, vůbec o mně nevíš. Ani teď, až se probudíš, si nebudeš nic pamatovat a nebudeš vědět, že máš anděla strážného.. Zato jsem s tebou pořád. Myslím tím úplně pořád. Jsem s tebou, když jsi v hospodě, když jsi na pódiu, když jsi v posteli se slečnou, byla jsem s tebou teď v sanitce a v nemocnici. Dokonce jsem s tebou i na záchodě a můžeš mi věřit, že to je někdy docela zážitek.."
Vivian se mírně začervenal.
"Z toho si nic nedělej, nejsi v tom sám. Ale vrátíme se k mému návrhu.. Mohla bych se k tobě vrátit jako člověk. Jako opravdový člověk, kterého bys viděl, slyšel, cítil. Ale pak by to znamenalo, že bych s tebou nemohla být pořád. A pak už se to nedá vrátit."
Vivian zatřásl hlavou.
"Ty si myslíš, že je to maličkost, ale věř mi, až pak budeš hrát, nikdo nebude hlídat, aby na tebe nespadl reflektor. Až pojedeš v autě, nikdo nebude hlídat, aby na tvoje auto nespadl strom. A nikdo nebude dávat pozor, až půjdeš sám domů, aby na tebe nevyskočila banda idiotů, kteří z tebe budou chtít vymlátit duši jen proto, že máš zrovna na obličeji make-up.."
"Co tím chceš říct?" vyletěl Vivian. "To se snažíš narážet? Kde jsi byla, když se to stalo?"
"Bylo to pro tvoje dobro!!" vyletěla jsem taky. "Pamatuješ? Nakonec jsi to sám přiznal!"
"Ale kdyby se to nestalo, možná by se nic nezměnilo! Možná bych byl tam, kde jsem teď, a možná i dál!"
"To nemůžeš vědět!" vykřikla jsem. Pak jsem se ho pokusila uklidnit.
"Viivi.. Pochop to, někdy je prostě něco lepší než něco jiného, přestože se ti to v tu chvíli tak nezdá.. Já nevím, co by bylo dál, a nevěděla jsem to ani tenkrát. My nevidíme budoucnost, ale poznáme, co je v tu chvíli to nejlepší.. Nestarám se o to, jak bude vypadat budoucnost. Já se starám o to, aby ses jí vůbec dožil.."
Vivian se podíval do země.
"A to všechno stíháš?" zeptal se pak.
"Ono jde spíš o to, že ty věci se ti nestanou už proto, že jsem u tebe.."
"Aha.."
"Budu tě moct chránit jenom, když budu s tebou. A to nebude pořád."
"To klidně může. Prostě budeš pořád u mně", rozhodil Vivian rukama.
"Ale tak jednoduché to nemí, Viivi.." řekla jsem soucitným tónem. "Až se probudíš, nebudeš si tenhle rozhovor pamatovat. O tom, co jsi mi tu řekl a co já jsem řekla tobě, budu vědět jenom já. Až mě pak uvidíš ve skutečnosti, možná ti budu povědomá, ale nevzpomeneš si, odkud mě znáš. Nebudeš vědět, že jsem tvůj strážný anděl. Možná budeme přátelé, možná se do mě zamiluješ, možná mě budeš nenávidět. To já neovlivním. Možná si najdeš další nevhodnou slečnu a mě odhodíš jako kus hadru. Jako ony odhodily tebe. Já se můžu snažit, ale konečné rozhodnutí bude na tobě. Když si mě nepustíš k sobě, nebudu tě moct chránit vůbec.."
"Takže.. Ty budeš člověk, ale budeš pořád můj strážný anděl..?"
"Dá se to tak říct.." pokrčila jsem rameny. "Ale jak jsem řekla, nebudu tě hlídat pořád.."
"Jo.." zamyslel se Vivian. "Můžu si to rozmyslet?"
"Jasně, času dost", kývla jsem.
"Proč hlídáš zrovna mě?"
"Někdo tě hlídat musí.." pokrčila jsem rameny.
Vivian kývl. Pokusila jsem se zavést nenáročný rozhovor.
"Líbí se mi, jak se oblékáš.."
Vivian zvedl obočí.
"A to není tvoje práce?"
"Ne", zasmála jsem se. "Neovlivním, co se ti líbí nebo ne. O tom rozhoduješ ty sám. Podvědomě."
Vivian se zase zamyslel. Usoudila jsem, že jakýkoliv rozhovor je příliš náročný na jeho obarvenou hlavinku a nechala jsem ho přemýšlet.
"Můžu něco udělat sám? Jako abych se staral sám o sebe?"
"Ne."
"Tak jo."
"Tak jo?" zvedla jsem obočí. "Víš to jistě? Tím, že se zřekneš anděla strážného jdeš do obrovského nebezpečí."
"Ale vždyť jsi mi to sama nabídla.."
"Jo, to je pravda. Protože mám dojem, že největší nebezpečí jsi pro sebe ty sám. A to budu moct ovlivnit, jenom když mě budeš vnímat při vědomí. A když mi to dovolíš.."
"Fajn.." kývl pomalu hlavou Vivian. "Když už bude ten život tak krátkej, tak ať ještě ke konci aspoň za něco stojí."
"Dobře. Večer jdeš s klukama do baru. Sejdeme se tam. Teď mi jen řekni, co si mám vzít na sebe, abych se ti líbila. Jako tvoje další přítelkyně s tebou budu ve styku nejvíc."
Prohlédl si mě.
"Hmm.. Bude ti slušet černá. Vezmi si na sebe něco sexy.. Sukni.. Ale ne moc krátkou.. A kozačky na podpatku. A líbí se mi odhalená ramena. A spousta doplňků.. Kůže a kov, víš, co myslím.."
"Jasně", kývla jsem hlavou. "A vlasy?"
"Ty si nech rozpuštěné. Nebo si je můžeš vyčesat, to by taky šlo.."
"Make-up?"
"Černé linky.. Jo."
"Dobře. Tak večer."
"Večer.." řekl Vivian nejistě.
"Teď si lehni. Až se probudíš, nebudeš si nic pamatovat. Ani náš rozhovor, ani mě vůbec. Nebudeš si vůbec pamatovat, že se ti něco zdálo."
Vivian si lehl na gauč a já se zvedla ze stolku. Je to zvláštní pocit, vzdálit se od něj. Ale měla bych jít. I když.. Vlastně ještě nemusím. Můžu s ním zůstat do té doby, než dojde do baru.. A pak se jen dojít upravit. A mezitím můžu poprosit někoho jiného. Andílci od kluků z Lovex jsou moje kamarádky.. A když jich bude pět, třeba se mu nic nestane..
Pozorovala jsem ho, jak se sprchuje, obléká, maluje..

V baru už byli všichni. Juke se na Viviana nevěřícně podíval.
"Co ty tady? To ti to dneska nestačilo?"
"Hele nerej", zabručel Vivian a odešel si k baru pro pivo.
"Tak můžu jít?" zeptala jsem se, když se vrátil. Slečny na mě kývly a já zmizela.
Oblékla jsem si černé šaty bez ramen a se sukní ke kolenům, černé punčocháče a kozačky na podpatku, stáhla si vlásy a namalovala se podle Vivianových instrukcí.
Vstoupila jsem do baru a Lovex u stolečku zaregistrovala hned. Theon hvízdl a hned se oddělil od party.
"Slečno, nezašla byste na drink?" zeptal se se zářivým úsměvem.
"Ne, díky, čekám tu na přítele", usmála jsem se slušně a pokračovala v cestě k baru. Objednala jsem si pití a postavila se ke stolečku kousek od Lovex, abych měla Viviana na dohled. Stál tam a moc nemluvil. A díval se dolů. No tak, podívej se na mě.. Konečně zvedl hlavu. Naše pohledy se setkaly a já se pak usmála a sklopila oči. Když jsem se podívala zpátky, díval se jinam, ale vzápětí se podíval zase na mě. Skvěle. Počkala jsem, než se oddělil od skupinky, a počkala si na něj. Vyšel ze záchoda a mířil skoro ke mně.
"Ahoj, neznáme se odněkud?" začala jsem hovor s milým úsměvem.
Pokrčil rameny.
"No.. Možná jsi mě viděla v televizi.." řekl a jal se odcházet.
"Počkej, v televizi? Ty jsi slavnej?"
"No.." zakoktal, "hraju na kytaru v rockové skupině.."
"Jo, počkej, možná vím.. Lovex, že jo?"
"Správně", usmál se Vivian.
"Promiň, obličeje si u muzikantů moc nepamatuju.. A mimo to, jsem stejně spíš na klasiku, Guns'n Roses a tak.."
"To jo, Guni jsou nejlepší", usmál se konečně. Výborně!
Podala jsem mu ruku.
"Jsem Niina."
"Vivian."
"No.. Nedal by sis se mnou pití?"
Chvilku zaváhal a podíval se ke svojí skupině. Kluci se bavili a zdálo se, že ho až tak nepostrádají. Prohlédl si mě od hlavy k patě.
"Proč ne", řekl a nasadil svůdný úsměv.
Ale ne.. Ten dobytek si hodlá najít slečnu na dnešní noc..
Přistoupila jsem k baru a objednala pití. Když jsem vytahovala peněženku, zastavil mě.
"Počkej, zvu tě", usmál se. "Taková krásná slečna přece za sebe nebude platit a za mě už vůbec ne."
"Fajn, jak myslíš", usmála jsem se a nechala ho zaplatit pití. Začala jsem rozhovor o společné oblíbené hudbě a při té příležitosti Vivian zjistil, že máme víc společných zájmů. Jako jeho strážný anděl jsem si dokonce zvykla i na Pána Prstenů..
"Začíná tu být vedro, nepůjdem se projít ven?" zeptal se pak Vivian se svým nejvíc sexy úsměvem.
"Jo, to je fakt. Můžem", usmála jsem se.
Vyšli jsem z baru do bílé noci.
"No.. Myslela jsem, že tady bude větší zima", zasmála jsem se.
"To přijde, neboj", usmál se Vivian.
Chvíli jsme se procházeli a mně pak začala opravdu být zima. Naskočila mi husí kůže. Strážní andělé moc teplotní změny nevnímají, ale v lidském těle to byl docela šok. Zachvěla jsem se. Vivian si toho okamžitě všiml.
"Je ti zima? Zahřeju tě", mrkl na mě Vivian.
"To je dobrý, vezmu si bundu", usmála jsem se. Na první noc mě rozhodně nedostaneš, chlapče.. Vytáhla jsem z kabelky srolovanou bundičku.
"Páni, ty jsi připravená na všechno, co?" zamrkal Vivian.
"Jo. Absolutně na všechno", nahodila jsem svůdný úsměv a pokračovala v cestě podél Tammerkoski.
"Když je ti tak zima, mohli bychom zajít ke mně, co ty na to?" usmál se Vivian.
"Hmm.. Víš, jsem docela unavená.. Půjdu domů.." řekla jsem po kratší úvaze.
"Víš to jistě?" řekl Vivian a v jeho hlase bylo cítit mírné zklamání a zároveň i náznak vzteku.
"Jo.. Jistě. Hele, bydlím hned tady za rohem", řekla jsem a zamířila k blízkému domu. Když se jako strážný anděl převtělíte do lidské podoby, máte tu výhodu, že v rámci ochrany svého svěřence si můžete přivlastnit úplně cokoliv. Takže jsem právě v pár vteřinách vyklidila jeden z bytů a změnila ho v byt samostatné mladé ženy. Zamířila jsem k domu a vyndala z kabelky klíče.
"Doprovodím tě nahoru, kdyby ve vchodě někdo byl", zněl Vivianův dalšípokus.
"Fajn, díky", usmála jsem se. Vivian si to vyložil tak, že to nebudeme dělat u něho, ale u mě. Vylezli jsme do třetího patra a já jsem otevřela dvěře.
"Tak jo, díky za příjemnej večer a za doprovod", usmála jsem se.
"Ty chceš ten večer skončit už teď?" usmál se Vivian.
"Víš, nejsem na známosti na jednu noc", usmála jsem se a přivřela za sebou dveře. Vivian do nich strčil botu.
"Ale notak, přece nepůjdeš teď spát.. truchu si užijem, ne?" usmál se.
"Ne, půjdu spát", odpověděla jsem taky s úsměvem.
"Počkej.." řekl Vivian a vstoupil dovnitř.
"Ne, myslím to vážně", řekla jsem naprosto vážným tónem.
"Ale to já přece taky", řekl Vivian a začal mě líbat. Zarazila jsem ho.
"Řekla jsem že ne." Můj hlas už byl nekompromisní. Odstrčila jse ho od sebe.
"Ale notak, já vím, že mě chceš", zašeptal mi Vivian do ucha a začal mě zase líbat.Odtrhla jsem se od něj vší silou a dotlačila jsem ho ke dveřím. Hrábla jsem k zrcadlu pro tužku na oči.
"Hele", řekla jsem a naškrábala mu na ruku telefonní číslo. "Zavolej mi", řekla jsem a zabouchla dveře.
Vyběhla jsem k oknu a vykoukla z něj. Odcházel po ulici a kopal do kamínků na chodníku.
Vyklouzla jsem z bytu a vyběhla do šera za ním. Musela jsem dávat dobrý pozor, aby si mě nevšiml. Vzhledem k tomu, že jsem byla zvyklá na to, že chodím vedle něj a hučím do něj, mi to ze začátku moc nešlo, ale nezdálo se, že by si mě všiml. Byl zřejmě ponořený do polemizování nad tím, proč se s ním ta slečna nechtěla vyspat a místo toho mu vrazila telefonní číslo.
Došel do Amadea a já musela zůstat venku, aby mě neviděl. Stála jsem tamopřená o výlohu a nenápadně ho pozorovala.
"Jo, zbourej se do němoty.." řekla jsem polohlasem.
"Co?" houkl opliec právě procházející okolo mě.
"Ale nic", zabručela jsem a dál mu nevěnovala pozornost.
Zdálo se, že si mě Vivian nevšiml, a když se pánové zvedli k odchodu, schovala jsem se za roh. Vivian se od nich oddělil jako první a já se plížila za ním až k jeho bytu. Podařilo se mi i nenápadně vklouznout do tmavého vchodu. Vivian rozsvítil světlo a já se rychle schovala za roh. Ještě zahlédl mihnoucí se cíp černých šatů, ale byl dost opilý na to, aby mu nevěnoval pozornost. Na několikátý pokus otevřel dveře a zapadl dovnitř. Usadila jsem se na zem a přilepila se na dveře a zkřížila prsty. Viivi, dávej na sebe pozor.,
Rozednilo se, ráno uteklo a z okolních bytů se začaly linout pachy z obědů. Vivian se probudil. Slyšela jsem, jak chodí po bytě, a potom se rozezněla televize. Najednou se rozezvonil mobil v mojí kabelce. Do háje, pomyslela jsem si a vyběhla ze vchodu.
"Haló?"
"Ahoj. Tady Vivian, viděli jsme se včera v Amadeu.."
"Jo. Ahoj", usmála jsem se.
"Nešla bys večer ven?" zeptal se. Že bych ho jako člověk přece jen zaujala?
"Hmm, dneska se mi to nehodí", zalhala jsem. "Co příští úterý?"
"Až příští úterý?" podivil se Vivian do telefonu.
"Mám spoustu aktivit.." Totální blábol. Jediné, co se po mně chtělo, bylo stopovat ho a dávat pozor, aby se mu nic nestalo.
"Dobře.." souhlasil Vivian. "Zase v Amadeu?"
"OK", kývla jsem. "Teď musím jít. Tak zatím."
"Zatím", řekl mírně zmateně Vivian a já položila telefon. Tak a je to. Teď si jen nesmí všimnout, že ho sleduju..
Naštěstí se mi to docela dařilo a Vivianovi se nic nestalo. A pak přišlo úterý a vhodný čas pro schůzku.
Vivian vstoupil do baru a já po pár minutách za ním. Když si mě všiml, usmál se a vyšel mi naproti.
"Ahoj, sluší ti to", usmál se.
"Díky", odpověděla jsem a dala mu pusu na tvář.
Rande proběhlo v pohodě a zdálo se, že jsem ve Vivianovi začal budit zájem. Doprovodil mě domů, a přestože několik narážek padlo, už mi nedalo moc práce přesvědčit ho, aby zmizel dřív než moje kalhotky.
Další schůzku jsme si domluvili za čtrnáct dní..

Uplynulo několik měsíců a já se naučila Viviana sledovat dokonale nenápadně. Mimo to jsem měla štěstí a konečně se začínalo zdát, že se do mě Vivian zamiloval. Trávili jsme spolu čím dál tím víc času a po dalších několika měsících jsem se k němu nastěhovala. V tom momentě se mi výrazně ulevilo. Budu ho mít na očích mnohem víc.

Jednou mě Vivian vzal s sebou na zkoušku. Klukům jsem se líbila a souhlasili, že se občas přijdu podívat. Jako převtělený anděl si totiž můžete přivlastnit nejen věci materiální. A tak jsem jako Vivianova nová přítelkyně Niina jsem byla redaktorkou prestižního hudebního časopisu Soundi..
Na zkouškách jsem začala pozorovat Sammyho. Jak se na Viviana díval, i když se Vivian díval jinam. Hmm, pomyslela jsem si. Ten kluk se zamiloval.Kluci si spolu výborně rozuměli. Ostatní členové skupiny je považovali za nejlepší přátele. Začala jsem pozorovat Vivianovy reakce na Sammyho pohledy. Týden od týdne byly jasnější. Vivian to cítil, jen nevěděl co s tím. Zkušenosti s klukem už měl, ale ještě se mu nestalo, že by se do nějakého vážně zamiloval. Ale jak je dát dohromady..
Přemýšlela jsem tak horečně, až se mi andělské mozkové závity vařily, a pak jsem dostala nápad. Sammy, neber si to osobně..

Skončila další z kouška a pánové se odebrali domů. Seděli jsme s Vivianem na gauči a sledovali televizi, když se najednou rozezněl jeho mobil.
"Ahoj, Sammy", ohlísil se Vivian do telefonu s úsměvem, ale vzápětí mu úsměv zmrzl.
"Cože?? A kdo? Jo.. Jasně.. No, to víš, že můžeš.." odpovídal Vivian zděšeně. Věděla jsem naprosto přesně, o co jde, ale nasadila jsem ustaraný výraz a pozorovala ho.
"Určitě, mám ti přijít pomoct s věcma?" zněla Vivianova poslední slova do telefonu. Z druhé strany drátu se ozvalo něco jako "ne" a spojení se ukončilo. Vivian se na mě zděšeně podíval.
"Sammymu se vloupali do bytu", oznámil mi.
"Bože, to snad ne", zahrála jsem překvapení. Nesmí poznat, že v tom mám prsty. Zabil bys mě, ale věz, že je to pro tvoje dobro, Viivi..
"Jo. Ale horší je, že nic neukradli, jen mu nechali výhružný dopis", pokračoval Vivian. "Na pár dní zůstane tady."
Kývla jsem. O to mi šlo.
Sammy dorazil během ani ne půl hodiny a jen s pár věcmi. Usadili se s Vivianem na gauči a Sammy začal popisovat, co se stalo v jeho bytě a co stálo v dopise, který mu ležel na stole.
"A ty netušíš, kdo to mohl napsat?", zeptal se Vivian.
Sammy jen bezradně zavrtěl hlavou. Položila jsem mu ruku na rameno.
"Udělám ti kafe."
"Jo, prosím, díky", usmál se Sammy a já odešla do kuchyně a nechala je tam.Pánové spolu rozebírali situaci dlouho do noci. Sammy prohlásil, že do toho bytu už nepáchne, a krom toho už ho stejně zajistila policie. To je ono.. Prohlásila jsem, že je toho na mě a moc a jsem unavená, a odešla do ložnice. Sedla jsem si za dveře a poslouchala.
Z věcné debaty a řešení problému se postupem času stalo utěšování. Ještě chvíli jsem počkala a pak jsem si došla do kuchyně pro čaj. Popřála jsem jim dobrou noc a dveře do ložnice jsem nechala nenápadně pootevřené. Usadila jsem se za ně a škvírou pozorovala dění na gauči. Viděla jsem docela
dobře..
Sammy seděl opřený o Viviana s hlavou na jeho rameni a ten ho držel kolem jeho ramen.
"To bude v pohodě", slšela jsem Viviana říkat polohlasem.Viivi se pak naklonil k Sammymu a letmo ho políbil do vlasů. Sammy mírně zvedl hlavu a podíval se na Viviana s nadějí v očích. Ten se zatvářil
zmateně. Sammy se narovnal, podíval se Vivianovi do očí a pomalu si přitáhl jeho obličej k sobě a lehce ho políbil na rty. Vivian se podíval dolů a nic neřekl. Sammy to vzal jako souhlas a znovu ho políbil, tentokrát víc. Vivian se chvíli nechal líbat, ale pak se od něj odtrhl.
"Sammy, to nejde.."
Sammy se zatvářil nešťastně.
"Proč ne?"
"Protože.. Ty jsi můj kámoš, Sammy.. To.. A pak.. Je tu Niina.. To nejde.."
Sammy se zatvářil ještě víc nešťastně.
"Ale vždyť.. Jak se na mě díváš, já.." chtěl pokračovat Sammy, ale Vivian mu skočil do řeči..
"Prokrostapána Sammy, já nejsem buzerant!" zvolal.
V Sammyho výrazu se teď mísilo zklamání, vztek a ukřivděnost.
"Jasně", zašklebil se a zvedl se z gauče. Otočil se k Vivianovi zády a zamířil ke dveřím. Teda Viivi, teď jsi to solidně pohnojil..
"Počkej, Sammy, ty vole, já to tak nemyslel!", volal ještě Vivian, ale Sammy už byl pryč. Vivian se zvedl a naběhl ke mně do ložnice. Jen tak tak jsem stihla skočit do postele.
"Musím jít ven", řekl ve spěchu a zase se otočil a vyběhl ven; ani nečekal na moji odpověď. Skočil do džín, popadl bundu a vyběhl ze dveří. Rychle jsem se oblékla a vyběhla za ním. Doběhl Sammyho po pár desítkách metrů a já zůstala za rohem. Chvíli se hádali a Vivian se snažil Sammymu omluvit a přimět ho vrátit se, ale nepodařilo se mu to.
"Prostě mě nech bejt!" zněla poslední věta rozhovoru a Sammy odešel.
Vivian tam ještě chvilku stál a díval se za ním se zoufalým výrazem. Pak se otočil a pomalu se vracel zpátky. Doběhla jsem před náš vchod a jakmile jsem za sebou uviděla Viviana, seběhla jsem se schodů.
"Co se stalo?", zeptala jsem se zděšeně.
"Jsem debil", odbyl mě Vivian a bez dalšího vysvětlení otevřel dveře do domu a pak vstoupil do bytu. O Sammym se už nezmínil.

Před další zkouškou byl Vivian silně nervózní.
"Ty, Sammy.." pokusil se pak o rozhovor. Sammy neodpovídal.
"Kde teď bydlíš?" zeptal se Vivian nejistě.
"U Christiana", odsekl Sammy a otočil se k Vivianovi zády na znamení, že se s ním nehodlá dál bavit.
Vivian nevěděl, jak se k Sammymu má chovat. Ten měl ale jasno. Viviana totálně ignoroval. Vivian se cítil provinile a moc mu nechodil do cesty, ale když už bylo opravdu nutné něco vyřešit, Sammy mu odpovídal krátce a úsečně.
A tak to šlo na několika zkouškách. Vivian byl čím dál tím smutnější, čím víc si uvědomoval, jakou udělal hloupost. A čím víc si uvědomoval to, co já jsem dávno věděla- že k Sammymu asi cítí totéž, co Sammy cítil k němu.. Ale cítí to ještě pořád? Ta otázka Viviana užírala čím dál tím víc.
Po několika týdnech to už Vivian nevydržel. Když skončila další zkouška a kluci se jali odcházet, došel za Sammym.Položil mu ruku na rameno.
"Sammy, potřebuju s tebou mluvit.." začal.
"Není o čem", odsekl Sammy.
"Ale jo, je", nedal se odbýt Vivian. "Chci se ti omluvit, choval jsem se jako kretén.."
"To je jedno, nejsi přece buzerant", zašklebil se Sammy a chtěl odejít, ale Vivian mu zastoupil cestu. Všichni ostatní mezitím už odešli, jen já jsem stála v rohu za zástěnou a pozorovala je.
Vivian se zatvářil provinile.
"Nejsem, ale.."
"Víš co, Viivi, vyser si voko", skočil mu do řeči Sammy a odstrčil ho.
Vivian ho chytil za rameno, otočil si ho k sobě a políbil ho.Sammy byl tak v šoku, že se vůbec nebránil. Když ho Vivian přestal líbat a otevřel oči, Sammy na něj jen zíral s otevřenou pusou.
"..nejsem, ale mám pocit, že tě miluju", vyhrkl Vivian konec věty s nadějí ve tváři.
Sammy nevěděl co říct.
"Já jsem se choval jako debil, protože jsem byl ve stresu a tak.. Ale když ses se mnou přestal bavit, uvědomil jsem si, jak mi chybíš.. Můžeš mi to odpustit? Prosím.." vydechl Vivian.
Sammy překvapeně zamrkal a pak se usmál. Přistoupil k Vivianovi a políbil ho. Pak se trochu odtáhl a pohladil ho po vlasech.
"Můžu", zašeptal.
Vivian se rozzářil a padl mu kolem krku. Měla jsem radost. Snad konečně bude šťastnej..
Kluci opustili zkušebnu ruku v ruce a já vylezla oknem. Vrátila jsem se domů zkratkou a dorazila jen pár minut před Vivianem. Ten přišel a zasněně se usmíval.
"Tak jak, zlato?" usmála jsem se.
Vivian se na mě podíval nejdřív překvapeně, ale pak se zase usmál.
"Usmířili jsme se se Sammym", odpověděl.
"No to je super", zajásala jsem a objala ho a políbila na tvář.

Příští týdny se Vivian pořád usmíval a měl skvělou náladu. U Sammyho to ale vypadalo trochu jinak. Začínal na mě žárlit. Když byli kluci spolu venku sami a já někde schovaná za rohem, byl v pohodě. Jakmile jsem se ale ve Vivianově přítomnosti ocitla oficiálně, začínal být nepříjemný a snažil se Viviana pořád zaměstnávat tak, aby neměl čas na mě.
Toho se zase snažil využít Theon. Pořád se motal kolem mě a snažil se zapůsobit. Andělé mají asi nějaké zvláštní osobní kouzlo, jinak jsem si to nedokázala vysvětlit.. Naopak Vivian byl ke mně čím dál tím chladnější.
Jednou, když jsme přišli domů ze zkoušky, po které měl se Sammym dost vážný rozhovor, se posadil na gauč a vážně se na mě podíval..
"Musíme si promluvit", řekl.
Sedla jsem si k němu.
"Tak povídej", vybídla jsem ho.
Svěsil hlavu.
"Já.. Chci se rozejít. Zamiloval jsem se. Do Sammyho..", řekl tiše a podíval se na mě s obavami.
Mohla jsem mu sehrát scénu s křikem, pláčem a výhružkami, ale ani jsem nechtěla. Usmála jsem se na něj a políbila ho.
"Já vím", řekla jsem potom.
Vivian nechápal.
"Tys to věděla? Jakto?"
"Nejsem přece slepá", usmála jsem se na něj. Mluvila jsem s ním jako s malým klukem, kterého máma chválí za to, že se přiznal, že rozbil kamarádovi hračku.
Vivian ještě chvíli nechápal, ale nakonec se začalo zdát, že má radost. Pohladil mě po vlasech.
"Jsi úžasná", usmál se. "Proč jsem tě nepotkal dřív.."
"Třeba ještě nebyl ten správný čas", odpověděla jsem a zvedla se z gauče. "Pojď se najíst."
Vivian s úsměvem vstal a odešel za mnou do kuchyně.

Ještě chvíli jsme bydleli spolu a já jsem se pak vrátila do původního bytu. Vymínila jsem si ale, že na zkoušky budu chodit pořád. To ocenil Theon, který se mi snažil nadbíhat čím dál tím víc. Abych uklidnila Sammyho, začala jsem s ním víc bavit a míň pozorovat Viviana. Na konci další zkoušky ke mně Theon přišel, že se mnou chce mluvit.
"Můžu se tě na něco zeptat?" začal.
Kývla jsem hlavou.
"Ty.. Všiml jsem si.. Chodíš ještě pořád s Vivianem?"
Usmála jsem se a zavrtěla hlavou.
"Ne, už tři měsíce spolu nechodíme."
Theon se rozzářil.
"Tak to bys mohla jít se mnou na večeři, ne?"
"Nemáš mě dost na zkouškách?" zasmála jsem se.
"Chtěl bych tě vidět taky někdy.. O samotě.." usmál se a vzal mě lehce kolem pasu.
"No", řekla jsem s úsměvem a sundala jeho ruce, "výhledově. Budu o tom uvažovat. Tak zatím!" Zamávala jsem a zmizela ve dveřích.

Můj denní program se ustálil ve stavu, v jakém byl předtím, než jsem se nastěhovala k Vivianovi. Potajmu jsem ho sledovala a přestala jsem se schovávat už jen na zkouškách. Vivian byl v pořádku a nic mu nechybělo. Se Sammym byl šťastnější než s jakoukoliv slečnou předtím. Měla jsem z toho radost. A mohla jsem se volně bavit flirtováním s Theonem.
Týdny ubíhaly a my jsme spolu začali oficiálně chodit, i když jsme se setkávali jen na zkouškách a společných akcích Lovex, protože jsem si nemohla dovolit nechat Viviana bez dozoru..
A právě na jedné z těch společných akcí se to stalo. Theon slavil narozeniny a pořádal u sebe v bytě oslavu pro nejbližší přátele a samozřejmě Lovex. Tam jsem nemohla chybět.
Vyčer byl vynikající. Všichni se skvěle bavili, jedli a pili, hlavně pili, a party neměla jedinou chybu. Většina hostů spala u Theona, takže jsem se nemusela bát o to, jestli se Vivian dostane domů v pořádku.
Když ráno většina hostů odešla, zbyli jsme tam jen Theon, Vivian a já. Uklidili jsme byt a Vivian pak prohlásil, že mu pojede autobus a půjde. Rozloučili jsme se, Vivian otevřel dveře a vyšel ven a já jsem chtěla jít za ním, když vtom mě Theon chytil za ruku, vtáhl zpátky do bytu a zavřel dveře.
"Ty ještě zůstaň."
"Ale.." chtěla jsem protestovat, ale Theon mě začal líbat a nehodlal mě pustit. Držel mě pevně a já se z jeho objetí nemohla dostat. Otočil klíčem v zámku. Vší silou jsem ho od sebe odstrčila a vzala za kliku.
"Musím jít!" skoro jsem vykřikla.
"Ale proč bys musela jít?" nechápal Theon. "Nikam nemusíš", řekl klidně a zase si mě k sobě přitáhl. Byla jsem zoufalá. Jediná myšlenka mi lítala v hlavě: Viviana nikdo nehlídá!! Theon mě chtěl začít zase líbat, když vtom se z venku ozvalo skřípění brzd a náraz. Využila jsem Theonova leknutí, vytrhla jsem se mu a doběhla k oknu. Theon přiběhl za mnou a vykřikl, když uviděl, co se stalo. Kolem nehody se už tvořil hlouček lidí.
Na silnici stálo auto a před ním ležel na zemi Vivian v kaluži krve..Věděla jsem, že je konec. Vivian bojoval, ale mně bylo jasné, že zbývá posledních několik vteřin. Theon chtěl vyběhnout ven, ale zadržela jsem ho.
"Theo, musím s tebou mluvit", řekla jsem.
"Teď ne", řekl Theon a řítil se ven.
Chytila jsem ho za ruku.
"Ne, teď. Sanitka je na cestě a ty mu už nepomůžeš", řekla jsem.
Theon se zastavil a zmateně se na mě podíval.
"Theo, věříš na strážné anděly?" zeptala jsem se vážně.
"Co?" nechápal Theon.
"Každý má jednoho, jen o něm neví.."
"Do háje, Viviana srazilo auto, nebudeme teď tady řešit tyhle kraviny!!" vykřikl Theon a zase se chtěl hnát ke dveřím. Zase jsem ho chytila za ruku.
"Já jsem byla ten Vivianův", řekla jsem smutně.
Theon se ke mně otočil a nechápavě na mě zíral.
"Zbývá mů posledních pár vteřin. Pak zemře", dodala jsem pomalu.
"Ale.." chtěl něco říct, ale já mu položila ukazováček na rty. Nebyl čas na další debaty.
"A když člověk zemře, strážný anděl už není potřeba.." řekla jsem nakonec.
Poslední tři vteřiny Vivianova života.
"Zklamala jsem. Sbohem."
Lehce jsem Theona políbila na rty a odešla do vedlejšího pokoje.

Konec.

Theon se vzpamatoval a vběhl do pokoje taky.
"Niino! Niino!!" křičel. Proběhl všechny místnosti.
"NIIN0!!", volal zoufale.
Ale Niina nikde. Theon byl v bytě sám.

wow!!!Dobře ty!!!!!!!!Vítej.......

Hehe, díky :-)

Ouu, to bylo báječný! skvělej nápad...velká pochvala a vítej mezi námi!...

Děkuju :-) Jsem ráda, že se líbí :-)

dočetla jsem to a a a nemůžu......ty ale....když byla člověk tak nemusela zmizet....a...aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaklid......já to rozdejchám....skvělý.....

Nebyla úplně člověk, byla jeho strážný anděl v lidském těle ;-) Být člověk, musela by se do Viviana zamilovat (vím z vlastní zkušenosti )
Ale díky :-)