Vzpomínka ve vodě

Moc se ti to povedlo krásně napsaný!

A jak by sis představovala, že by tohle pokračovalo? To nemá kam pokračovat, to je konec.

Nikdy jsem moc nebyla na romantiše...ale ono je to hezkýýý! a mně se to líbíí..!!!..krása to...Bude pokračování....?

Stoupla jsem si pod sprchu a pustila na sebe proud horké vody. Zavřela jsem oči a nechala se unášet šuměním křišťálových kapek. Nedokázala jsem na něj přestat myslet. Nedokázala jsem uvěřit, že už tu není. Že už tu nebude.. Že je pryč. Navždy. Nechala jsem na sebe dopadat proudy vody a jejich pálení na kůži sotva přehlušilo bolest, která vycházela zevnitř. Bolesti ze ztráty nejdůležitějšího člověka na světě. Najednou jsem na tváři ucítila jemný dotek jeho prstů. Vzdychla jsem a přejela prsty v těch místech, kde byly ty jeho. Následovala jsem jeho ruce po ramenou až do půli zad, kde se ztrácely se stékající vodou. Na kůži jsem cítila konečky jeho prstů a na temeni jemné polibky. Zaklonila jsem hlavu a nechala se unášet jeho doteky. Konečky prstů mě hladil po ramenou, rukou, prsou, břiše, zádech.. Po tvářích, po vlasech.. Sklonila jsem hlavu a ucítila jeho ruce na krku. Rychle a lehce mi přejíždely po zádech přes zadek dolů až na nohy. Něžně mě líbal na ramenou. Znovu jsem zvedla ruce k ramenům a následovala ty jeho. Snažila jsem se je dostihnout, ale on byl vždycky rychlejší. Z očí mi vytryskly slzy. Prudce jsem se otočila a otevřela oči. Nebyl tam. Jen kapky horké vody zněly jeho hlasem a šeptaly "Miluji tě."