Z krve Tvé vykvetla růže. - Tvé srdce

Z krve tvé vykvetla Růže - Tvé srdce

Autor: Mortyša
Maj stár: Ville Valo
Párování: Je a nebude..chi
Shrnutí: je to krátkej záchvěv mý temnější a sadističtější části..Mno, tak doufám, že se zalíbí..alespoň některým
Tento příběh (hodně krátký) je pouhá fikce a nikdy se nestal a ani nestane, tudíž osoby v něm účinkující s tím nemají nic společného...
Publikace zakázána bez mého vědomí!


Už je to tu zase-křičíš.Jsi jako pomatený, možná jsi trochu pil, možná jsi si i trochu zahulil.Jak co, pche...
Pohlavek, jen to pleskne.Podívám se ti raněně do očí, slzy mám na krajíčku, ale to mi jen vytryskly tou peckou.No, ses předved.
,,Tak hodná holka..." zklidníš se a pohladíš mě po vlasech.
Nojo, sme oddělali dalšího parchanta, co se nám plet do života.Tobě...
Tak se to už stává, že když jsou lidi moc zlí a potřebujou zklidnit, někdy si ani nevšimnou, že si zahulili nějaký jedy.Říkals mi, a někdy ještě říkáš.Tss, jsi mě to naučil míchat, takže není problém.Je ze mě mrcha?
Ty jsi hajzl.Já taková prostě jsem.
Však ho zase pohodí někam pár ulic daleko, a policie to prostě nechá bejt, že se zfetoval a ubalil si na zkoušku něco otravnýho.Tady u něj vlastně ne.
Před chvílí se s tebou pral a napadal i mě.Tak jsem ho párkrát přetáhla tou holí.Pěkně zkrotnul, hajzl.No co, tady se brání každej.My možná až moc.
Pak vylít po tobě, a tys mu vrazil pěknej kopanec mezi.Za to, že se do nás moc sral a vykládal před náma hovadiny.O nás.
A pak..nůž..Když už tě chtěl zřídit, na poslední chvíli jsme mu společnýma silama vrazili ten nůž do hrudi.
Fjůha.Už dlouho jsem něco takovýho neviděla.Tohle ti jde tedy dobře.
,,No kočičko..."
Jseš prostě grázl, občas si vjedem do vlasů.Já taky umím nadávat, to moc dobře víš.
Ze začátku jsem byli přátelé, co jsme teď? No párkát jsme možná byli vožralí a ty zhulenej, ale někdy i střízlivý.-No, muchlovačky a vášnivý líbání na temnejch chodbách.
Nic víc.
Ale ty si dovoluješ víc.Ti patřím, to je pravda, takový to tu už je.Ale že jseš takovej grázl.-Pohlavky ,facka, násilný chování.Už je toho moc.
Když ses teď vrátil, zase si mi málem zlomil ruku.No, sem zvyklá na bolest, tak mi to tolik nevadí.
,,Sem na tebe nasraná, a co?" zakřičím.Můj hlas znáš dobře.Líbí se ti.
I teď se ti líbí, ale jseš krutej, na mě.Mohl bys mne zabít, zvlášť dneska.
Odběhnu do vedlejší místnosti, ze starý police seberu velkej nůž.Vlítneš do futer a svěsíš se do nich.
,,Mě neutečeš ty svině!“
Uskočím před tebou, ale ty dorážíš dál.
Vrhneš se proti mně.A pak mi naběhneš na nůž, úplně sám.Vyvalíš oči a ztěžka klesáš na kolena…
Podíváš se s bolestným zasténáním na svou hruď, ze které ti po oblečení dolů tryská krev.Je tak nádherná… Ty jsi taky nádherný.Proč jsou všichni tak nádherní, až když jsou plní krve a bolestí?
Tak grázle, bolestivě mě stiskneš za paže.Prudce vydechneš a pramínek krve ti stéká z koutku úst.
Pak se mi podíváš do očí a svalíš se na zem.A já kleknu k tobě.
Strašně roztřesenou rukou mi stiskneš ve vlasech. Přejedu dlaní po tvojí tryskající ráně.Mám ji najednou celou od krve.
Byl jsi mi oporou a stál jsi se mnou, i když jsem tě neznala.Pak jsme byli jen spolu, já zapadla sem, k tobě.Ale všeho je moc.Tohle bývala tvá slova.Hm,tak končíš co?Takhle tady stejně skončíme všichni.I já.
Zvednu se a podívám do tvých vyhaslých očí.Pořád je v nich vztek vyvolanej tím svinstvem.
Neboj, já tu budu dál i bez tebe…Jsem mrcha…Ty jsi BYL bastard.Já taková prostě jsem…

Konec………………

Jako brácha... Dost nezvyklý u tebe. Prostě pravej spisovatel, všechny situace, nejrůznější pocity.. Krásně morbidně (ďábelsky ;o) ) čtivé. Láfjůůů!